Není to kulturní metropole jako New York nebo Los Angeles, ale jedno ohromné, rozrůstající se předměstí, popsala americká prozaička Susan Choiová dějiště svého románu. V tom bezejmenném jižanském velkoměstě se člověk, pokud mu ještě nebylo šestnáct a nevlastní auto, v podstatě nemá jak pohybovat. A pokud je teenager počátkem 80. let 20. století, chce co nejrychleji pryč.
Žila v Paříži, Berlíně, Budapešti nebo Americe, od roku 2014 bydlí v Praze, kam ji přivábil příběh o Golemovi od Gustava Meyrinka. Narodila se však roku 1984 v Nigérii, odkud ve čtyřech letech přesídlila s rodiči do Londýna. Jedna z nejvýraznějších mladých britských autorek Helen Oyeyemi neposkytuje moc rozhovorů a médií se straní. Tudíž se o ní mluví méně, než by zasloužila.
Afroameričanka Toni Morrisonová napsala svůj nejslavnější román Milovaná na základě dobového článku o prchající černošské otrokyni, která byla na jihu USA chycena a raději zabila vlastní dítě, než aby se s ním vrátila k „pánovi“. Obdobně vznikla česky nedávno vydaná próza Neviňátka současného kanadského autora Michaela Crummeyho.
Že hotel je coby místo dočasného setkávání nejrůznějších lidí ideální prostředí pro silný příběh, věděl už klasik americké literatury Stephen Crane. Na obdobném nápadu jako jeho nejslavnější povídka Modrý hotel je založen také román Skleněný hotel od třiačtyřicetileté Kanaďanky Emily St. John Mandelové, který v českém překladu Markéty Musilové nedávno vydalo Argo.
Když roku 2011 Jennifer Eganová získala Pulitzerovu cenu za román Návštěva bandy rváčů, anglofonní recenzenti se rozplývali nad kapitolou napsanou jako powerpointová prezentace a hlásali příchod nového psaní. Avšak zatímco v žánru young adult určeném mladistvým už dřív část textu tvořily esemesky, chaty nebo hovorové zkratky, na „velký internetový román“ se za oceánem čekalo až do loňska.
Když člověk dočte česky nedávno vydanou prozaickou prvotinu Irky Doireann Ní Ghríofaové, čeká ho zasvěcený doslov, který překladatelka Alice Hyrmanová McElveen výstižně nazvala Hledání ztraceného hlasu. Na mysli má samozřejmě hlas ženský. Nebo přesněji více hlasů, v zájmu přehlednosti ale začněme dvěma.
V závěru česky nedávno vydaného románu Utopia Avenue hudebník Frank Zappa parafrázuje bonmot, že „popisovat muziku je jako tancovat kolem architektury“. V kostce tak vyjádří, že britský spisovatel David Mitchell se tentokrát pustil do obtížného terénu. V próze o hudbě nezáleží na zápletce, ale zachycení atmosféry: ať už energie koncertu, nebo napětí, které provází tvůrčí proces.
Jeho knihy se v Izraeli nejčastěji čtou ve věznicích a kradou v obchodech. Na první dobrou zvláštní doporučení, nicméně v případě tamního spisovatele Etgara Kereta sedí. A sedí také na jeho česky nově vydané povídky Tak už leť.
Izraelský prozaik Eškol Nevo je sice vnukem třetího tamního premiéra Leviho Eškola a také byl po něm pojmenován, nicméně hrdinský étos generace zakladatelů státu a velkolepé příběhy kolektivu od něj nečekejme. Soustředí se spíš na současné problémy své země, které zachycuje hlubokými ponory do nitra postav.
Podle anglického spisovatele a fyzikálního chemika Charlese Percyho Snowa byl „literárním veleknězem své doby“, podle levicových kritiků psal pořád víc a víc, ale v podstatě o ničem: Američan Henry James, který žil v letech 1843 až 1916, se stal vůdčím představitelem takzvané zjemnělé tradice. Měl ambici prorazit jako mezinárodní romanopisec, neboť věřil, že Spojené státy jsou příliš provinční.
„Mladý kouzelník zkouší své triky,“ hlásal titulek deníku New York Times v lednu 1972 nad recenzí Hrdinského činu od Vladimira Nabokova. Raného románu, napsaného v roce 1932, který napřed vycházel časopisecky v ruském exilovém periodiku Sovremennyje zapiski pod pseudonymem V. Sirin, jímž se chtěl autor odlišit od otce – důležitého spisovatele a politika, taktéž Vladimira.
Poděkování je zpravidla odstaveček na konci knihy, kde autor vzdává hold rodině nebo literárním agentům, kteří ho podpořili. V případě debutu Američana Nica Walkera nazvaného Poprvé se však číst vyplatí, neboť nastiňuje nezvyklý příběh svazku – a potažmo autora.
Na úvod trochu statistiky. V současných Spojených státech amerických více než 70 procent indiánů žije ve městech, ne v rezervacích. V oblasti sanfranciského zálivu, kam děj svého románu umístil debutující mladý prozaik Tommy Orange, se jich nachází přes 140 tisíc, přičemž necelá pětina pobývá pod hranicí chudoby.
„Neexistuje strašidelnější místo než vlastní mysl,“ říká šestačtyřicetiletý britský prozaik Andrew Michael Hurley, kterého už v Česku známe.
Kniha, která je v nejlepším slova smyslu sexy a zároveň vzrušující intelektuální dobrodružství. Nebo, kdybychom měli citovat anotaci, lechtivý historický román o lásce, genderu a osvobození. Obojí vystihuje česky nedávno vydanou prózu Zpověď lišáka od současného amerického autora Jordyho Rosenberga, dříve také používajícího jména Jord a Jordana.
Prozaik Julian Barnes je syn dvou učitelů francouzštiny a zanícený frankofil, jak víme od roku 1984, kdy románem Flaubertův papoušek vstoupil do světa velké literatury. Ani pětasedmdesátiletý Brit však neznal doktora Samuela-Jeana Pozziho, o něhož se začal zajímat, když jej roku 2015 poprvé uviděl na obraze Američana Johna Singera Sargenta.
Co jedni oslavují jako objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, pro jiné znamená začátek genocidy, říká americký historik Gerald Vizenor, když popisuje Nový svět z pohledu původního obyvatelstva. Podobně na věc pohlíží spisovatelé hlásící se k takzvané indiánské renesanci, jež od konce 60. let minulého století cíleně přetváří literární mapu USA.
Podobenství je výstižný poučný příběh ilustrující morální postoj nebo náboženský princip. Psal je i Franz Kafka, původ ale mají v Bibli.
Kamčatka je poloostrov plný extrémů: destinace pro bohaté dobrodruhy, kteří platí za vysokohorské průvodce, rafty a povolenky na lov, přičemž zároveň mají díky častým výbuchům sopek, zemětřesením a tsunami doslova nejistou půdu pod nohama.
Knihy britské modernistky Virginie Woolfové, která žila v letech 1882 až 1941, se ke zdejším čtenářům dostávaly teprve od druhé poloviny 60. let minulého století, kdy česky vyšly její tituly K majáku a Mezi akty.
