Americký mandolinista Chris Thile vyrůstal s tím, že je lepší než ostatní. Pocit výlučnosti mu dalo, když jako osmiletý začal koncertovat s bluegrassovou dětskou kapelou Nickel Creek. A dojem posilovali rodiče, fundamentální křesťané. „Vštěpovali mi, že ostatní přijdou do pekla, kdežto my ne, protože dodržujeme extrémně striktní pravidla,“ říká.
Když začala ruská invaze na Ukrajinu, šéfdirigent České filharmonie ji odsoudil jako jeden z prvních ruských umělců na světě. „Nositelé smrti a ničení musí být hnáni k odpovědnosti,“ napsal Semjon Byčkov hned 24. února ráno. A ještě ten den na budově Rudolfina zavlála ukrajinská vlajka.
Do postele vlezla v květovaných šatech. Americká písničkářka Becca Stevens leží na břiše, hlavu podepřenou levou rukou. Na kostičkovaném povlečení notebook. „Tohle je ideální poloha pro psaní písní, zvlášť když vysvitne slunce,“ ukazuje k oknu. Po obědě bere počítač do kuchyně, kde sedí s kytarou. Večer si u toho nalévá červené. „Nebyla jsem venku čtyři dny. Musím složit ještě tolik hudby,“ říká.
V české literatuře není nejbezpečněji. Když se na sobotním Sjezdu spisovatelů ujala slova básnířka Alžběta Stančáková, vyjmenovala, jak nežádoucí pozornost mladším autorkám věnují starší muži. Mluvila o přisedávání v tramvajích, návrzích na masáže chodidel, sázkách, kdo si koho odvede domů. Dokonce o situaci, kdy ji „jeden celkem známý“ básník přiměl položit ruku na ztopořené přirození.
Ve vietnamské zahradě rostou dýně, papája i malabarský špenát. Kus od jezírka s červenými rybkami kvete perila, bylinka připomínající směs máty a kopřiv. Záhony ústí do klidného dvorku s cihlovými budovami porostlými břečťanem. Nejsme však ve Vietnamu, nýbrž v německém městě Kasselu. A tohle celé je jedno ze stovek děl na přehlídce současného umění Documenta. Potrvá do 25. září.
Pokus o vraždu slavného spisovatele představuje zatím nejtemnější okamžik pro světovou literaturu v 21. století. Západní svět čeká zkouška. Přestanou knihkupectví ze strachu opět prodávat Rushdieho knihy, nebo zlu tentokrát neustoupí?
V novele Brány mrazu spisovatele a rabína Karola Sidona se kamarád po válce ptá: „Co bylo v srpnu dvaačtyřicet? Bylo něco?“ A hrdina odvětí: „Ne, nic zvláštního.“ Kdepak nic zvláštního: začátek byl. Karol Sidon se narodil. Toto úterý na den přesně před 80 lety.
Stál jsem na ulici, byla svoboda a já mohl udělat tohle a támhleto, anebo klidně něco jinýho, napsal Jáchym Topol. Jeho nejslavnější román Sestra pojmenovává podstatu 90. let minulého století.
Nemůže být typičtější zprávy o americké písničkářce Patti Smith, než že na úterním koncertu v Praze hnala lidi do ulic. Přestože už má deset let nárok na důchod, myslela jenom na mladé. „Můžeme změnit chod světa, máte tu moc, všechnu moc má lid,“ zpívala v závěru přídavku People Have the Power.
Jedinečný ostravský festival světového formátu se po dvou letech pandemie vrátil. Stejný jako dřív být ale nemohl.
Sestry kytaristky z amerického Jihu, jež zpívají a hrají pod názvem Larkin Poe, dostaly v poslední den Colours of Ostrava těžký úkol: před půlnocí rozehřát lidi unavené čtyřdenním běháním po festivalu, navíc prochladlé či zmoklé kvůli vracejícímu se dešti.
Nejsem mrtvá, jenom jsem odcestovala, stojí ve vzkazu, který teenagerka nechala matce. Ta ji našla už v bezvědomí, pozvracenou, přiotrávenou. V nemocnici u ní bdí dnem nocí. Dokud si esemeskovaly, k podpisu přidávala tři mandarinky, jejich soukromý emotikon vyjadřující lásku. Teď dívce prošpičkované hadičkami šeptá do ucha datum a hodinu jejího narození. Věří, že „co tehdy začalo, dnes neskončí“.
Americká písničkářka Phoebe Bridgers podává ruce návštěvníkům festivalu Colours of Ostrava. Jedné posluchačce sebere růžový klobouk, další nastavuje mikrofon. "Je hezké být takhle daleko od Ameriky, která se zbláznila," řekne po chvilce. "Nenávidím Nejvyšší soud. Interrupce mají být pro všechny," dodá a sklidí aplaus.
Když se kaje Fatoumata Diawara, je to podívaná. Při středečním vystoupení na festivalu Colours of Ostrava jako by malijskou zpěvačku posedl zlý duch. Sundavá barevný šátek z hlavy a odkrývá dready, každý zakončený ulitou mořského plže. Mává rukama, tančí s vykasanou sukní. Chytá se za spánky, nakračuje jako čáp. Točí se dokola. Škube tělem a kope do všech stran.
Tohle se anglickému kytaristovi Jeffu Beckovi nestávalo. Při jeho pondělním koncertu v pražském sále O2 universum se uličkou mezi sedícími diváky pokusila přiběhnout k pódiu fanynka. Když proti ní vystartovala ochranka, dívka se obrátila a při úprku zpět se natáhla jak dlouhá, tak široká. Důvodem samozřejmě nebyl Beck, nýbrž jeho host: americký herec a kytarista Johnny Depp.
Dva roky nemohla Zlata Holušová kvůli pandemii pořádat Colours of Ostrava, jeden z největších českých hudebních festivalů. Zatímco počítala ztráty v milionech korun, starala se o zahradu. "Pořídila jsem si štěňata, to jsou covidoví psi. A samozřejmě jsem hltala zprávy, ale nepropadala jsem ani strachu, ani depresi," říká.
Americký kytarista Jack White zpívá, jako kdyby řídil hořící vůz. Stylizovaně, záměrně vyšinutě, s neobvyklou dikcí na hraně hysterického křiku. Na pódium pražského Fora Karlín toto úterý vtrhl s modrými vlasy, modrou kytarou a modrými bicími za zády. V bledě nalíčené tváři se mu zračily všechny emoce.
Kdo ještě neviděl, jak houslistka hraná Táňou Pauhofovou v listopadu 1989 prchá Prahou před tajnými službami a hledá svého muže, zmizelého disidenta, v nejbližší době už se nedočká. Špionážní minisérie Bez vědomí zmizela z videotéky HBO Max. A firma, která v Česku roky produkovala oceňované seriály, další hned tak nenatočí.
Vypadalo to bledě. Ve chvíli, kdy měl páteční druhý den festivalu Metronome na pražském Výstavišti uzavřít americký písničkář Beck, začala průtrž mračen. Pořadatelé červenobílou páskou uzavřeli zabahněnou plochu před pódiem, technici zakryli nástroje. Občasné hřmění věštilo zrušený koncert.
Koncerty Nicka Cavea jsou noční můrou epidemiologů. Po dvou letech společenských rozestupů způsobených pandemií zpěvák tento čtvrtek na pražském festivalu Metronome navázal tolik tělesných kontaktů, že to nemá obdoby. Kdykoliv se přiblížil k posluchačům, zespoda se po něm sápaly desítky rukou, které svíral, které ho objímaly, hladily, rvaly, úpěnlivě se ho držely.
