Všem šesti dílům je společná široká škála zásadně formulovaných postojů a vyostřených vyjádření k otázkám, které se pohybují mezi štěstím a bolestí, mezi životem a smrtí, mezi hledáním identity a spirituality, otázkám, které svou komplexitou jsou světem pro sebe. Každé z nich otevírá jednu z domácích arén, přičemž silnou součástí filmových instalací je hudba.
Nejdelším videem je šestihodinová fiktivní jazz-funková jam session skupiny ze 70. let Luanda-Kinshasa, natočená kanadským umělcem Stanem Douglasem (*1960) jako dokumentární film na scéně, která má připomínat legendární newyorské nahrávací studio The Church, ve kterém natáčeli například Miles Davis nebo Bob Dylan. Video ukazuje nekonečné možnosti splývání tradice amerického jazzu, funku a afrobeatu.
Hudba amerického rappera Kendricka Lamara, který nedávno získat pět ocenění Grammy za rok 2017, zaznívá ve filmové instalaci afroameričana Kahlila Josepha (*1981). Jeho videa jsou působivým kaleidoskopickým sledem obrazů ze současné i minulé historie afro-americké komunity. Závažnost problematiky kontrastuje se snovým charakterem audiovizuálních kompozicí filmové instalace m.A.A.d., ve které se spojuje magický realismus s reportážními prvky dokumentu. Joseph se nechal inspirovat albem good kid, m.A.A.d city rappera Kendricka Lamara z roku 2012, přičemž použil domácí videa natočená zpěvákovým strýcem v roce 1992, zpravodajské reportáže o policejním násilí i vlastní záběry. Hudba k filmu je Josephovým remixem fragmentů Lamarových nahrávek, které zkreslil a sestříhal tak, aby zdůraznily neočekávaný rytmus střihu obrazu.
Video Bom Bom‘s Dream zkoumá společenskou podstatu rituálů souvisejících s populární hudbou, a to na pozadí surrealistického příběhu japonské tanečnice, známé jako Bom Bom. Groteskní taneční pohyby vznášející se postavy Bom Bom a postava chameleona jako ústředního vypravěče nás přivádí do fantaskního světa, připomínajícího putování Alenky v Říši divů. Video vytvořil britský umělec Jeremy Deller (*1966) ve spolupráci s choreografkou Cecilií Bengoleou a složil k němu také hudbu.
Lidé hrající ruletu jsou rámcem videoinstalace Stateless amerického umělce Shimona Attieho (*1957). Metaforicky zobrazuje na hře rulety zkušenost syrských běženců, kteří odešli z války rozervaného státu a podnikli život ohrožující cestu do Evropy.
Film Continuity zobrazuje německou středostavovskou rodinu, která prožívá příběh návratu svého syna z Afganistánu. To, co začíná jako přímočarý příběh o návratu domů do konvenčního domácího prostředí, je přerušeno vtíravými vizuálními evokacemi traumatických vzpomínek, děsivých duchů a neskutečných zjevení z války. Jednoduše už není možné navázat na neměnnost přítomného. Autor Omer Fast (*1972) vyrůstal v Izraeli a New Yorku, nyní žije a pracuje v Berlíně. Kosmopolitní zázemí jeho tvorby se promítá do klíčového tématu jeho videoinstalací, a to hledáním možností propojení více světů a způsobů uvažování.
Klíčové otázky britské černošské identity se snaží postihnout velkoformátová videoinstalace Tropikos. Zobrazuje scenérie jihozápadního anglického pobřeží, které má silnou spřízněnost s otrockým průmyslem. Právě odsud vyplouvaly první britské otrokářské expedice. Autor, britský umělec ghanského původu John Akomfrah (*1957) se ve svých filmech zabývá průzkumem historické paměti a post kolonialismu, přičemž se často zaměřuje na momenty globální migrace.
Videa na výstavě Domestic Arenas v Galerii Rudolfinum sledují globální problematiku autentických sociálních, demografických a mezietnických otázek naší společnosti. Jednotlivá videa vypráví individuální příběhy v kontextu post koloniálního vidění světa, ať už se jedná o obtížné začlenění menšin do většinové společnosti, problematiku kultury městských gangů, hledání identity násilně odtržené komunity, rasovou tematiku nebo symbiózu odlišného kulturního dědictví národů a mentalit.
DOMESTIC ARENAS
John Akomfrah, Shimon Attie, Jeremy Deller & Cecilia Bengolea, Stan Douglas, Omer Fast, Kahlil Joseph
19. 1. - 18. 3. 2018
Kurátor: Petr Nedoma
