Jaroslav Štědra: Proměny
Tvorba Jaroslava Štědry (1945) prošla dlouhým, ale ve své vnitřní logice pochopitelným vývojem. Zprvu maloval figurální náměty, aby posléze zjistil, že mu figura nepřináší to, co od malování očekává. Vnitřní prožitek a uspokojení.
Poté více než patnáct let maloval v plenéru a v nejlepším slova smyslu rozvíjel impresionistickou tradici české malby. Obrazy mu však posléze přišly příliš realistické a nastoupil na cestu oproštění se od skutečnosti zobrazované krajiny k abstrakci, kdy se jejich slohotvorným prvkem stává světlo.
Důležitou součástí Štědrovy tvorby je poezie. Přestože dnes píše sporadicky, báseň je v obraze přítomna. Není náhoda, že obraz má před svým vznikem nejprve název, který je obvykle bytostně básnický. Sám říká: "Název obrazu je reálná myšlenka obrazu, který následně namaluji."
V obrazech z poslední doby se objevují i odkazy na biblická témata a světlem modelovaný děj. Poprvé budou vystaveny i akvarelové skici k jednotlivým tématům. Pro dokreslení osobnosti Jaroslava Štědry je důležité zmínit, že přes dvacet let učil na Střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově obor užitá malba, jeho školením prošlo více než sto posluchačů. Výstava v Galerii Smečky je koncipována jako průřez Štědrovým dílem s akcentem na posledních dvacet let.
