Druhý únorový týden se na několika pražských scénách konal festival současných inovativních počinů v oblasti nového cirkusu Cirkopolis. Mezi pěti zahraničními hosty se objevili Elena Zanzu s projektem EZ nebo Arno Ferrera & Gilles Polet v "cirkusovém duetu" Cuir. Performery pojilo vědomé omezení lidského těla vystaveného na scéně, průzkum jeho možností i hranic na prahu bolesti a vyčerpání.
Praktiky totalitních režimů jsou neměnné, zastrašují, unifikují, násilně podřizují lidi své ideologii. Největší zájem mají o ty, co jsou vidět. Ve stalinistickém a později chruščovovském Rusku to byl skladatel Dmitrij Šostakovič. Muž v mnohém rozpolcený, v zásadě však pevný. Inscenace Hukot času, která tematizuje jeho příběh, slouží jako modelový příklad střetnutí umělce s mocí.
Nevybíraví, kousaví a halasně levicoví jsou divadelní režisér Michal Hába, jehož razantní poetika blízká Bertoltu Brechtovi provokuje zastánce polistopadového uspořádání, a Roman Sikora. Nejpřekládanější český dramatik se vůči systému vymezuje nekorektními názory a stylizovaným, co do slovosledu rozklíženým jazykem.
Dvacátý pátý prosinec, porodnice a tři páry v očekávání, taková je výchozí situace tragikomedie Babyboom slovenské autorky Zuzy Ferenczové. Její českou premiéru s veškerou péčí a smyslem pro řemeslo nastudoval režisér Ondřej Sokol v pražském Činoherním klubu.
Děj situovaný do baru oblastního divadla za normalizace, lámání charakterů a nad ním se vznášející otázka po hrdinství v jinak zbabělé době. Loňský film Okupace režiséra Michala Nohejla získal jevištní podobu. V pražském Divadle Bez zábradlí ji režíruje Adam Skala.
I když se člověk zaposlouchá do přívalu slov, která mají na první pohled jen zdánlivou souvislost, nezbaví se pocitu, že si z něj tvůrci tak trochu střílejí. Novinka pražského Divadla v Dlouhé vybízí diváka, aby opustil svou komfortní zónu.
Soubory ze střední Evropy se pošesté sjely do pražského Divadla pod Palmovkou. Obvykle nadmíru koncentrovaná dramaturgie akce nazvaná Palm Off Fest se po loňském, covidem zapříčiněném zaškobrtnutí předvedla v nejlepší formě. Všechny čtyři zahraniční inscenace potvrdily, že uvažování o divadle v širším než jen estetickém kontextu není liché. A že taková tvorba může mít vysokou úroveň.
Česko-skandinávský divadelní tým vedený režisérkou Nelou H. Kornetovou se vrací k jedné z nejobávanějších chorob, rakovině. Na jevišti ji zobrazuje coby intimní setkání tří osob, jejichž vztahy jsou, stejně jako současná civilizace, více než nestálé. Pokračování projektu Tumor s podtitulem Polyamor však na úspěch prvního dílu nenavázalo.
Pražské divadelní Studio Hrdinů se podruhé vrací k dílu současného islandského spisovatele Sjóna, textaře zpěvačky Björk. Po adaptaci jeho románu Skugga Baldur nyní na jeviště převedlo mnohovýznamovou novelu Měsíční kámen. Její nelineární vyprávění a silnou tendenci k introspekci hlavního hrdiny mění ve fascinující koncept na hraně divadla, filmu a výtvarného umění.
Stojí v nehostinné zatáčce v pražské Libni. Kdysi symbolizoval bezuzdnost doby, dnes je spíš dokladem bizarní dekády, o níž se mluví se směsí nostalgie a pobavení. Klub Discoland Sylvie podnikatele Ivana Jonáka je tématem nové inscenace režisérů a dramaturgů Petra Erbese s Borisem Jedinákem, která osciluje mezi fascinací a dokumentem. Premiéru měla minulý týden v Divadle Na zábradlí.
Pražské divadlo A studio Rubín uvedlo text Simony Petrů nazvaný Náhradní existence, který inspiroval výbor z deníků spisovatele a překladatele Jana Zábrany. Svědectví o mravně vykloubené době, v níž je pro literáta jedinou perspektivou tvorba, nelpí na popisech a fakticitě. Režisér Adam Steinbauer jej prostřednictvím metafor a za použití křesťanských symbolů klene k motivu obecného lidského údělu.
Už to vypadalo, že činohra pražského Národního divadla pod vedením Daniela Špinara zanevře na plnokrevný dramatický text české provenience. Pár měsíců před Špinarovým předčasným odchodem z funkce však první scéna uvedla inscenaci Otec hlídá dceru od Ondřeje Novotného. V režii Jana Friče dokazuje platnost univerzálního příběhu i vysokou míru s jeho ztotožněním.
Americký spisovatel Kurt Vonnegut se na českých jevištích objevoval zejména v 80. letech minulého století. Jeho smyslu pro sofistikovaný, nadsazený a absurdní humor i postmoderní úhel pohledu nejlépe porozuměl režisér Petr Lébl, který ještě jako amatér roku 1982 adaptoval román Groteska.
Novinka činohry pražského Národního divadla vyzývá k rodinné návštěvě, při níž se s historickou budovou mohou seznámit i nejmenší. Křehká pohádka Františka Hrubína Kráska a zvíře, v níž triumfuje láska a spravedlnost, je díky archetypální podstatě vstřícná vůči všem divákům bez ohledu na věk.
