Mimořádné zahájení
Přehlídku prominentních zahraničních symfonických orchestrů, jakožto i festival samotný, zahájí těleso, které mnozí řadí na první příčku pomyslného žebříčku nejlepších světových orchestrů - Vídeňští filharmonikové v čele s dirigentem Danielem Barenboimem. Orchestr na Pražské jaro zavítá již posedmé - pocty zahájit festival se jim ale dostává vůbec poprvé.
Živoucí legenda
Jedna z největších skladatelských osobností druhé poloviny dvacátého století Krzysztof Penderecki uzavře letošní ročník Pražského jara svou monumentální symfonií Sedm bran jeruzalémských. Klíčový představitel polské skladatelské školy, jehož kompoziční styl nejlépe vystihuje jeho vlastní výrok "vstřebat vše, co se kdy v hudbě stalo", ve své tvorbě experimentoval se zvukem, tonalitou, netradičními vyjadřovacími prostředky a novými technickými vymoženostmi, aby se nakonec přiklonil k postromantickému symfonismu, v jehož duchu komponuje od poloviny 70. let minulého století. Samotná skutečnost, že dílo se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Slovenským filharmonickým sborem nastuduje sám třiaosmdesátiletý autor, dodává závěrečnému koncertu 72. ročníku festivalu Pražské jaro punc mimořádné, téměř dějinné události.
Slavné zahraniční orchestry
Příslibem vrcholného uměleckého zážitku jsou dva koncerty Toronto Symphony Orchestra se svým šéfdirigentem Peterem Oundjianem: po osmnácti letech se na Pražské jaro vrací houslista Maxim Vengerov, druhý koncert zase nabízí hvězdu nastupující generace interpretů - teprve dvaadvacetiletého kanadského klavíristu Jana Lisieckého.
Orchestre de Paris přijede s dirigentem Thomasem Hengelbrockem a hvězdou Metropolitní opery, mezzosopranistkou Kate Lindsey. Na Pražské jaro se po dvaadvaceti letech vrací jedna ze zakladatelských osobností hnutí poučené interpretace staré hudby - William Christie - a to v čele britského Orchestra of the Age of Enlightenment s programem na téma Bach a jeho francouzští současníci.
Španělský temperament
Snad žádná hudba neevokuje tolik barev a tolik vášně jako hudba španělská. To vědí také návštěvníci festivalu Pražské jaro, jenž v roce 2016 představil hudbu španělského baroka, flamenkové tanečníky i předního klavíristu Javiera Perianese. Nadcházející ročník pomyslnou španělskou linku rozvine - těšit se můžete na mimořádnou flamenkovou zpěvačku Rocío Márquez, moderní kytarové kvarteto EntreQuatre a jeden z nejživelnějších evropských ansámblů zaměřených na starou hudbu - bratři Zapicové - se vší vervou potvrdí stereotyp o horkokrevných Španělech. Jeden z bratří - Aarón Zapico - je pak rovněž vedoucím uskupení Forma Antiqva, přijíždějícího na festival s mimořádně zajímavým programem. Tonadilla, neboli španělský scénický kuplet, je velmi specifickým žánrem. Ačkoliv se na španělských pódiích objevoval pouhých padesát let, čítá tvorba v této oblasti nepřeberné množství děl - například skladatel Blas de Laserna, jehož tvorba na koncertu zazní, jich za celý život zkomponoval více než 700. V tonadillas, které fungovaly jako "zastřešující" styl předchozích tradic herců-zpěváků 16. a 17. století, posluchači navíc nalézali typické španělské estetické a hudební prvky.
Nová hudba
Pražské jaro se hrdě hlásí k současné hudbě! Z letošního programu jen namátkou: slovenský Quasars Ensemble v rámci jednoho večera uvede čtyři soudobé skladby, jednu ve světové premiéře. V popředí dramaturgie tohoto koncertu stojí portrét pestrobarevného dynamického světa spektrální hudby. Estonský dirigent Kristjan Järvi s Českou filharmonií nastuduje Labutí píseň svého krajana Arvo Pärta. Jak již bylo zmíněno výše, Toronto Symphony Orchestra uvede Karnevalovou předehru Oskara Moravce, klavírista Jinhyung Park zahraje Kejklíře Adama Skoumala. Španělský kytarový soubor entreQuatre bude hrát téměř výhradně novou hudbu. Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor se pod taktovkou specialisty na soudobou hudbu, amerického dirigenta Dennise Russella Daviese, představí se Schnittkeho uhrančivou Faustovskou kantátou. Pražští symfonikové FOK zahrají trubkový koncert současného skladatele HK Grubera.
Zcela originální zážitek pak slibuje projekt vznikající ve spolupráci s Institutem intermédií Fakulty elektrotechnické ČVUT, zazní totiž světová premiéra skladby Circulation Jana Trojana objednané Pražským jarem. Ten ve své kompozici využije kombinace živých hudebníků, elektro-akustické hudby a "robotizovaných" reproduktorů, které se budou pohybovat mezi publikem.
Nokturno violoncellisty Tomáše Jamníka a akordeonisty Froda Haltliho staví hudbu Isanga Yuna, Miroslava Srnky a Sofie Gubajduliny do dialogu s tvorbou J. S. Bacha.
Na mladé publikum cílí koncert ve spolupráci s Orchestrem Berg, na kterém zazní světová premiéra skladby Petra Wajsara objednané Pražským jarem, jež chce na Brittenova Průvodce mladého člověka orchestrem navázat perspektivou současného mladého posluchače a hudby počátku 21. století. Je opatřena poněkud provokativním názvem odkazujícím na bestseller Alexe Rosse Zbývá jen hluk, Wajsar pak svůj opus nazval Zbývá jen píseň.
Dva fenomenální čeští sólisté a vítěz prestižní dirigentské soutěže
V rámci výjimečné řady Pražského jara, ve které je mladým dirigentům na začátku umělecké dráhy dána příležitost představit se v konkurenci nejvyšší, se letos objeví Jonathon Heyward. Ten se v pouhých třiadvaceti letech stal vítězem 54. ročníku prestižní Mezinárodní soutěže mladých dirigentů ve francouzském Besançonu. Absolvent Boston Conservatory a Royal Academy of Music v aktuální sezóně působí u Hallé Orchestra jako asistent hudebního ředitele sira Marka Eldera. Ke svému koncertu přizval mladého houslistu Jana Mráčka a hornistu Radka Baboráka, kteří přednesou zřídka uváděný, avšak okouzlující Koncert pro housle a lesní roh britské skladatelky přelomu 19. a 20. století Ethel Smyth.
Nová vizuální prezentace
Hned po skončení loňského festivalu jsme začali s přípravou soutěže o novou vizuální prezentaci festivalu, v rámci které jsme oslovili čtyři renomovaná grafická studia. Zvítězil návrh grafického studia Dynamo Design, pracovně nazvaný Musica Magica, jehož autorem je výtvarník Martin Poláček. Hudební nástroje v něm ožívají přímo před našima očima. Plynule se vpíjejí do jiných objektů, aby nakonec vytvořily nového tvora - zpěvného ptáka, symbol jara. Pěvci na vizuálech ale nejsou prvoplánovými maskoty. Jsou to tvorové žijící v hudbě a hudbou se živící. Mají svá jména a životy, společenské zvyky a rituály. Hudební fanoušci je objevují podobně, jak se v dávných cestopisech kdysi objevovali fantastičtí živočichové.
Díky kolážím, vědomě navazujícím na bohatou tradici českého surrealismu (Toyen, Štýrský, Švankmajer, Kolář), v nich nacházíme odkazy na klasické umění a zároveň prezentujeme úžasnou pestrost hudebních forem a neutuchající radost z procesu tvorby. Vizuální koncepce Pražského jara nás tak svými barvami a tvary uvádí do snového světa, existujícího mimo každodenní skutečnost, a vábí nás, abychom se nechali unášet fantazií, stejně jako na koncertech klasické hudby.
Máme ohromnou radost, že se nový vizuální styl setkal s převážně nadšenými reakcemi. Nechali jsme vyrobit tašky s potiskem, které se staly mimořádně oblíbenými, lidé nám píší o plakáty, které by si rádi vystavili. Co více si přát.
