Jan Jedlička je krajinář, který nepostojí. Vynalezl kresby, do nichž zapojil chůzi i čas, a barvy dokonce nahradil pigmenty z nasbíraných hornin. Dosud největší českou výstavu autora, jenž emigroval v roce 1968, přichystala Galerie hlavního města Prahy. V Městské knihovně potrvá už jen do příští neděle 5. září.
Dánská spisovatelka Helle Helle se celé pasáže svých rukopisů učí zpaměti a pak si je přeříkává při řízení auta. Zkouší tak, jestli věty sedí, vystihují podstatné, a hlavně jestli v nich není něco navíc. Její útlý tři roky starý román Ony teď v českém překladu Heleny Březinové vydalo nakladatelství Paseka.
Salónně oblečený, pihatý artista před dekorací jak vystřiženou z hollywoodských studií si sebevědomě stoupne na kraj jeviště a teatrálně prohlásí: "Jmenuji se James Brown, je mi 28 let a za 24 hodin umřu."
Laterna magika byla nejznámějším vynálezem, na kterém se podílel, i když zdaleka ne jediným. Světoznámý scénograf Josef Svoboda se narodil před 101 lety. S ročním zpožděním způsobeným pandemií původně kulaté výročí připomíná velká výstava v kutnohorské Galerii Středočeského kraje.
Procházky po lese se nejčastěji podnikají v létě, i když poutník Josef Kroutvor nejkrásněji popisuje zážitky z lesa zimního. Přesněji z kopců a strání Novohradských hor. Tam to má devětasedmdesátiletý historik umění, esejista a básník důkladně prochozené.
Fotografka Marie Tomanová se prosadila v New Yorku, nyní ve francouzském Arles vystavuje soubor z rodného statku v Mikulově.
Hudebník, výtvarník, autor a zakladatel knižního i hudebního vydavatelství BiggBoss říká, že ho práce drží na pozitivní straně spektra. Vladimir 518 dokončuje knihu o české architektuře v letech 1958 až 1989 a zároveň vystavuje své nejnovější obrazy. Přehlídka nazvaná Pád v pražské galerii DSC je jednou ze čtyř letošních, příští rok plánuje tři další.
Malý počet osmi mezinárodních umělců, které už jen do 8. srpna představuje pražská Galerie Rudolfinum, by mohl budit dojem středně velké výstavy. Šest autorů se ale vyjadřuje prostřednictvím filmu a jejich díla mají leckdy celovečerní metráž. Výstava nazvaná Compassion Fatigue Is Over je tak náročná na čas i soustředění.
Oblíbený a ceněný malíř velkých pláten Jan Merta jen zřídka představuje své práce na papíře, přestože je vytváří soustavně. Výstava nazvaná Menu v pražské galerii Svit je tím výjimečná: ukazuje šest desítek kreseb, které překvapí vtipnými zkratkami. „Papír mu dává možnost práce se stručností,“ říká kurátor Jiří Ptáček.
Jakou souvislost má bývalá šroubárna v Libčicích nad Vltavou, vietnamské říkadlo o tygrovi a fotografie Libuše Jarcovjákové? V jedné z revitalizovaných staveb továrního areálu půl hodiny vlakem z centra Prahy se před pěti lety zabydlela galerie Arto.to. Ta nyní v někdejším Uhelném mlýně, jak se prostor také nazývá, uspořádala výstavu děl Jarcovjákové nazvanou Jako když tygr spí.
Je mnoho způsobů, jak popsat obrazy Viktora Pivovarova: maluje v cyklech, přisvojuje si staré mistry i modernisty, rád na plátna vepisuje celé věty a některými přesvědčivě mystifikuje – například o svém dětství a Moskvě.
Na výstavě Vanitas v pražském Centru současného umění Dox je řeč o smrti, šeptem se tam ale rozhodně nemluví. Šestašedesát českých umělců se k posledním věcem člověka a pomíjivosti života vyjadřuje se vší vášní: expresivně, naturalisticky, v nadživotním měřítku a jen občas melancholicky.
Abstraktní barevná fotografie, která láká na výstavu Jiřího Thýna v pražském Domě fotografie, je hned dvojnásobnou poctou. Zachycuje bustu od avantgardní sochařky Hany Wichterlové, která roku 1928 vetkla do pálené hlíny podobu Vincence Makovského, svého spolužáka z pražské Akademie výtvarných umění.
Když se slepice položí na záda, prý ztuhne a předstírá, že je mrtvá. Tento efekt si ve hře německého dramatika Freda Apkeho párkrát vypůjčí postavy, které ztvárnili Tatiana Dyková a Vojtěch Dyk. Komedii nazvanou Slepice na zádech v režii Jaromíra Dulavy uvádí pražské Divadlo Ungelt na své hradčanské letní scéně.
Devětatřicetiletá umělkyně Anežka Hošková je romantička a nijak se tím netají. Na vernisáž se oblékla do černých nařasených šatů, dlouhé, tmavé vlasy sčesala na hladko podél tváře a nasadila si špičaté elfí uši.
Na začátku Konkurzu, novocirkusové inscenace souboru Losers Cirque Company, není jasné, kdo je akrobat a kdo divák. Moderátor z obecenstva na jeviště vytahuje asi dvacítku lidí, kteří soupeří v drobných hlasových a motorických dovednostech.
S teplými, pomalu už letními dny může rodičům a dětem přijít vhod průvodce pro malé objevitele od Angličanky Catherine Ardové. Překladatelka Tereza Booth ho obdařila peprnějším názvem, než zní originální Let’s Play Outdoors!, a tak nakladatelství Labyrint knihu ve své edici Raketa vydalo pod titulem "Mazej ven!".
Čtyři postavy vypadají dost nesourodě: štíhlá žena v modrých šatech s jedním střevíčkem na noze, běžec v kraťasech a s čelenkou, potetovaný cirkusák s kloboukem a třpytivou náušnicí plus dívka v bílém. Je to nevěsta na útěku?
Mezi desítkami výstav současného umění, jimiž galerie dohánějí ztracený čas po měsících nucené uzávěry, by neměla zapadnout výjimečná, spíše menší přehlídka světově známého ruského konceptualisty Pavla Peppersteina. S Jiřím Černickým do 21. června vystavuje v pražské galerii DSC. Jejich spojení působí přirozeně a ladně, i když každý pochází z jiného prostředí.
Jak baba Jaga ovládala děvčata, než je snědla? Lze osedlat pštrosa? Co měl na práci felčar? Výstava Františka Skály v pražském Domě U Kamenného zvonu vzbuzuje chuť se začíst. Po velké přehlídce, kterou měl před čtyřmi lety ve Valdštejnské jízdárně, známý umělec tentokrát představuje svou ilustrátorskou tvorbu.
