Zkuste udržet užovky v síťovce
Máme s manželem tři děti, osmiletého Pavlíka a šestiletá dvojčata Haničku a Kláru. Nemusím asi nikomu vysvětlovat, že je u nás doma živo. Děti jsou jak pytel blech a i když jak rostou, víc poslouchají, tak stejně máme chvíle, kdy jich máme nad hlavu.
Někdy mi chce můj milovaný manžel trochu ulevit a bere děti sám odpoledne ven. Občas jen tak na hřiště a někdy mají program - jdou do planetária, bruslit nebo na bowling. Když se vrátí, obvykle mi s unaveným smíchem říká, že by snadněji uhlídal užovky v síťovce, než to naše klubko háďat.
Se třemi dětmi v davu lidí
Už to bude skoro rok, kdy si jednou v neděli vyrazili na Matějskou pouť. Manželovi se moc nechtělo, ale děti to viděly v televizi a nedaly pokoj. Kolotoče jaké si ani neuměly představit, živí poníci, autodrom… tak se tedy tatínek nechal přemluvit. Dlužno říct, že sama nikdy nemám dobrý pocit, když jsem s dětmi ve velkém davu. Můžu držet za ruku jen dvě, to třetí jde samo a nemůžu se spolehnout, že se neztratí.
TIP: přečtěte si, jak lze mí své dítě stále pod kontrolou
Kladla jsem tedy dětem na srdce, že mají tatínka na slovo poslouchat a že si musejí hlídat ony jeho a nečekat, že bude hlídat on je. Jenže, jak mi manžel později vyprávěl, všechny teoretické poučky byly zapomenuty ve chvíli, kdy se na obzoru objevilo ruské kolo, vlevo střelnice s medvědem a vpravo kostlivec u strašidelného zámku. Děti se proplétaly davem, každé šlo jiným tempem a taky jiným směrem.
Ztracená Hanička
Nebudu vás napínat. Zvládli houpačky a lochnesku, pak se Hanička ztratila. Čekali na ni před stánkem s cukrovou vatou, kde se viděli naposledy. Jenže Pavlík ji prý zahlédl ještě ve frontě na zmrzlinu a možná šla napřed k těm vodním atrakcím?
Manžel mi líčil téměř hodinu nervydrásajícího hledání ztracené dcery, během kterého navíc hrozilo, že se zatoulá ještě Klárka nebo Pavlík. Stanoviště pořadatelů daleko a místní rozhlas stejně není slyšet všude. Obcházel postupně všechny nejbližší stánky a atrakce, směrem k východu, pak se znovu vracel a na vyděšenou Haničku nakonec opravdu zcela náhodně narazil.
Ani jsem nechtěla slyšet všechny podrobnosti, jsem ráda, že to dobře dopadlo. Že ji nikdo neodvedl, nikde se nezranila, neodešla z výstaviště… mohlo se stát tisíc věcí, nechci na to ani pomyslet.
Letos to bude jinak
Na pouť půjdeme i letos, ale tentokrát to bude bez stresu. Po té loňské zkušenosti jsme dětem pořídili gatorky. To jsou hodinky s GPS lokátorem. Stojí mi to za ten klid. Každé dítě má své náramkové hodinky se SIM kartou a já mám staženou v mobilu aplikaci Gator. Všechny hodinky mám přihlášené v aplikaci a vidím online v mapě, kde právě jsou a také kudy se pohybovaly dosud. Na hodinky můžu dětem zavolat a ony mohou zavolat mně a také si posíláme SMS zprávy.
TIP: hodinky s GPS lokátorem existují v několika provedeních
Mají je na ruce pořád, mám tak o nich přehled když jdou samy do školy, odpoledne na kroužek nebo na hřiště. Už jsem mockrát ocenila, že se můžu na jedno kliknutí přesvědčit, že jedno dítě dorazilo do hudebky a druhé je opravdu v knihovně, zatímco já jsem s tím třetím u lékaře.
Samostatně v bezpečných zónách
Perfektní funkce je tzv. safezone. Já můžu v aplikaci Gator vymezit bezpečnou zónu, ve které se dítě pohybuje, a kdyby jí opustilo, aplikace mě upozorní. To už jsme jednou naostro otestovali, když jela Klárka za mnou do práce a nastoupila do autobusu opačným směrem. Pípnul mi mobil, a když jsem na mapě v aplikaci viděla, že Klárka ujíždí opačným směrem, hned jsem jí volala. Mohla jsem jí navigovat na zastávku v opačném směru.
Pořád jsem o ní měla přehled a nakonec to byla i legrace. Nikdy bych jí nemohla nechat takhle samotnou chodit po městě, je ještě malá a neumí řešit situace, ve kterých se ocitla poprvé. Gatorky nám běžný život opravdu usnadnily.
Tak na co čekáte, podívejte se, co všechno tyhle chytré hodinky umí.
