Flavia se narodila v r. 1947 v indické křesťanské rodině. Po smrti otce ji vychovávala teta a s ní prožila nádherné dětství. Po dokončení střední školy ji však rodina donutila se provdat. Manželství se pro Agnes stalo noční můrou. Její vlastní zkušenost s krutým domácím násilím ji inspirovala k tomu, aby se stala jednou z nejvýznamnějších obhájkyní práv indických žen. Čekala ji však dlouhá a složitá životní cesta.
Psal se rok 1988, 41letá Agnes ukončila své bakalářské studium práv a začala pracovat jako advokátka u Vrchního soudu v Mumbai. O čtyři roky později obhájila na téže univerzitě svůj magisterský titul. V té době měla za sebou již dlouhé rozvodové řízení. Jako pro křesťanku v 80. letech podle "Christian Marriage Act" pro ni rozvod z důvodu krutosti páchané manželem nepřipadal v úvahu. Dnes už tomu tak naštěstí není. Domácí násilí je v Indii nejčastějším důvodem k rozvodu. Ale stále se zde uzavírají manželství podle náboženského práva a podle stejného se také rozvádějí.
Nikde na světě není jednoduché změnit myšlení lidí. V silně tradiční Indii je to obzvlášť těžké, ale nikoliv nemožné. Byla to právě Flavia Agnes, která jako první na veřejnosti nastínila problematiku zneužívání žen a domácího násilí na ženách a začala pomalu měnit indickou společnost. V roce 1990 společné s dalšími kolegy založila v Mumbai sdružení Majlis, které pomáhá týraným ženám a dětem. Skupina dynamických advokátek a sociálních pracovnic zde pomáhá obětem násilí.
Za posledních 30 let poskytlo Majlis právní služby a zastupování v soudních řízeních více než 50 000 ženám. A nejen to. Mnoho indických žen má nedostatečné vzdělání, nikdy nepracovaly a jsou finančně závislé na svých manželích. Sdružení ženám pomáhá se zvyšováním kvalifikace, s hledáním zaměstnání a s obnovou sebevědomí. To bývá u obětí dlouhodobého týrání podlomené nejvíce.
Ženy v Indii mají silnou právní podporu v zákoně podle paragrafu 498. Dříve bylo možné násilníka okamžitě uvěznit. Jelikož byl paragraf v minulosti hojně zneužíván, jeho přísnost se zmírnila. Dnes musí o vazbě rozhodnout příslušný soud, což někdy trvá celé roky. Navíc jsou policejní komisaři převážně muži. Nepochopení a neochota je první bariéra, na kterou postižená žena narazí. Většinou nemá žádné právní povědomí, čehož policisté využívají ve svůj prospěch.
To je často běžný postup policie v Indii. Proto jsou organizace, jako je Majlis, velmi důležité. Donutí policii a úřady konat a zároveň pomáhají měnit názory zdejší patriarchální společnosti.
Ani ve svých 73 letech se Flavia Agnes nechystá na odpočinek. Na zlepšení postavení indických žen pracuje již 40 let. Neúnavně pokračuje ve svých aktivitách, účastní se veřejných kampaní a projektů a přednáší na předních světových univerzitách a institucích.
Patriarchát, předsudky, tradice, ale i různá stigmata jsou největším nepřítelem žen na celém světě. V Indii je to třeba dosud přetrvávající výraz "Zinda laash" neboli "Chodící mrtvá". Takto hanlivě se nazývají znásilněné manželky či dcery. Není vyjímečné, že je vlastní rodina místo pomoci odvrhne. Což vede k tomu, že ženy tyto násilnosti tají, nenahlásí policii a agresi tolerují. Chudé nevzdělané ženy jsou všude na světě nejvíce ohroženou skupinou. Navíc indické dívky jsou odmalička vychovávány k pokoře, cudnosti a poslušnosti. V odlehlých vesnicích se jim mnohdy nedostane podpory ani od nejbližších příbuzných.
Ženy v západním světě ušly dlouhý kus cesty, jsou emancipované, sebevědomé, vzdělané a finančně nezávislé. Přesto ani tam se tyto krutosti, na nich páchané, stále nepodařilo zastavit." A proto je potřeba pokračovat a jít dál za světlem v tunelu. Tam někde začíná život bez násilí", říká ve své knize Agnes.
Blanka Jeetendra Varma
Mumbai, březen 2020
TIP: Láká vás k objevování Indie? Vydejte se na jeden ze zájezdů do Indie a poznejte místní kulturu a památky. Vybrat si můžete i kombinovaný zájezd do Indie a na Srí Lanku.
