Ze všeobklopující šedivé mlhy se pozvolna vynořuje moře. Na jeho vlnách se do míst, která už dávno neexistují, vydává snímek Maják, jejž v omezené distribuci právě hrají vybraná tuzemská kina. Americký režisér Robert Eggers nejenže bere diváky do Nové Anglie konce 19. století, ale především je vrhá do světa dávných příběhů, kde filmové i literární žánry podléhaly jiným pravidlům než dnes.
Nová řada německého seriálu Babylon Berlín, kterou od tohoto pátku vysílá HBO, začíná dvěma děsivými pády, jejichž důsledky zatím nelze předvídat. První je pád světové ekonomiky v říjnu 1929, který seriál rámuje a jemuž je věnována zdrcující úvodní scéna. V ní vzduchem prší bezcenné burzovní papíry i těla oběšenců. Druhým je pád reflektoru na filmovém place, který usmrtí hvězdu stříbrného plátna.
Kolem digitální a nepříliš detailně vyvedené planety Země putuje kazeťák a červený sportovní kabriolet s pasažérem, který má na hlavě kosmonautskou přilbu. Proč? A jaký má tato úvodní sekvence vztah k nové české vztahové komedii Příliš osobní známost, kterou od čtvrtka promítají kina?
Hollywood je plný filmů o obyčejných lidech bojujících proti zlovůli institucí. A cit pro takové hrdiny z davu provází i filmografii Clinta Eastwooda. Ve své novince nazvané Richard Jewell, kterou právě hrají česká kina, se opět inspiroval skutečným příběhem. Drama o člověku neprávem pronásledovaném novináři i FBI však obzvláště v dnešním společenském klimatu vyznívá problematicky.
Akční hrdinové 90. let minulého století stárnou. A křísit tehdejší hollywoodské trháky není snadné. Obzvláště když je řeč o sérii s herci Willem Smithem a Martinem Lawrencem nazvané Mizerové, jejíž režisér Michael Bay se stal takřka synonymem tehdejšího Hollywoodu plného výbuchů, zpomalených záběrů a hlášek.
Doktor Dolittle si se zvířaty povídá už od dob první světové války, kdy příběhy tohoto svérázného lékaře v ilustrovaných dopisech posílal svým dětem spisovatel Hugh Lofting.
Scenárista a režisér Dan Svátek se po dramatu z léčebny nazvaném Úsměvy smutných mužů vrací do televize. Ve dvoudílném krimi thrilleru Stockholmský syndrom, jehož první část v neděli odvysílala Česká televize, hlavní roli opět hraje David Švehlík.
Jonathan Harker není ve své kůži. I když kůže je skoro to jediné, co z hrdiny slavného románu Dracula zbývá na začátku očekávané televizní adaptace od BBC a Netflixu, kde lze třídílný seriál nyní vidět. Holohlavé trosky, ze které nezůstalo mnoho lidského, se jeptiška s přísným výrazem bez okolků ptá: „Měl jste sex s hrabětem Draculou?“ Tady se na nic nečeká.
Den po svých pětaosmdesátých narozeninách je bohatý autor kriminálních románů nalezen mrtev. Hrdelní zločin zjevně spáchal vlastní rukou.
Ruka držící úhel se pohybuje nad bílým papírem. Nejprve je slyšet jen šustění pokožky o podklad, žádné zjevné linky, umění teprve čeká na počátek zrodu. Mezitím v okolním prostoru vyskakují úvodní titulky francouzského snímku Portrét dívky v plamenech, který se o svátcích dostal do české distribuce. A předčil vše, co v kinech bylo za loňský rok k vidění.
Konec desetiletí poskytuje vhodnou příležitost ohlédnout se za proměnou filmového a televizního průmyslu. Seriály v současné dekádě začaly být ambicióznější a Netflix změnil to, jak a kdy se na ně díváme. Disney buduje impérium a o českém filmu se mluví ve světě. Díky Václavu Marhoulovi i šikovným animátorům.
Jeho poslední snímky se odehrávají uprostřed oceánů či ledových pustin. Ať už norský režisér Espen Sandberg sleduje skutečné dobrodruhy, jako byli mořeplavec Thor Heyerdahl a polární badatel Roald Amundsen, či natáčí hollywoodskou fikci Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta s Johnnym Deppem, vždy vypráví o mužích, kteří nehledí na konvence a pustí se do čehokoli.
Prsty listují stránkami bohatě ilustrované pohádkové knihy. A vypravěč úvodem odříkává klasická slova: „Byl jednou jeden král.“ Pak přiletěl drak, unesl princeznu, král slíbil půl království zachránci, tím se stal sedlák Honza... a byla svatba.
Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii... museli už podeváté vyřešit, jak zachránit vesmír před temnou stranou Síly a jak vyřešit komplikované rodiné vztahy.
Z útrob Paříže se vynořil nejneobvyklejší hrdina, jakého letos kinematografie dala světu. Prostorem francouzského snímku Kde je moje tělo? provází useknutá ruka.
Českého překladu se dočkaly dva zásadní komiksové romány kanadského kreslíře a scenáristy Jeffa Lemirea. Knihy Essex County a Rváč ukazují druhou polohu uznávaného tvůrce, který je zdejším čtenářům znám hrátkami se superhrdinským žánrem třeba v knihách z cyklu Černá palice. Nyní se konečně představuje také jako přední hlas nezávislého komiksu.
Žena laškuje s doktorem: „A myslíte, že bych si je za rok mohla nechat ještě zvětšit?“ Doktor se nenechá vyvést z míry a podotkne: „To už by ale získaly vlastní gravitační pole.“
Když se člověk vynoří z newyorského Central Parku a vydá se po Páté avenue, zprvu je ta budova celkem nenápadná. Ne snad vzhledem, Guggenheimovo muzeum navržené architektem Frankem Lloydem Wrightem budí pozornost ladnými oblými tvary. Spíš velikostí zprvu nezaskočí. Ve stínu okolních mrakodrapů se skoro krčí.
Kdesi v dáli se zlověstně opět ozývá známé dunění. Pronásledovalo hrdiny dobrodružného rodinného snímku Jumanji z roku 1995 i jeho nové, dva roky staré verze. A čtveřici mladých protagonistů ve filmu Jumanji: Další level teď ty rytmické údery opět připomínají, že se blíží dobrodružství ve světě, který nemá nic společného s realitou.
Kamera se plíží ponurými chodbami domova důchodců. Obkrouží muže s prošedivělými vlasy sedícího v kolečkovém křesle, a když konečně nalezne jeho obličej, ten začne vyprávět epický příběh klenoucí se několika dekádami.
