Počet dětí s ADHD stabilně stoupá, školy s nimi ale často neumí naložit nebo je dokonce odmítají přijmout. Rodiče řeší předsudky a těžko se orientují ve vlastních právech. Mnozí učitelé zatím neznají strategie, jak děti efektivně vzdělávat. Vhodná podpora přitom podle expertů představuje zásadní rozdíl.
Desetitisíce přihlášek do mateřských škol čeká každý rok smutná odpověď: zamítnutí. Česko dlouhodobě bojuje s nedostatkem volných míst ve školkách, v posledních letech se ale narodilo tak málo dětí, že to překvapilo i demografy. Do školek míří slabé ročníky dětí narozených v letech 2021 a 2022, kdy došlo k prudkému propadu porodnosti, a počet narozených dětí od té doby dál klesá závratným tempem.
Posměch, fyzické útoky a urážky. Podle průzkumů téměř tři čtvrtiny žáků prvního a dvě třetiny žáků druhého stupně základních škol se setkávají s fyzickým ubližováním ve třídě. Ani známým osobnostem se nevyhnul negativní zážitek ze školního zařízení. Jak se v takové situaci zachovat?
Sociální pedagogové působí na některých školách v Česku už roky. Pozici ale poprvé ukotvuje až nyní projednávaná novela školského zákona. Jak vypadá práce pedagogů, jejichž úkolem je zajistit, aby na školách prospívaly i děti z chudých poměrů, představují v rozhovoru pro Aktuálně.cz dvě sociální pedagožky z brněnské školy, na které pochází z problematického prostředí naprostá většina žáků.
V Česku funguje odhadem přes 130 segregovaných škol. Oddělování dětí přitom podle experta škodí nejen Romům, ale celé společnosti. Tuzemské radnice i ministerstvo školství hledají řešení. Případ brněnské školy Merhautova ale ukazuje, že půjde o běh na dlouhou trať.
Mladí jako motor změn! Mezinárodní konference o neformálním vzdělávání, která se 15. května odehrála v reprezentativních prostorách Místodržitelského paláce v Brně, ukázala, že mladé generace se chtějí učit jinak - se vzájemným respektem a důvěrou. "Když učitel někomu věří, může v něm zažehnout jiskru, která rozsvítí celý jeho svět," shrnul jeden z mladých řečníků.
V Česku chybí žáci ve škole častěji, než je běžné v zahraničí. Zameškají zhruba deset procent výuky, u deváťáků je to až 15 procent. Vědec Dominik Dvořák z Univerzity Karlovy upozorňuje, že důvody mohou být hlubší než jen "záškoláctví z lenosti". Na vině může být neřešená šikana, psychické potíže i nedůvěra rodičů ve školní systém. V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, jak problémy odhalit.
Počet žáků s nejrůznějšími handicapy roste, místa ve speciálních školách ale nedostačují. Řešením může být zřízení speciálních tříd na běžných základních školách, o to však mnoho obcí nemá zájem. Bojí se i rodiče. Existují však výjimky. Aktuálně.cz navštívilo školu, kde se už osm let daří propojovat výuku žáků se zvláštními potřebami a těch z běžných tříd.
Místo rozšiřování osmiletých gymnázií by měly kraje nabízet více středních škol s všeobecným vzděláním, říká analytik výzkumné organizace PAQ Research Jan Zeman. Zatímco v Česku na ně chodí třetina žáků, ve většině Evropy až polovina. Stávající systém podle něj navíc odrazuje hlavně děti z hůře situovaných rodin.
Většina dětí ukrajinských uprchlíků už navštěvuje české školy. Přicházet začaly loni koncem zimy, kdy jejich zemi napadlo Rusko. V zapojování do vzdělávacího systému může jít Česko příkladem, přesto děti trápí slabá znalost češtiny, kvůli které je spolužáci mezi sebe neberou. Základní škola Kamenná stezka v Kutné Hoře se musela vypořádat s tím, že má pětinu žáků právě z Ukrajiny. A nejen z ní.
Desetina ukrajinských uprchlíků neví, jestli jejich děti nastoupí po prázdninách do školy. Ukázal to nejnovější průzkum odborníků, kteří rodiny usazené v Česku sledují už od loňska. Tentokrát se společnost PAQ Research a Sociologický ústav Akademie věd zaměřily právě na vzdělávání. Spoluautorka Martina Kavanová pro Aktuálně.cz popsala, jaké problémy české školy v nadcházejícím roce čekají.
Před dvaceti lety musel Marian Dancso opustit práci, kterou si zamiloval. Jako námořník se na nákladních lodích několik let plavil po Labi a Severním moři. „Sloužil jsem na tankerech, které převážely chemikálie, benzin, naftu. Hodně času jsem trávil i v Hamburku či Antverpách, než se mi stal při požáru na palubě vážný úraz,“ vzpomíná jednačtyřicetiletý muž.
Česko má podle posledních průzkumů čím dál větší problém s velmi rozdílnou úrovní vzdělávání dětí na základních školách. V severních Čechách, na Karlovarsku, ale i jinde v zemi vznikly školy, kde se stále zvyšuje podíl dětí ze sociálně slabých rodin, často romských. Vzdělávání žáků, jejichž rodiče bývají často nezaměstnaní nebo se potýkají s dluhy a exekucemi, je obtížnější než jinde.
Pohled na panelový dům v litvínovské ulici Jiřetínská připomíná záběry z válkou zničených ukrajinských měst. Rozpadlé schody vedoucí do zdemolovaného vchodu, vybitá okna, u jednoho přízemního bytu dokonce chybí celá přední stěna. Tu zadní zdobí kromě hromady zříceného zdiva i ironicky působící nápis Klubovna.
Stát má představu aktivních dětí, ale naráží na odlišné myšlení učitelů, tvrdí vysokoškolský učitel a kritik školství Peter Chvojka. Český systém vzdělávání je podle něj asociální a krutý. "Dokud si nepřipustíme, že kvalita vzdělání souvisí s kvalitou kultury školy, s kvalitou vztahů, nikam se nedostaneme," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Přes padesát tisíc dětí, které uprchly před válkou z Ukrajiny, nastoupilo v posledním roce do českých škol. Základních, středních i mateřských. Navzdory původním obavám se jejich zapojování daří, nevznikají izolované skupiny a děti se zlepšují v češtině. Rizika přesto zůstávají, integrace se nedaří hlavně u středoškoláků, ukazují data výzkumné organizace PAQ Research.
Přesně před rokem, 3. března 2022, přišla psycholožka Larysa Kremenčutská do Česka. Byla jednou z 490 tisíců Ukrajinců, kteří sem uprchli před válkou. Útočiště našla nedaleko Českých Budějovic, u jedné ze svých dcer žijících v Česku delší dobu. Manžel zůstal na frontě, rok o něm neslyšela. Neví, zda je naživu. I přes své starosti pomáhá ukrajinským dětem vyrovnat se s válečnými traumaty.
Základní školu Mojžíř, do které chodí převážně děti z jedné ze sociálně vyloučených lokalit, si vybral ve čtvrtek k návštěvě nově zvolený prezident Petr Pavel. "Ptal se nás, jestli vidíme při naší práci světlo na konci tunelu," sdělil ředitel Karel Bendlmajer. Když později Pavel dostal při setkání s vysokoškolskými studenty dotaz na návštěvu dětí, doprovázený smíchem, školu i žáky chválil.
V posledním roce do českých škol přibylo více než padesát tisíc žáků, kteří uprchli před válkou z Ukrajiny. Školy se zatím soustředily na to, aby noví žáci zapadli. Větší zapojení do výuky je výzvou až pro toto pololetí. Ukázala to velká studie vědců z Národního institutu SYRI mezi desítkami žáků, učitelů, rodičů a ředitelů.
Vyrůstají ve vyloučených lokalitách, často nedokončí školu, a v budoucnu proto najdou jen hůře placenou, nekvalifikovanou práci. Romským dětem tak hrozí, že skončí na dávkách jako jejich rodiče. K tomu, aby se z uzavřeného kruhu dostaly, je podle odborníků jedinou cestou kvalitní vzdělání. Projekt zpracovaný analytiky společnosti PAQ Research ukazuje školám, obcím i rodičům, jak na to.
Chodit do školy bude pro ukrajinské děti od září povinné. Během léta proto mnohé z nich navštěvují kurzy, kde se učí česky a také se snaží navyknout na prostředí českých škol. Například do příměstského tábora na Základní škole Dukelská v Benešově chodí 13 ukrajinských dětí. Některé už se dorozumí, jiné zatím ovládají jen pár slov. "Nemůžu se dočkat, až v září začne výuka," říká jedenáctiletá Máša.
