Německý kabinet čeká několik velkých bouřek. Hřmít už v Berlíně začíná kvůli jaderné energetice, omezení rychlosti na dálnicích a rozpočtu na příští rok. A třebaže jde o tři různá témata, hraje ve všech případech jednu z hlavních rolí správce státní kasy Christian Lindner.
Kreml unii tvrdě vydírá. Cena klíčové energetické komodity letí vzhůru a časy, kdy si sedmadvacítka bude schopna zajistit výhodnější podmínky jejím společným nákupem, jsou utopicky vzdálené. Nejspolehlivější klíč k budoucnosti nyní nabízejí úspory. Němci už to pochopili.
Dlouhou oblázkovou a kamenitou pláž na západním cípu poloostrova Istrie znovu lemují stánky se zmrzlinou, pivem, palačinkami nebo vařenou kukuřicí. Hlavní sezona se rozjíždí a už teď jich je víc než v posledních dvou letech. "Až letos se nám to vyplatí," připouští někteří prodejci. Na turisty mířící do Chorvatska ale čekají i vyšší ceny. Podobně jako v Česku tu zdražuje jídlo a ubytování.
Strana, která proslula ochranou přírody, odmítáním jaderné energetiky a pacifismem, se postupně mění v postideologickou partaj, která se řídí hlavně realitou. Válka na Ukrajině nepřinesla do jejích postojů revoluci, jen přispěla k jejich dalšímu přirozenému vývoji. A Zeleným díky tomu v nejdůležitější zemi Evropy znovu rostou preference.
Když odjel německý kancléř Olaf Scholz na návštěvu Ukrajiny, řekl jsem si "no konečně", říká německý novinář českého původu Martin Nejezchleba. Popisuje, v čem ho šéf německé vlády zklamal, a vysvětluje, proč spolkové republice tak trvá, dodat válčící Ukrajině tolik požadované těžké zbraně. Redaktor německého listu Die Zeit byl v polovině června hostem podcastu Středoevropanka.
Spisovatelka a právnička Blanka Čechová našla na jihu Chorvatska klid k tvůrčímu psaní a později i manžela. Teď se třemi dětmi a malým psem pravidelně střídá život v Čechách a na jižním Jadranu.
O budoucnost Evropy se neválčí jen na Donbasu. Zápas se o ni svádí i v hlavách lidí po celém kontinentu. A nemají-li jeho další směřování určovat extremisté, musí unijní vlády "zbrojit" i doma.
Houby v lesích jižního Německa vypadají stejně jako v Česku. Když si ale místní hledají o úrodě víc informací, zjistí, že jsou po havárii v Černobylu stopově radioaktivní. Média před kontaminací varují pravidelně i 36 let po této katastrofě. Podobná sdělení stojí za velkým německým strachem z jádra a nepřímo jsou i důvodem, proč Berlín ještě letos vypne všechny zbylé atomové reaktory.
Ve snaze čelit energetické krizi a vysokým cenám pohonných hmot spustila spolková vláda bezprecedentní akci. Od června je možné po sousední osmdesátimilionové zemi celý měsíc jezdit po kolejích za částku, jakou běžně zaplatíte u stánku třeba za kebab a colu.
Už týdny se státy Evropské unie domlouvají, kdy a jak se odstřihnou od dodávek ruské ropy. Česko je přitom v debatě někde uprostřed: nechce konec hned, což prosazuje třeba Polsko. Ale ani embargo neblokuje, jako Maďaři. Podle analytiků oslovených Aktuálně.cz je to i proto, že Česko leží na křižovatce zájmů dvou velkých polostátních ropných obrů. Polského PKN Orlen a maďarského MOL.
Filozof Habermas, nejvlivnější německý myslitel dneška, chválí Berlín za to, že si i tváří v tvář válce zachovává přísnou racionalitu a nepodléhá nejrůznějším morálním apelům. Volby v nejlidnatější spolkové zemi ale ukázaly, že lidé touží spíš po opaku.
József F. má na stará kolena štěstí. Celý život pracoval v automobilce na západě Maďarska. Teď díky tomu dostává velmi nadprůměrný důchod, v přepočtu 20 tisíc korun měsíčně. I on ale pociťuje, že v posledních měsících všechny životní náklady prudce rostou. "Máslo zdražilo o čtvrtinu, plynovou bombu letos koupím o půlku dráž," říká József. Jeho vrstevníci mají peněz mnohem méně. A velké potíže.
Válka obnažuje, jak moc souvisí skepse k Bruselu s obdivem Kremlu.
Česká vláda minulý týden představila strategii pro řešení výzev spojených s příchodem válečných uprchlíků z Ukrajiny. Ta počítá s finanční podporou z evropského rozpočtu. Ruská agrese proti Ukrajině ovšem dopadá i na další země EU. Jak se v složité situaci zachovat solidárně a co nejúčinněji lidem na útěku pomáhat? A kolik dá unie peněz? Odpovědi nabídla debata projektu Evropa v souvislostech.
Za okny fouká ledový vítr, ale v malém domku v maďarské vesnici Panyola asi 30 kilometrů od ukrajinské hranice je příjemně. Teplo sálá i ze starožitných kachlových kamen v koupelně. Na věšáku se suší dětská zavinovačka. Patří ani ne dvouměsíčnímu synkovi Mariji Rossochaové z Kyjeva. V Panyole našla i s matkou a kamarádkou dočasný domov. "Čekáme tu, až Ukrajina vyhraje válku," říká Marija.
Posledních 12 let nemělo Maďarsko jiného premiéra než Viktora Orbána. Nadvládu jeho strany Fidesz, která mezitím pevně prorostla všemi složkami státu a veřejného života, nepřerušilo u voleb ani společné úsilí většiny maďarské opozice. Reportéři Aktuálně.cz se vydali na východ Maďarska hledat odpověď na otázku, proč i na hranicích s Ukrajinou drtivě vítězí otevřeně proruský politik.
Ve vesnici Beregsurány na maďarsko-ukrajinské hranici nemají migranty rádi. V referendu před šesti lety odmítlo 99 procent místních "rozmisťování" cizinců na maďarském území. Byla to reakce na snahy Evropské unie pomoci statisícům lidí, prchajícím hlavně před občanskou válkou v Sýrii. Těm, kteří v roce 2022 utíkají před ruskou agresí proti Ukrajině, místní obyvatelé přispěchali na pomoc okamžitě.
V roce 2019 vyšly do ulic tisíce mladých Dánů. Chystali se žalovat vlastní vládu kvůli ignorování hrozeb klimatické krize. Pak se vláda změnila a nová středolevá koalice s premiérkou Mette Frederiksenovou v čele slíbila radikální změny. Filmová režisérka Phie Amboová se rozhodla zmapovat, jaké byly první kroky politiků. "Nebyla jsem si jistá, jestli si uvědomují závažnost situace," říká.
Ruská invaze na Ukrajinu začala před dvěma týdny. Za tu dobu zemřelo podle OSN víc než tisíc civilistů, včetně několika desítek dětí. Podle Kyjeva je obětí až několikanásobně víc a mrtvé hlásí i ukrajinská a ruská armáda. Na Západ utíkají miliony lidí. V následující grafice jsme zmapovali, jak vypadaly první dva týdny války.
Ruské jednotky na Ukrajině ostřelují celé obytné čtvrti Kyjeva, Charkova i dalších měst, těžké boje mění dříve výstavní ulice v hromadu sutin. Od začátku invaze podle odhadů amerických tajných služeb zemřely asi dva tisíce civilistů včetně dětí, pryč ze země kvůli ruské agresi utíkají miliony lidí. Podívejte se, jak ukrajinská města vypadala před úderem okupantů a co z nich zbylo nyní.
