Kořeny máte v Kroměříži, váš manžel pochází z Nizozemska, a přesto jste si pro svůj společný život vybrali Mikulov. Co vás k tomu rozhodnutí vedlo?
Ačkoli jsem velkou část života strávila v zahraničí, Morava pro mě vždy symbolizovala domov. Když jsme s manželem přemýšleli, kde chceme založit rodinu, rozhodli jsme se pro Mikulov, který nás uchvátil. Pálava mi připomíná krajinu Francie, kde jsem vyrůstala, a má kosmopolitní atmosféru, kterou si zamiloval i můj muž. Navíc právě tady se nám narodila dcera, což z Mikulova udělalo náš skutečný domov.
Kromě jiného zastáváte funkci předsedkyně spolku Národy Podyjí. Jak vás tato zkušenost nasměrovala ve vaší kariéře?
Tento spolek patří k nejstarším v Mikulově a zaměřuje se na propojování lidí různých kultur a národností, kteří žijí v regionu Mikulovska. Náš vstup do něj začal trochu netradičně, dlouho jsme kvůli nedostatku času s manželem účast odmítali, až nás jednou dali na plakát. Na první akci jsme připravovali tři sta porcí holandsko-indonéského jídla, což byl adrenalinový zážitek. Výsledek nás ale mile překvapil. Manžel jako cizinec najednou zjistil, že ho lidé zdraví na ulici a hlásí se k němu. Právě tehdy jsem pochopila, jak zásadní význam má tato činnost pro spojování lidí. Postupně jsem se začala ve spolku angažovat a dnes v něm působím jako předsedkyně.
Byla tedy zkušenost z vedení spolku klíčovým momentem, který vás přivedl ke komunální politice?
Nebyl to úplně prvotní impulz, ale když jsem zvažovala kandidaturu na předsedkyni spolku, uvědomila jsem si, že vést spolek je hodně náročné, není tam klasická hierarchie, všichni mají stejnou roli, ale předseda musí tým přirozeně vést. Řekla jsem si, že pokud bych někdy uvažovala o komunální politice, vedení spolku je ideální příležitost, jak si to vyzkoušet.
Nakonec jste se přihlásila do kurzu Nebojme se komunální politiky od Nadace Via. Co vás motivovalo k účasti a co vám projekt přinesl?
Měla jsem chuť aktivně ovlivňovat dění ve městě, protože jsem si jako spolková aktivistka uvědomovala omezený dopad občanských iniciativ. Chtěla jsem prosazovat témata, která mě dlouhodobě zajímají - kulturu, vzdělávání a podnikavost. Pozice místostarostky, která se těmto oblastem věnuje, pro mě proto představovala skvělou příležitost. Chyběl mi však hlubší přehled o české legislativě a fungování městské správy, a proto jsem hledala způsob, jak se v této oblasti vzdělat. Když mi známý doporučil kurz Nadace Via, zaujalo mě to. Kurz totiž nabízí praktické informace o řízení měst a obcí bez politického zaměření, což mi velmi vyhovovalo. První rok programu předčil moje očekávání, díky skvělým mentorům a inspirativní atmosféře v malém, téměř dvacetičlenném týmu šlo o mimořádně obohacující zkušenost.
Vyhovovalo vám vzdělávání v kolektivu?
I když to na první pohled možná nevypadá, nejsem úplně sebejistý člověk, a proto pro mě znamená hodně, když mohu diskutovat s lidmi, kteří přinášejí nové pohledy. Každý z nás měl jinou zkušenost, což vytvářelo skvělou příležitost pro hlubší diskusi. Tato výměna názorů v podnětném a intelektuálně stimulujícím prostředí pro mě byla velmi hodnotná. S kolegy z kurzu jsme stále v pravidelném kontaktu, každý týden probíráme aktuální témata. Kolektivní vzdělávání mi pomohlo lépe pochopit složitost komunální politiky.
Můžete popsat kurz lidem, kteří si o komunální politice myslí, že je příliš složitá nebo zbytečná?
Je to kurz určený pro každého, kdo se chce lépe zorientovat ve společenském systému - jak funguje, jak nás všechny ovlivňuje. Pomáhá pochopit například důvody, proč platíme za odvoz odpadu nebo jak pracuje sociální péče. Nejde o to stát se primárně politikem, ale získat lepší přehled o tom, jak naše rozhodnutí ovlivňují každodenní život. Program je zkrátka vhodný pro každého, kdo touží pochopit svou roli ve společnosti.
Vidíte díky Nadaci Via změnu v tom, jak se lidé zapojují do veřejného života nebo komunitních aktivit?
Rozhodně ano. S ostatními účastníky kurzu jsme zůstali téměř v denním kontaktu a vytvořili jsme neoficiální komunitu, která funguje dodnes. Každý rok také pořádáme společná setkání, kdy jeden z nás pozve ostatní do svého města nebo obce. Na místě sdílíme zkušenosti, procházíme lokality a diskutujeme o výzvách, které tam řeší. Zároveň mě vždy překvapí, jaké úspěchy se daří dosáhnout i v oblastech, kde by to člověk nečekal. Díky Nadaci Via jsme vytvořili tuto podpůrnou síť, která nás inspiruje, motivuje a pomáhá nám radit si navzájem.
Překvapilo vás něco v komunální politice?
V komunální politice je každý den jiný. Neustále čelím novým výzvám, kde musím nejprve zjistit, jak na ně správně nahlížet a jaká je moje role. Někdy je potřeba si dohledat informace, třeba o zdánlivě nesouvisejících tématech, jako jsou práva zvířat. Často tak studuji legislativu i etické otázky, protože rozhodování často neznamená vybrat mezi dobrým a špatným, ale spíše mezi škálou různých přístupů. Pořád se učím něco nového a rozhodování v situacích, kde není jasné řešení, je pro mě největší výzvou.
Co vás vedlo k rozhodnutí kandidovat do Evropského parlamentu v posledních volbách?
Jsem člověk, který rád plánuje a stanovuje dlouhodobé cíle, protože mi to poskytuje jasný směr. Evropská politika mě vždy přitahovala a už v době, kdy jsem začínala působit v komunální politice, jsem tušila, že bych ráda jednou působila v politice na evropské úrovni. Mám silné vazby na několik evropských zemí a díky hlubšímu poznání jejich specifických kontextů jsem si uvědomila, že i když čelíme podobným problémům, každý stát přistupuje k jejich řešení jinak.
Jak byste zhodnotila svou zkušenost z kampaně a co vám osobně přinesla?
Byla to pro mě obrovská a pozitivní zkušenost. Pracovali jsme jako jednotný tým pod vedením Jana Farského a Danuše Nerudové. Kombinace kampaně s mou prací místostarostky byla náročná, ale obětovaný čas se vyplatil. Překvapil mě i můj osobní výsledek, získala jsem přes sedm tisíc preferenčních hlasů, což považuji za úspěch vzhledem k tomu, že jsem si na začátku kampaně teprve zakládala sociální sítě. Potěší mě i zpětná vazba od lidí, kteří oceňují mé postoje. I když jsem nezvítězila, pro mě to smysl mělo.
Které hlavní překážky brání lidem zapojit se do politiky?
Jednou z největších překážek je negativní vnímání politiky, často spojené s neupřímností. Když jsem se stala místostarostkou, věděla jsem, že tím vstoupím do veřejného života a moje osobní role se změní, už nebudu jen běžným občanem, ale stanu se veřejně známou osobou. To s sebou nese ztrátu určitého soukromí a dopad na okolí, což může být pro někoho náročné. I přesto je škoda, že politici se někdy neumí lépe vymezit vůči těmto stereotypům. Osobně znám mnoho čestných komunálních politiků, kteří tvrdě pracují ve prospěch svých obcí.
Jaké výzvy přináší role ženy v politice?
Velkou zkušeností pro mě byly evropské volby, kde jsem jako žena stála na vysoké úrovni politiky a byla vnímána jako jeden z možných kandidátů. S tím přišel tlak a negativní reakce, které byly místy opravdu kruté. Nenávist, často zacílená na to, že jsem žena, mě šokovala. Měla jsem ale výhodu, že nade mnou byla Danuše Nerudová, která čelila mnohem větším útokům, což mi umožnilo tlak lépe zvládnout. I přesto mě překvapilo, kolik negativních reakcí může vyvolat například i cizí příjmení.
Nemyslím si, že by mě role ženy v politice diskvalifikovala, ale často mě podceňují. Můžete mít diplomy, ovládat jazyky, dosáhnout vysokých pozic, a přesto se na vás někdy dívají jako na "malou holku, která má mlčet". Tyto reakce vnímám jako specifické pro české prostředí, v zahraničí jsem se s tímto přístupem nesetkala.
Když mluvíme o překážkách a hodnotách, jak dnes, ve světle nedávného výročí 17. listopadu, vnímáte význam svobody?
Svoboda pro mě nikdy nebyla a nikdy nebude samozřejmostí. Je to hodnota, kterou bychom si měli neustále připomínat a chránit. Stačí si jen uvědomit, jak zásadní je pro náš každodenní život. To pro mě platí jak osobně, tak profesně, a víc k tomu ani není třeba dodávat.
Článek vznikl ve spolupráci s Nadací Via.
