


Co všechno už zničil kapitalismus a ukradl komunismus
Jak se staré myšlenkové šablony stávají v moderních hybridních společnostech směšnými.



Jak se staré myšlenkové šablony stávají v moderních hybridních společnostech směšnými.



Německý kancléř vyrazil za čínským předsedou, aby podpořil vzájemný obchod. A jako vždy, když jde o kšeft, je důležité se ptát nejen na to, kolik zaplatil. Ale i kolik toho za takovou cenu dostal. A zda by někdo jiný pořídil lépe.



Spor o udělení Státní ceny za literaturu připomíná, jak nešťastnou roli sehrává marketingové myšlení v případech, kdy nejde o reklamu. A jak problematickým způsobem jsou u nás dnes skládány nejrůznější kulturní poroty.



Kdo čekal druhého Amadea, bude zklamán. Il Boemo režiséra Petra Václava, které od čtvrtka promítají kina, je spíše protiklad slavného filmu Miloše Formana. Místo opulentní expresivity jemně, intenzivně pohlíží dovnitř. Přitom má stejné téma: jak zacházet s nadáním, v tomto případě s božským darem hudebního talentu.



Německou knižní cenu může v pondělí dostat Čech. Brzy jedenasedmdesátiletý Jan Faktor má kořeny v Praze a jejím židovském podhoubí, od konce 70. let minulého století však žije v Německu. Východní Berlín je také z velké části dějištěm jeho nového románu Trottel.



Zatímco ve vídeňském Hofburgu dvakrát po sobě usedne Alexander van der Bellen, pražské Hradčany opakovaně ovládl Miloš Zeman se svou kamarilou.



Svět se definitivně změnil. Intelektuálové už nejsou ani avantgardou lidstva, ani přecitlivělými jedinci upozorňujícími na možná společenská nebezpečí, nýbrž "osinou v zadku civilizace". Vadí, jednoduše vadí, protože svým věčným přemýšlením a angažovaností narušují pohodový klid samovolně běžícího systému. Stávají se "veřejnými nepřáteli", s nimiž je potřeba zatočit jako s nepříjemným hmyzem.



Násilný konec dcery věrozvěsta ruského ultranacionalismu Alexandra Dugina se rychle proměnil v symbol. Na jejím čerstvém hrobě s gustem začínají tančit všemožní Putinovi odpůrci; využívá jej ruská propaganda; a střední třídě v Moskvě zase připomíná, že "speciální vojenská operace na Ukrajině" je ve skutečnosti válkou, jejímž důsledkům se už nelze vyhnout ani v centru ruské moci.



Zabránit dnes Rusům v bezstarostném cestování po Evropě není uplatněním kolektivní viny, nýbrž připomínkou sdílené odpovědnosti.



Hrát na Salcburských slavnostech je odměna a vyznamenání zároveň. Rakouský festival s více než stoletou tradicí si potrpí na kvalitu, která má často hvězdně snobský rozměr, málokdy však přináší zklamání v podobě prasklé umělecké bubliny.



Generální ředitel ČT Petr Dvořák vyhrožuje rušením kanálů, omezováním vysílání i tvorby a propouštěním. Dává najevo, že nedostane-li od politiků více peněz, bude to diváky (čti voliče) bolet. Do hry je ale třeba vrátit také otázku, jestli by zeštíhlení televizi v něčem spíš neprospělo.



Osmdesáté výročí atentátu na SS-Obergruppenführera nabízí skvělou příležitost ptát se, z čeho dnes vlastně Češi čerpají své sebevědomí.



Minulost mizí v zapomnění, Němci procházejí přerodem a začínají bojovat. Z lásky k humanitě se učí sahat po zbraních.



Vybičované emoce nám začínají bránit v tom, abychom porozuměli situaci, v níž se jako lidé, společnost i země nacházíme.



Německo dnes platí za jakéhosi univerzálního viníka neúspěšných mocenských her s Putinem, jež se nakonec vymstily celé Evropě. Je ale také společností, která jako jedna z prvních začala opravdu systematicky pracovat na své změně.



Orgie hrdosti se po letech studu za nejvyšší představitele dá lidsky pochopit, pro dlouhodobě frustrované politické společenství, jakým je to české, ale může být nakonec škodlivá.



Impérium jako organizační struktura patří k ruskému myšlení dědičně. Vyjadřuje touhu po velikosti země, jež podle putinovských ideologů propojuje velkou byzantskou tradici s Čingischánovou rozpínavostí. A cítí-li se impérium ohroženo, útočí.



Válka posunuje perspektivy a dokáže spojovat i nespojitelné. Agresor může sehrát nezamýšlenou roli společného nepřítele, který změní léta nezměnitelné. Putin teď donutil Evropu, aby hledala odpověď na válku, již rozpoutal. Snad přitom objeví také to, čeho dosud nebyla schopna - jednotný postoj k Rusku.



K opravdové změně nebude stačit dělat věci jinak než Andrej Babiš, nýbrž dělat je lépe a otevřeněji. Pak se také může vrátit důvěra v "normální" politiku.



Kritik Kamil Fila se bojí, že snímek Mnichov: Na prahu války Čechy naštve. Protože se v něm nevyskytují a protože jim nebude po chuti výklad "mnichovské zrady". Šéfredaktor Respektu Erik Tabery má zase za to, že filmová obhajoba předválečného chování britského premiéra Chamberlaina přichází v době ukrajinské krize vyloženě nevhod. Smyslem historických filmů ale přece není rekonstrukce minulosti.