


Méně smrkanců, více heroismu. Zaklínač se v druhé řadě vydal bezpečnou epickou cestou
„Pojďme si zahrát chlastací hru!“ zvolá napůl muž, napůl kanec ke Geraltovi z Rivie. Sveřepý zaklínač přitaká a chopí se džbánu. Někde tady mu vždy bylo nejlépe.



„Pojďme si zahrát chlastací hru!“ zvolá napůl muž, napůl kanec ke Geraltovi z Rivie. Sveřepý zaklínač přitaká a chopí se džbánu. Někde tady mu vždy bylo nejlépe.



Být sudičkou není lehké. Ty tři z nové štědrovečerní pohádky České televize nazvané Jak si nevzít princeznu svými věštbami vyvolávají obavy. "Můj syn tlusťoch a nemehlo?" ozývá se ukřivděné volání na nádvoří. Jenže tak to být musí. Pokud tedy nespokojené princátko neukradne sudičkám stroj času a nerozhodne se vzepřít osudu.



Pod zasněženými vrcholky hor se povaluje mlha. A kolem nich krouží pták. Tohle určitě není česko-bavorský les, v němž se odehrává největší česká pohádková vánoční klasika Tři oříšky pro Popelku z roku 1973. Norové po takřka 50 letech natočili svou verzi. Je to pocta originálu, který na severu zdomácněl podobně jako u nás. A okouzlit umí i bez Libuše Šafránkové.



První díl trilogie Matrix přišel udělat ráznou tečku za Hollywoodem 90. let minulého století. Místo akčních spektáklů plných výbuchů přinesli sourozenci Wachowští efektní a stylovou podívanou, mezi exploze a kung-fu ale protlačili záplavu odkazů k filozofii, spiritualitě či popkultuře, jejichž salvy napadaly mozky diváků s ještě větší razancí.



Na začátku byl velký třesk. Vlastně na konci. Na konci dosud známého světa. V japonské oblasti Kantó roku 1982 vybuchla vodíková bomba a odstartovala třetí světovou válku. Pak se začalo znovu stavět.



Vždy dráždil své okolí. Průpovídkami, jimiž v komiksových sešitech zasypával protivníky uvězněné v pavoučích sítích. Ale také faktem, že pod převlekem se schovává obyčejný školák.



V jihokorejském Soulu mají trochu jinou mikulášskou nadílku. Mikuláš chybí úplně, anděl není blonďaté stvoření, ale obličej s démonickými rysy a dotyčnému sděluje, kdy zemře. Ať je to za 30 vteřin, či 20 let, vždy se tak stane. A "rukou boží" se stává trojice čertů, připomínající obry odlité z tekutého asfaltu. Úřadují s brutální silou.



Adaptace počítačových her většinou dopadají katastrofálně. Co čekat zrovna od seriálu, který vychází z on-line hry spočívající v arénových soubojích? Arcane: League of Legends je však překvapivě jedním z nejstylovějších fantasy poslední doby a úchvatná animovaná podívaná, která předčí většinu konkurence. Také na českém Netflixu patří k nejsledovanějším.



Účes měl jako přízrak z 90. let minulého století. A účinkoval v pořadu nazvaném jako laciné fantasy ještě o pár dekád starší. Když majitel šíleného odbarveného mulletu s přezdívkou Joe Exotic počátkem covidové pandemie vtrhl na obrazovky Netflixu, seriál Pán tygrů se stal okamžitou senzací.



Kdyby se soutěžilo o největšího hračičku mezi současnými režiséry, dvaapadesátiletý Američan Wes Anderson by měl u sázkařů nepochybně silný kurz. Novinka nazvaná Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun, kterou od čtvrtka promítají kina, je nejkoncentrovanější a nejdetailnější z jeho snímků. Ale pravděpodobně také nejhorší.



Nejlépe placený hollywoodský herec Dwayne Johnson, přezdívaný The Rock, má stále vizáž wrestlera, jímž kdysi byl. Ale také obří charisma, díky kterému může dostat jakoukoli roli a diváci to scenáristům shovívavě odpustí.



Na jih od texaských hranic už nevládne jediný drogový boss. Spletitým příběhem plným aktérů pokračuje na Netflixu třetí a závěrečná řada krimi seriálu Narcos: Mexiko, která nepřináší rozuzlení, jen zmar. Narkobaronů i pletich nabízí mnoho, ale vítěz je předem jasný. Drogy.



Do přístavního baru, kde se ospale povaluje pár pijanů, se vpotácí zarostlý muž. Už jeho přítomností jako by vzduch ztěžknul a nálada klesla. Harpunář Henry Drax za rozbřesku odplouvá na dlouhou arktickou výpravu a chce si dát poslední drink. Než se však monstrózní muž nalodí, ukáže se, že jako zrůda nejen vypadá. Ale i jedná.



Ten starý muž je tak ošlehaný a vrásčitý, až jeho kůže barvou i vzhledem připomíná všudypřítomná lodní lana, která drží jeho bárku ukotvenou v přístavu na karibském ostrůvku. „Nikdy jsem na pevnině nežil a nevím, jestli to mám zkoušet,“ říká osmdesátiletý námořník Paul Johnson.



Letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který trvá do neděle, nahlíží na zakázkovou ekonomiku, narození telete nebo na podzemní komunikaci hub. Z nabídky vybíráme osm světových snímků.



Kamera pokukuje po starých kamenných památkách, ale brzy už kola vlaku supí vstříc rurální krajině, kde má ještě civilizace jinou, až mytickou podobu. Snímek Zem spieva, který v těchto dnech uvádí Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, je jedním ze základů československé kinematografie.



Byla jednou z nejvlivnějších intelektuálek druhé poloviny 20. století. Susan Sontagová pronikavými eseji hledala, jak živě interpretovat umění, na němž oceňovala přímost a jasnost. A sama uměla přímě i rozhodně konat.



Experimentální sekce Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který začal toto úterý a potrvá do neděle 31. října, promítne esej o přírodě z počítačových her, snovou vzpomínku na bicykly v pekingských ulicích nebo pohled na betonové komplexy někdejších novozélandských mrazíren, ze kterých se staly ruiny prorůstající zelení. Zkáza si v nich podává ruku s krásou.



„Teď přehraji hlas Timothyho Learyho z roku 1974, kdy byl uvězněn ve vacavillské věznici,“ říká na začátku snímku Moje psychedelická romance tehdejší partnerka známého propagátora psychedelických drog Joanna Harcourt-Smithová. A pak oscarovému dokumentaristovi Errolu Morrisovi začne vyprávět příběh, který má divočejší obrysy než výlet pod vlivem LSD.



Italové si vypůjčili z Ameriky přinejmenším dva žánry: western a disco. Italo disco je však hudební žánr zbožňovaný i nenáviděný. Stejnojmenný dokument s podtitulem Jiskřivý zvuk 80. let ukazuje, co vše se ukrývá za chytlavými melodiemi a charakteristickým syntezátorovým zvukem.