Konečná likvidace radioaktivních odpadů byla častým tématem diskuzí již v 50. letech minulého století, v tehdejším Československu. Využití radioaktivity bylo už tehdy perspektivní ve výzkumu i aplikacích v průmyslu či medicíně. Jako první úložiště radioaktivních odpadů byl vytipován bývalý vápencový lom Alkazar v Hostimi u Berouna.
"V polovině šedesátých let bylo postupně uzavřeno úložiště v Hostimi a zároveň bylo uvedeno do provozu úložiště Richard v Litoměřicích, kam se převezly všechny odpady s obsahem dlouhodobých radionuklidů. Alkazar byl poté společně s odpady s obsahem nízkoaktivních krátkodobých radionuklidů zapečetěn a stále se monitoruje," vysvětluje Jan Prachař, ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), která je zodpovědná za ukládání radioaktivních odpadů v České republice.
Dnes jsou v provozu v České republice tři úložiště nízko a středněaktivních odpadů. Úložiště Richard se nachází v bývalém vápencovém dole Richard II u Litoměřic, úložiště Bratrství ve stejnojmenném uranovém dole u Jáchymova a úložiště Dukovany v areálu jaderné elektrárny Dukovany.
Průmysl, výzkum nebo medicína
Nízko a středněaktivní odpady v České republice v současné době zahrnují především použité radioaktivní zářiče, dekontaminační roztoky, kontaminovanou suť, kov, plasty, laboratorní sklo, buničinu apod. To jsou odpady vznikající v průmyslu, výzkumu a medicíně. K vysokoaktivním se pak řadí odpady z jaderných elektráren a v malém množství i odpady z výzkumu.
"Odpady rozdělujeme podle jejich aktivity, místa vzniku, podle doby, po kterou je musíme izolovat, a dle skupenství. Nízko a středněaktivní odpady tvoří většinu radioaktivních odpadů, které v České republice vznikají. Radionuklidy v nich obsažené mají poločas rozpadu v řádech desítek až stovek let. Tyto odpady ukládáme v úložištích Bratrství, Richard a Dukovany. Vysokoaktivní odpady obsahují velké množství radionuklidů, které generují zbytkové teplo. Tyto odpady budou společně s vyhořelým jaderným palivem, až bude prohlášeno za odpad, uloženy v hlubinném úložišti, které zajistí bezpečné oddělení radionuklidů od člověka a životního prostředí po dostatečně dlouhou dobu," říká ředitel SÚRAO Jan Prachař.
Bezpečnost
Každý odpad je zpracován do vhodné formy k uložení, která je dána splněním limitů a podmínek úložiště, zejména tzv. podmínkami přijatelnosti. Odpad musí být vždy v pevném skupenství, kdy je obvykle vměstnán do menšího 100 l sudu a podle typu odpadu může být dále zpevněn cementem. Sud je potom vložen do 216 l sudu a prostor mezi stěnami je zalit betonem.
"Podmínky přijatelnosti určují i maximální aktivitu radionuklidů v sudu i v úložišti. Všechny tyto podmínky zajišťují bezpečí pracovníků a okolí během provozu úložiště i dlouho po jeho uzavření," dodal Prachař.
Z hlediska dlouhodobé bezpečnosti se koncept úložiště pro různou úroveň aktivity ukládaných odpadů neliší. Vždy je třeba vybudovat systém bariér, který udrží radionuklidy v prostoru úložiště po dobu, než jejich radioaktivita poklesne natolik, aby pro okolní prostředí byly neškodné.
Bezpečnost pak prokazují důkladné bezpečnostní analýzy, které specialisté vyhodnocují ve všech fázích života úložiště a úložiště dlouhodobě monitorují i po jeho uzavření.