Na české scéně je mezzosopranistka Markéta Cukrová čím dál viditelnější. Jde z role do role, z koncertu na koncert. Spíš než promyšlenému „budování kariéry“ to ale sama přičítá tomu, že její dva synové před časem vylétli z hnízda, a tak má pěvkyně víc času na práci. Na letošním ročníku festivalu Pražské jaro vystoupí 19. května v Anežském klášteře.
Poslední Beethovenovy sonáty, jejichž nahrávka mu odstartovala kariéru, na letošním ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného zahraje Igor Levit. Rus s německým občanstvím později všech 32 sonát vydal a časopis Gramophon jej odměnil titulem umělec roku.
Tak trochu Nagano. Krajan pookřeje, když v zahraničí vidí dva tisíce lidí nadšeně aplaudovat českým hudebníkům. Co na tom, že orchestru Collegium 1704 by slušela spíš nálepka evropský. Uplynulý víkend na festivalu ve francouzském Tours provedl slavné Mozartovo Requiem.
Před rokem měl být pianista András Schiff rezidenčním umělcem Pražského jara. Na letošek mu tři koncerty nabídla konkurenční Dvořákova Praha. Tím a zároveň udělením Ceny Antonína Dvořáka oceňuje umělce, který vykonal mnohé pro českou hudbu.
Čtyřiadevadesátiletého Herberta Blomstedta mají orchestry v úctě a publikum ho zbožňuje. Tuto neděli a znovu v pondělí švédsko-americký dirigent vystoupí na Dvořákově Praze s jedním z nejprestižnějších světových těles, Vídeňskými filharmoniky.
Festival věnovaný dílu Antonína Dvořáka v pondělí efektně zahájil italský orchestr. S Filarmonica della Scala debutoval třiačtyřicetiletý kolumbijsko-rakouský dirigent Andrés Orozco-Estrada.
Má-li nějaký současný pianista potenciál vyrovnat se Garricku Ohlssonovi co do oblíbenosti u českého publika, je to Boris Giltburg.
Chopin a jeho Evropa se jmenuje varšavská přehlídka, kde Chopinovy hudby paradoxně není až tolik. Sází na kontext, zejména tvorbu 19. století, v podání světových souborů a sólistů. Dobové nástroje tu znějí stejně často jako ty moderní. Na jevišti Národní filharmonie toto pondělí a úterý již poněkolikáté vystoupí také pražský barokní orchestr Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem.
Konstantin Lifschitz je pozoruhodný klavírista. Narodil se v Charkově roku 1976. Vystudoval moskevský institut pro nadané děti a po převratu začal koncertovat na Západě. Nikdy se neúčastnil žádné soutěže, přesto získal pozornost kritiky a publika, zejména interpretacemi J. S. Bacha a starší hudby, kterou má rád stejně jako tu současnou.
Miroslava Srnku, který je v šestačtyřiceti letech zřejmě nejúspěšnějším současným českým skladatelem v zahraničí, čeká tuto sobotu premiéra nového jevištního díla. V Bavorské státní opeře už před pěti lety zažil úspěch s operou South Pole, teď zde uvede sci-fi komedii Singularity.
Že bude zahájení letošního 76. ročníku Pražského jara mimořádné, rozhodl už okamžik, kdy vedení festivalu oslovilo Václava Lukse, zakladatele a vedoucího souboru Collegium 1704, zaměřeného na historicky poučenou interpretaci především barokní hudby.
Finálová kola Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, která se konají zároveň se zahájením přehlídky, jsou napínavá pro publikum i účastníky. Mladým hudebníkům – do věku 30 let, ale hlásí se i mnohem mladší – jde o hodně: titul laureáta může jejich kariéru posunout ne snad rychlostí katapultu, ale přece jen podstatně.
Byla dubnová sobota podvečer a v sále nově zrekonstruované budovy Vzlet v pražských Vršovicích, kde od začátku roku sídlí orchestr Collegium 1704, probíhala zkouška. Poprvé se setkali dirigent Václav Luks, smyčcová skupina a přeneseně vzato také Bedřich Smetana. Jeho monumentální Mou vlast barokní soubor uvede na zahájení festivalu Pražské jaro.
Příjmení Semerádová je na české scéně staré hudby pojem. Jednou by měl někdo napsat knihu o této pražské rodině, která pořádá mezinárodní festival Letní slavnosti staré hudby a vybudovala vzdělávací instituci Collegium Marianum − Týnská škola, zaměřenou na historická umění.
Že si v napjaté době váží každé možnosti slyšet živou hudbu, dalo publikum Dvořákovy síně pražského Rudolfina najevo mocným aplausem už při příchodu dirigenta.
Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina se ve čtvrtek večer potkali Ludwig van Beethoven a Josef Suk. Návštěvníkům festivalu Dvořákova Praha se dostalo známého a oblíbeného Koncertu č. 4 G dur v podání třiačtyřicetiletého Martina Kasíka a neznámé, protože takřka neuváděné Symfonie č. 1 E dur Josefa Suka. Českou filharmonii dirigoval Jakub Hrůša.
Celovečerní recitál z klavírního díla Antonína Dvořáka nabídl jemu věnovaný festival. Řeklo by se, že na nejhranějším a nejproslulejším českém skladateli není moc co objevovat. Ale Dvořákova Praha každý rok vykutá nějakou raritu, jako vloni první verzi opery Král a uhlíř, nebo skladatelovu tvorbu a dílo nasvítí z nového úhlu.
Neobyčejný večer vznikl středečním spojením České filharmonie, dirigenta Jakuba Hrůši a klavíristy Piotra Anderszewského. Chytře sestavený program, který se v Dvořákově síni Rudolfina opakuje ještě dnes a v pátek, umožňoval nacházet styčné body a paralely napříč skladbami.
Co se klavíristů týče, příští ročník festivalu Pražské jaro bude přímo exkluzivní: Američané Murray Perahia a Garrick Ohlsson, Nor Leif Ove Andsnes i Maďar András Schiff jsou jména, kvůli nimž se vyplatilo nezaspat zahájení prodeje vstupenek. V případě pětašedesátiletého Schiffa tím spíš, že se stane rezidenčním umělcem festivalu.
Až barokní orchestr Collegium 1704 na silvestrovském koncertu okouzlí pražské Rudolfinum italskými áriemi, uzavře rok, který byl pro toto těleso plný událostí – hudebních i jiných.
