Odpočet na výzkum a vývoj: Schválené změny posilují důvěru českých inovativních firem

Některé firmy od uplatňování ustupovaly, některé v jeho využívání velmi nervózně pokračovaly. Schválené změny jsou proto velmi důležitým krokem nejen k potřebnému vylepšení již 13 let starého systému, ale hlavně k obnovení důvěry mnoha firem v jeho spravedlivé fungování.

O pozadí změn a budoucnosti odpočtu v České republice jsme hovořili s Tomášem Uhlířem, zástupcem podnikatelské sféry v pracovní skupině při Úřadu vlády, která změny připravovala, a specialistou mezinárodní společnosti Ayming.

Jak hodnotíte připravované změny, skutečně pomůžou českým inovativním firmám?

Jsem přesvědčený, že ano. Znám pozadí a důvody navržených změn, mnohé z nich jsem v rámci pracovní skupiny aktivně prosazoval a poskytoval potřebné argumenty a věřím, že je to změna k lepšímu. Využívání odpočtu by mělo být pro firmy jednodušší a bezpečnější. Změny je však nutné co nejdříve legislativně ukotvit. Za stejně důležité považuji ale to, že se v rámci pracovní skupiny nakonec podařilo nalézat kompromisy. Z počátku byla totiž atmosféra mezi členy pracovní skupiny poměrně složitá.

Co myslíte složitou atmosférou?

Podle mého názoru se v České republice dlouho nedařilo v očích finanční správy obhájit odpočet na VaV jako klíčový nástroj podpory konkurenceschopnosti firem. Minimálně část finanční správy prostě stále vnímala odpočet na výzkum a vývoj jen jako jednu z dalších daňově odečitatelných položek s vysokým rizikem zneužití. Jako něco, co je pro firmy primárně příležitost k podvodu. V takové atmosféře by ani žádný dobře nastavený systém podpory nemohl dlouhodobě dobře fungovat.

A jak se takovou atmosféru podařilo zlepšit?

Už samotný vznik pracovní skupiny a možnost pravidelně a intenzivně diskutovat situaci byl důležitý. Jak už to bývá, na straně finanční správy a v některých případech i zástupců podnikatelů existovaly určité předsudky. Důležité tedy bylo ukázat mnoho příkladů z praxe, příběhy úspěšných českých inovativních firem a příklady problematických postupů finanční správy či některých firem. Vysvětlovat, popisovat, argumentovat. Velmi pomohlo také mezinárodní srovnání a příklady toho, jak je odpočet administrován a kontrolován v zemích na západ od nás, kde tato podpora funguje mnohem déle. Výsledkem je podle mého názoru posun v tom, jak je na odpočet nahlíženo.

A jak je na odpočet tedy nahlíženo, v čem vidíte posun?

V pracovní skupině jsme se shodli, že pro naprostou většinu firem, které odpočet zcela oprávněně využívají, je nutné systém zjednodušit a učinit ho bezpečným. Jde o tisíce českých inovativních firem, jejichž zásluhou je Česká republika v tak dobré ekonomické situaci, a které mají nárok na stejnou podporu, jako jejich zahraniční konkurenti. Tyto firmy nelze podrobovat nepřiměřeným požadavkům a a priori nedůvěře jen kvůli zlomku firem, které odpočet uplatnily neoprávněně. Tato shoda byla nezbytným východiskem pro další jednání a nakonec také umožnila prosazení konkrétních změn.

Čím se pracovní skupina hlavně zabývala?

Úkolem pracovní skupiny bylo analyzovat a vyřešit hlavní problémy firem při uplatňování a kontrolách odpočtu na VaV. Takové vlastně bylo zadání od Rady pro výzkum a vývoj (RVVI) reprezentované v pracovní skupině jejím místopředsedou Ing. Havlíčkem. Největší problémy byly v posledních letech spojeny zejména s dokumentací k vývojovému projektu a s nepřiměřenými požadavky na formální, ale i obsahové náležitosti projektu. Velmi složitá byla také předvídatelnost požadavků finanční správy při samotné kontrole. Firmy měly pocit, že přesto, že vývojové projekty realizovaly a udělaly maximum pro splnění požadavků daných zákonem, tak nebyly schopné při dokazování ani při sebevětším úsilí obstát. Naopak pracovní skupina se v tuto chvíli nezabývala posuzováním výzkumu a vývoje jako takového, tzv. ocenitelnými prvkem novosti a vyjasněním technické nejistoty. Problematické případy se i přes existující judikáty v oblasti posuzování výzkumu a vývoj objevují, již však méně než v předchozích letech. Pracovní skupina má ale tuto oblast jako další téma k řešení.

A co konkrétně bývalo pro firmy největším problémem?

Už samotný princip systému. Po firmě v České republice bylo vyžadováno zpracování vývojového projektu před jeho zahájením. Na první pohled se to může zdát logické, ale praxe prokázala, že to vlastně neplní téměř žádný účel, a současně způsobuje velké problémy při následných kontrolách. Mimochodem, právě mezinárodní srovnání, které jsme připravili, ukázalo, že projekt není předem zpracováván v podstatě v žádné ze zemí, kde odpočet funguje. Zpracování vývojového projektu je tam vyžadováno až ex post.

A v čem je tak významné to, zda je projekt zpracován před zahájením nebo až po dokončení projektu?

Požadavek na zpracování projektu předem byl problematický v mnoha ohledech. Přesto, že se to nemusí zdát, tak není úplně jednoduché definovat okamžik zahájení projektu, resp. může na něj být odlišný názor. Pro někoho to může být zahájení vývojového úkolu v konstrukčním oddělení firmy, pro dalšího dokonce už obchodní jednání o zakázce atp. Stávalo se tedy, že firma zpracovala projekt k nějakému datu a poté dle jejího názoru zahájila samotnou realizaci vývojového projektu. Tedy udělala vše správně, projekt zpracovala dříve, než ho zahájila. Při následné kontrole však finanční úřad tvrdil, že dle jeho názoru projekt začal dříve, tedy dříve než byl zpracován projekt. Na základě toho odpočet zamítl.

V čem byl dále problematické požadavek zpracování projektu předem?

Problém byl také samotný obsah projektu a jeho přirozené změny. Výzkum a vývoj a speciálně firemní vývoj nelze v mnoha případech predikovat. Firmy tedy při nejlepší vůli uvedly v projektu něco jako plán. Realita však často byla jiná, na projektu pracovali jiní lidé, projekt potřeboval navýšit rozpočet, rozhodlo se o jiné metodě testování, upravily se cíle. Poplatník pak při kontrole čelil výhradám, že nebylo splněno to, co napsal do projektu. To byla často neřešitelná situace. Přitom firma vývoj realizovala, uplatnila správné aktivity, správné náklady, vyrobila prototyp, získala třeba na výsledek vývoje patent a podle všeho měla na podporu nárok. Přesto neuspěla. Naopak paradoxně mohla uspět při obhajobě společnost, která v rozporu se stávající legislativou zpracovala projekt až ex post a tudíž přesně popsala realitu, vše měla v pořádku.

A proč tedy vůbec požadavek na zpracování projektu předem v legislativě existoval?

To je dobrá otázka a je na ní vlastně možné i popsat kompromis, který v rámci pracovní skupiny vzniknul. Zpracování projektu předem mělo v české legislativě zajištovat to, že firmy nebudou tzv. agresivně plánovat. Tedy že si firma přesto, že vývoj systematicky neřídí, neeviduje, nebo dokonce vůbec neprovádí, rozhodne až při zpracování daňového přiznání si od daní trochu zpětně ulevit. Samozřejmě, takové případy nelze vyloučit, určitě nějaké budou existovat. Dle mého názoru sice dopředné zpracování projektu takovou situaci vůbec neřešilo, příslušná firma mohla projekt např. antidatovat, na druhou stranu chápu, že takové případy finanční správa musí řešit a snažit se jim zamezit. Opět ale přeci není důležité, kdy je zpracován jaký dokument, ale zda firma projekt realizovala, má na odpočet nárok a je dobré jí podpořit, nebo prostě nerealizovala a pak nárok nemá.

Kompromisem je tedy nakonec jaký režim?

Firmy mohou projekt připravovat až k podání daňového přiznání. To mimo jiné umožňuje popsat vše přesně tak, jak proběhlo a do úrovně, která nakonec pomůže i finanční správě při případné kontrole. Bude mít v projektu uvedené dostatečné a reálné informace, nikoliv nějaký plán. Za účelem zamezení zmíněného agresivního daňového plánování ale bylo požadováno zavedení tzv. avíza. To bude velmi jednoduchá informace o tom, že poplatník hodlá uplatňovat náklady projektu. Až od tohoto okamžiku budou náklady projektu také uplatnitelné. Nezaleží tedy na tom, kdy projekt začal, ale náklady bude možné odečítat právě od tohoto avíza. Technicky ještě bude dořešen způsob zasílání avíza. Klíčové ovšem je to, že pracovní skupina se shodla, že avízo nemá žádný jiný účel, než stanovit okamžik uplatnitelnosti nákladů konkrétního projektu. Nemusí v něm být uváděny žádné další informace, je to prostě avízo. A právě možnost zpracování vývojového projektu až k podání DP a současně povinnost avizovat uplatňování nákladů je zmíněným kompromisem mezi zástupci podnikatelů, MF a GFŘ.

Byly schváleny ještě některé další změny?

Ano, některé další, byť z hlediska systému drobnější změny, byly schváleny, zrušen byl například zastaralý požadavek na uvádění místa projektu atp. Ovšem klíčová je diskutovaná změna okamžiku zpracování projektu.  

Jaké další kroky je ještě třeba provést?

Kromě některých technických kroků v podobě nastavení systému zmíněného avíza považuji za nejdůležitější to, aby navrhované změny prošly legislativním procesem co nejdříve a platily už od roku 2019. Neméně významné je zajistit celkovou osvětu o schválených změnách a jejich důvodech tak, aby byl odpočet po schválení legislativních změn správně administrován a kontrolován ze strany finanční správy a také uplatňován ze strany firem. Osvěta musí ale vést také k tomu, aby finanční správa zohledňovala některé závěry pracovní skupiny již při současných kontrolách, na které se budoucí legislativa ještě nevztahuje. Je třeba dát jasně najevo, že firmy, které systém nezneužívají, jsou podporovány a mohou se cítit bezpečně. To bude úkolem zejména RVVI a všech členů pracovní skupiny jak na straně podnikatelů tak zejména na straně Ministerstva financí a finanční správy. Na tom se pracovní skupina shodla.