Jaký je příběh této knížky? V čem je jiná než ostatní?
R.K.: Ve chvíli, kdy Rusko začalo invazi na Ukrajině, byl každý šokovaný a snažil se vymyslet, jak pomoci. Zhruba týden po začátku války mě napadlo, že mezi lidmi, kteří sem přicházejí, bude spousta dětí a že bych pro ně jako spisovatel něco udělal. Napadlo mě, že na to půjdu z druhé strany a vytvořím text, který pomůže, aby se české děti připravily na nové spolužáky, se kterými se teď budou setkávat ve školkách a školách. A aby se tím pádem ukrajinské děti mezi nimi cítily vítané. Hledal jsem jednoduché verše, díky kterým by si děti snadno zafixovaly zvuky nové řeči. Ukrajinská slovíčka v českém fonetickém přepisu jsem umístil na pozici rýmů. Postoval jsem to na FB a docela to tam vzbudilo zájem.
Jak se přihodilo, že se vaše tvůrčí profese potkaly právě nad touto knížkou?
A.P.: Když v Užhorodu začala válka, máma se nejprve bránila a řekla, že z Ukrajiny nechce za žádnou cenu odejít. V panice a stresu jsme po pár dnech ale přijeli za kamarády do Prahy, abychom se rozhodli, co bude dál. Najednou jsem byla bez práce, bez všech kontaktů. Na Ukrajině zavřeli redakce, nakladatelství, tiskárny i grafická studia. Začátkem března nikdo netušil, co bude dál. Jednoho dne jsem se procházela po Praze a za výlohou v knihkupectví zahlédla obálku knížky Šedík a Bubi. Strašně se mi líbila. Prolistovala jsem ji, našla si v tiráži kontakt na šéfredaktorku Lucii Šavlíkovou a napsala do Pikoly, jestli by pro mě neměli nějakou práci.
L.Š.: Ve stejnou dobu jsme u nás v nakladatelství přemýšleli, jak se můžeme zapojit do pomoci přicházejícím uprchlíkům. Zaujala mě Robinova básnička na FB, do toho mi přišel mail od Alyony, jejíž práce se mi líbila. Napadlo mě, že bych ty dvě věci mohla spojit, požádat Alyonu, zda by ilustrovala Robinovy verše, a vydat z toho malou knížečku, která by se zdarma rozdávala dětem v mateřských školkách…
Jak kniha vznikala?
Všichni: Rychle. (smích)
L.Š.: Opravdu neobvykle rychle. Robin původní básničku rozšířil asi na dvojnásobek, Alyona navrhla rozložení stran, které jsme si odsouhlasili, posílala mi na pokračování skici a pak hotové ilustrace, grafička Klára Šimečková vše za pochodu sázela. Určitě pomohlo, že jsme byli všichni na jedné vlně. Takhle hladkou spolupráci už jsem dlouho nezažila.
Proč si myslíte, že je kniha pro děti prospěšná?
A.P.: Ukrajinské děti, které s rodinami uprchly před válkou, se najednou ocitly mimo svou komfortní zónu. Všechno je pro ně nové, a když nerozumí řeči, tak i hodně těžké. Moc se mi líbí, jak si Robin v textu pohrává s rozdíly mezi oběma jazyky. Třeba vtip se slovem hroši, který v obou jazycích znamená něco úplně jiného, se povedl. Myslím, že pro ukrajinské děti je teď důležitý jakýkoli důvod se zasmát.