Neobvyklý zážitek nazvaný Linka: Makropulos začne od čtvrtka nabízet činohra Národního divadla. Hrdinka slavné Čapkovy hry inspirovala režiséra Emila Rothermela a herečku Kateřinu Císařovou k nápadu vytvořit představení po telefonu pro jediného diváka. V průběhu procházky po Kampě a centru Prahy vede rozhovor s Emilií Marty a musí udělat osudové rozhodnutí.
Práci na dokončení státní kulturní politiky pro roky 2021 až 2025 zmínil ministr kultury Lubomír Zaorálek z ČSSD jako jeden z důvodů, proč se nechce přestěhovat z Nostického do Černínského paláce.
Místo aby nazkoušel novou inscenaci, režisér Jiří Havelka s herci Národního divadla natočil film Očitý svědek. Téma zůstalo stejné: anatomie masové vraždy. O smrti 267 lidí v červnové noci roku 1945 svědčí herci výpověďmi těch, kteří zabíjeli, přišli o své blízké nebo činu přihlíželi. Snímek je k vidění na webu divadla za 150 korun.
Činohra Národního divadla v Praze uvedla on-line premiéru filmové verze své inscenace Za krásu. Představení, které režisér Daniel Špinar věnoval průkopníkovi moderního českého divadla Karlu Hugovi Hilarovi, viděno kamerou získalo naléhavost, intimitu i nevšední obrazivost. Diváka může záznam z monitoru počítače oslovit paradoxně intenzivněji než původní divadelní tvar.
V Brně a Ostravě by chtěli, aby stát převzal odpovědnost za financování jejich prestižních scén: Národního divadla Brno a Národního divadla moravskoslezského. Nápad brněnské primátorky Markéty Vaňkové z ODS, jak ulehčit městským rozpočtům o stovky milionů, vzbuzuje otázku: chceme centrálně řízená divadla, nebo moderní kulturní instituce?
Jiřina Bohdalová na prahu 90 let, které slaví toto pondělí, bilancovala v knize nazvané Můj život mezi slzami a smíchem. Napsala ji s Jiřím Janouškem. To podstatné z hereckého a osobního příběhu obdivované, ale také vysmívané „Bohdalky“ s nadhledem shrnují dvě stovky stran, z nichž velkou část tvoří fotografie. Napínavě a nesentimentálně.
K nedožitým 100. narozeninám Rudolfa Hrušínského, které připadají na tuto sobotu, vydalo Divadlo na Jezerce objemnou knihu. Je v ní i spousta jedinečných, dosud nepublikovaných snímků z rodinného archivu. Název Rudolf Hrušínský – 100 rozmarných lét a fotografie na obálce odkazují k filmu Jiřího Menzela, v němž herec nezapomenutelně ztvárnil majitele říční plovárny Antonína Důru.
V pražském Divadle pod Palmovkou připomínají operaci Anthropoid. Hru nazvanou 294 statečných, dokumentární fikci ze zákulisí atentátu na Reinharda Heydricha, napsal i režíroval Tomáš Dianiška a sám na premiéře ztvárnil říšského protektora.
Depresivní show o konci dějin uvádí pražské Národní divadlo. Lidská civilizace je v troskách, žádný prorok nás už nespasí, nelze zachránit svět, jen se bavit. Provokativní text současného francouzského dramatika a režiséra Vincenta Macaigne nazvaný Stát jsem já režíruje Jan Mikulášek ve Stavovském divadle.
Pražské Divadlo Na zábradlí se pokusilo o netypickou mainstreamovou komedii. Zlatou pláž v režii Jana Prušinovského, z poslední doby známého televizním seriálem Most!, by šlo nazvat nekorektní moralitou v žánru sitcomu.
Ve stínu mohutných osik u Vltavy, na zdibské cyklostezce, vzniklo kulturní bistro Brambor 38. Nenabízí jen bramborové speciality, ale také zajímavé koncerty nebo divadelní program pro děti. Minulou sobotu tu měl premiéru sólový projekt Jiřího Konvalinky, suverénního hráče na elektrické housle z kapel Vložte kočku a Mutanti hledaj východisko.
Soukromé pražské herecké scény uvedly premiéry, které zdržela pandemie koronaviru. Před pár dny Divadlo Ungelt poprvé hrálo komedii Dovolená paní Josefy, jejíž hrdinkou je praštěná, leč cílevědomá hospodyně v podání Jitky Smutné. V půlce června pak na letní scéně divadla Studio Dva na Vyšehradě měla premiéru inscenace Duety.
Život a dílo Franze Kafky ve 40 minutách a přímo v kuchyni, kde dospíval. Inscenace Malý stvořitel s podtitulem Der kleine Fratz (Malý fracek) je neobvyklý divadelní zážitek. Obrazivý text Egona Tobiáše nás vtahuje do kafkovského světa, v němž herec Karel Dobrý ideálně ztělesnil spisovatelovu uhrančivou osobnost.
Novou inscenaci Divadla Continuo nazval režisér Pavel Štourač Hic sunt dracones, s odkazem na latinské „zde jsou draci“, jež v mapách označuje neprobádaná území. Čtyři herečky zkoumají svá těla jako dosud neobjevený materiál. S pomocí světla, tmy a zvuků vzniká udivující svět a v něm bují prazvláštní věci: ruce i nohy si žijí vlastním životem a „ztracená“ hlava hledá své místo.
O „normálním“ či „veselém“ rasismu vypráví nová inscenace Jiřího Havelky Gadžové jdou do nebe. Její název ironicky posouvá titul stejnojmenného sovětského muzikálu, který romantickou apoteózou svobodného cikánského života dobýval kina koncem sedmdesátých let. Herci brněnského Divadla Husa na provázku v produkci s podtitulem Comedy Ghetto spolupracují s romskými performery a muzikanty.
Mezi množstvím streamů z jeviště, plenéru i hereckých domácností, které v době karantény nahrazovaly divadelníkům živou komunikaci s publikem, vyčnívá projekt Dekameron 2020. Odvážný „dramatický brainstorming“ na téma pandemie koronaviru měl premiéru ve středu, do páteční půlnoci je zpětně k vidění on-line.
Dělají divadlo na „volné noze“, ale scény, kde působí, jsou od půlky března uzavřené kvůli pandemii koronaviru. Termíny i podmínky pro možnost znovu hrát se stále mění, poslední limit 100 diváků s příslušnými rozestupy většině z nich nepomůže. A tak držitelka Thálie, herečka Lucie Trmíková, pracuje na scénářích a muzikálová stálice Zbyněk Fric v lese sází stromky.
Pro statisíce diváků ročně hrají pražská soukromá divadla Kalich, Ungelt, Divadlo Na Jezerce, Studio DVA a Divadlo Na Fidlovačce. Jejich milionové rozpočty stojí a padají s příjmy ze vstupného, které však už přes měsíc nemají. Vláda divadla zavřela kvůli pandemii nového typu koronaviru a ministerstvo kultury zatím komerčním scénám nepomohlo.
Zábavný pohled na temnější stránky našich životů nabízí adaptace filmu Paola Genoveseho Naprostí cizinci, kterou uvedlo pražské Divadlo na Jezerce. Ptá se, co všechno před sebou skrýváme. Protagonisty brilantní konverzační komedie usvědčují ze lží a pikantních tajemství jejich mobilní telefony. Režisér inscenace Matěj Balcar je zároveň autorem divadelní verze filmového scénáře.
Formou apokalyptické show s lasery a projekcemi vypráví o smrti nová inscenace Činohry Národního divadla v Praze, kterou podle scénáře Jana Tošovského a kolektivu připravil Jan Frič. Vizuálně i zvukově útočná kompozice nazvaná Koncové světlo ukazuje na souvislosti umírání člověka, společnosti a přírody. Inspiruje se texty o smrti i životě po ní, mýty nebo filozofickými vizemi.
