Už poněkolikáté se do královéhradeckého Klicperova divadla vrátil režisér Michal Hába. Podobně jako když tu před lety uvedl Moliérovu klasiku Lakomec, nyní také v Králi Learovi od Williama Shakespeara porušuje inscenační tradici a zažitý žánr. Dokazuje, že v této apokalyptické tragédii lze nalézt dost humoru, i když černého, a hlavně paralel s dneškem.
Dáša a Anna žijí poměrně obyčejně. Jedna pracuje ve fitku, druhá v knihovně. Protože jsou věčně bez peněz a dluží za nájem, najdou si jako spolubydlícího kluka ze Zlína. Z toho se však vyklube dealer kokainu. Když nešťastnou náhodou umře ve sprše, zboží, které do Prahy přijel prodat, se ocitá v dívčích rukách.
O vyčerpání, vyhoření či deziluzi poslední roky hovoří někteří čeští divadelníci. Po letech profesionálního působení ve finančně podhodnoceném sektoru stojí před volbou, zda vytrvat, či skončit. Nejnověji činnost po 16 letech ukončila nezávislá skupina Masopust, která působila v pražském Divadle Na zábradlí. Ještě předtím ale uvedla poslední premiéru nazvanou Vyškrtaný Bůh.
Marná lásky snaha je komedie jazyka, hra, kterou se William Shakespeare představil jako slovní virtuos a jež navzdory burleskní náladě končí na svou dobu odvážně bez happy endu. Minulý týden její novou inscenaci uvedly Letní shakespearovské slavnosti. Na Pražském hradě a dále v Brně nebo Ostravě potrvají do 7. září.
Hvězdy socialistické estrády po sametové revoluci nezmizely, dál koncertovaly a 35 let poté stále neupadly do zapomnění. Ti starší je poslouchají z nostalgie, někteří mladší, neznalí dobového politického kontextu, možná jako guilty pleasure, provinilé potěšení. A zájem o tuto hudbu, respektive s ní spojené příběhy jejích interpretů, mají i divadelníci.
Nejpozději na podzim 2022, kdy spisovatelce Kateřině Tučkové bestsellerový román Bílá Voda nečekaně vynesl Státní cenu za literaturu, začalo být jen otázkou času, než se také tento její příběh dostane na jeviště. Nakonec se tak stalo hned dvakrát. Po brněnském Městském divadle nově Bílou Vodu uvádí pražské Národní divadlo.
Když roku 1980 zemřela v Paříži, nikdo ji neznal. První retrospektivy se dočkala až dvě dekády nato v Praze. Dnes patří obrazy Toyen k nejoceňovanějším českým z 20. století. Její soukromý život se nově stal námětem dvou inscenací uváděných ve sklepním studiu Švandova divadla a podkroví Divadla Kolowrat v Praze. Realitu prolínají se snem, avšak s odlišným estetickým výsledkem.
Provinčního herce Hendrika Höfgena sžírá chorobná touha po slávě. Je ochoten obětovat jí naprosto všechno, včetně vlastní morálky. Zaplétá se do tenat v Německu sílícího nacionálně socialistického hnutí, až se nevědomky stává jeho spolupomahačem, Mefistem, kterého s úspěchem hraje na jevišti Berlínského státního divadla.
Okny se záclonami prosvítá ranní slunce. S postupujícím dnem však slábne, až se jeviště v noci ponoří do zlověstného přítmí, jen tu a tam prozářeného osvětlením. Obdobně se v inscenaci hry Cesta dlouhým dnem do noci, kterou nově uvádí pražské Divadlo v Dlouhé, mění atmosféra mezi matkou, otcem a jejich dvěma dospělými syny. Navenek bezproblémové soužití zatěžují traumata i závislosti.
Podruhé v této sezoně pražské Divadlo Na zábradlí změnilo směřování. Začátkem roku místo obvyklých autorských inscenací a dramatizací literárních předloh představilo pohádkový kabaret o spisovateli Franzi Kafkovi určený dětem. Nyní tu režisér Jiří Havelka uvedl známé drama Racek od Antona Pavloviče Čechova.
Míst, kam v Praze vyrazit za kvalitním dětským divadlem, přibývá. Vedle tradičního Minoru, Spejbla a Hurvínka či nezávislého studia Damúza inscenace pro nejmladší čím dál častěji zařazují na repertoár také divadla dosud orientovaná na dospělé. Nově k nim přibylo Na zábradlí. V takzvané Eliadově knihovně, malém sále v patře, uvádí „pohádkový kabaret pro intoše od čtyř let“ nazvaný Franz a kavka.
Pražské Divadlo pod Palmovkou disponuje výjimečně sehraným ansámblem, který je permanentně vystavován novým výzvám. Uvádí žánrově pestré tituly, těží ze spolupráce se zahraničními tvůrci. Jeho variabilitu dokazuje i nová inscenace Prodané nevěsty, zpěvohry známé spíš z operních provedení.
Pět nových zpracování více než 400 let staré hry Hamlet od Williama Shakespeara uvedou do příštího léta česká divadla. Doslova hamletovská sezona může v mnohém napovědět o aktuálním stavu světa.
Pražské Divadlo Na zábradlí zinscenovalo korespondenci současných francouzských intelektuálů, spisovatele Michela Houellebecqa s filozofem Bernardem-Henri Lévym. Ztotožňuje je mimo jiné s postavami z Čekání na Godota, jejichž jediným smyslem zůstává donekonečna opakovaný dialog. Hrdinové slovy zahánějí samotu a projevují zhnusení nad stavem světa i sebou samými. Je to mrazivě úchvatná podívaná.
Majitelé se po letech vrací do vily, kterou přenechali svým černošským sluhům a podivnému strýci. Teď jsou ale nuceni nemovitost prodat. Hra Cherry Man, již pro pražské Národní divadlo napsal respektovaný ruský dramatik Ivan Vyrypajev, měla předpoklady stát se událostí sezony. Účtuje s válkou na Ukrajině i jednou epochou, očekávání však nenaplnila.
Letní shakespearovské slavnosti se premiérou inscenace Jak se vám líbí po šesti letech přesunuly zpět do nitra Pražského hradu, na Nejvyšší purkrabství. Návrat je to však neslavný. Tvůrci rezignovali na jakékoli umělecké ambice. V divadelně dysfunkčním, okázalém zmatku na jevišti zaniká i autorův nosný, imaginativní jazyk. Novinka bude na programu festivalu celé léto.
Divadelní režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří tvoří tandem Skutr, se poslední roky řídí heslem decentně a líbivě. Zůstávají mu věrní také v adaptaci románu Nebezpečné známosti, kterou nyní uzavírají svou první sezonu v roli uměleckých šéfů činohry pražského Národního divadla. Známý příběh v jejich podání spíše hladí, než bodá.
Už poněkolikáté Michal Lang, umělecký šéf pražského Divadla pod Palmovkou, režíruje Williama Shakespeara. Po loňském výrazném výkladu komedie Zkrocení zlé ženy teď se stejným týmem připravil razantně současnou, a přesto alžbětinskému divadlu blízkou inscenaci Snu noci svatojánské. Je to naléhavá, krutě žertovná podívaná.
Šestice žen hrající na různé nástroje a zpívající v rozličných jazycích se vydává na intimní pouť, při níž popisuje válečná zvěrstva. V pražském Divadle Komedie toto úterý vystoupila ukrajinská skupina Dakh Daughters. Kabaret nazvaný Danse Macabre uvedla v rámci ukrajinského měsíce, který na jevištích Městských divadel pražských začal u příležitosti válečného výročí 24. února.
Jeho jméno je vyslovováno s despektem, přestože šlo o elitního parašutistu vysazeného v březnu 1942 na území protektorátu s cílem sabotáže. O tři měsíce později se přihlásil gestapu, kde vyjmenoval pachatele atentátu na Reinharda Heydricha i další jim nápomocné. Teď se Karlu Čurdovi věnuje hra Čurda, hrdina jedné prohry, kterou napsal a režíruje David Jařab v Městských divadlech pražských.
