Odbývá-li si v českém kontextu premiéru zahraniční autor, zaslouží si alespoň stručný úvod. Ta-Nehisi Coates se narodil roku 1975 v americkém Baltimoru. Jeho matka učila, otec byl veterán z války ve Vietnamu a někdejší člen radikální organizace Černých panterů, posléze nakladatel a knihovník. Syn se stal celonárodně uznávaným novinářem píšícím zejména o rase.
Než se člověk pustí do anglicky nedávno vydaného životopisu spisovatele Philipa Rotha, který byl v USA nyní stažen z prodeje kvůli nařčením, že se jeho autor Blake Bailey dopustil sexuálního násilí a obtěžování, je nutné ze všeho nejdřív určit žánr.
Bezvýznamný úředníček označený pouze iniciálou P., rozuměj podřízený, jednoho dne ve své dublinské kanceláři zalomí klíč v zámku. Uvězní tak sám sebe, což je situace, která nemá precedens, čili je nemožné ji řešit, neboť na něco takového není protokol.
Za pohřbený poklad amerického písemnictví označil Salman Rushdie tvorbu amerického novináře Josepha Mitchella, který žil v letech 1908 až 1996. Zásluhou nakladatelství Opus už ji čeští čtenáři docela znají. Ke svazkům Nahoře ve starém hotelu, Tajemství Joe Goulda a Starý pan Flood nedávno přibyl další, nazvaný Praštěnej krávou – a docela dobře může být ze všech nejlepší.
Jeden z nejlepších ostrovních prozaiků současnosti Ian McEwan je v Česku dobře znám. Jeho tvorbu systematicky přibližuje pražské nakladatelství Odeon a dvorní překladatel Ladislav Šenkyřík, který výtečně zprostředkovává McEwanovy plynulé, elegantní věty, nezřídka vtipné příběhy i myšlenky motivující k hlubší úvaze. Nejinak je tomu v případě patnáctého, předloňského románu Stroje jako já.
Se smrtí manžela a vážnou nemocí dcery se vyrovnávala americká spisovatelka Joan Didionová v pamětech, které vyšly pod názvem Víc než další den a za oceánem získaly Národní knižní cenu i nominaci na Pulitzera.
Vlastních zkušeností s americkým zdravotním systémem využívá klinický psycholog Stephen Joseph Bergman, který pod pseudonymem Samuel Shem píše romány z nemocničního prostředí.
V Británii startuje další bitva kulturní války. Tentokrát o staré texty, které mají opustit vysokoškolské osnovy. Pokud z nich opravdu zmizí, chybět budou nakonec právě těm, kdo jejich odstranění nejvíc prosazují.
Jsou tituly, které se s finanční podporou státu či města "vyplatí" vydat jen v počtu 400 výtisků. A spisovatelé, o nichž se vyplatí něco vědět nejen proto, že mají v českém kontextu premiéru, ale hlavně proto, že jejich životní osudy a názory zásadně ovlivnily tvorbu. Toť případ Smíchu bez příčiny od Britky Alice Thomas Ellisové, která žila v letech 1932 až 2005.
Třiašedesátiletého amerického prozaika Richarda Powerse už čeští čtenáři znají: roku 2008 nakladatelství Odeon vydalo jeho devátou prózu Stopy paměti, intelektuálně docela náročný román idejí dotýkající se mimo jiné pádu věží Světového obchodního centra při teroristických útocích z 11. září 2001 a kolektivní paměti jeřábů kanadských. Autor za něj získal Národní knižní cenu kritiků.
