Musíme občana nutit zkoumat, kterou značku elektrozařízení do kterého sběrného dvora může nosit? Je z pohledu životního prostředí taktické nutit občana, aby měnil své ekologické návyky?
Má kolektivní systém vůbec právo mluvit obcím do jejich zavedeného a funkčního obecního systému sběru? Aktuální situace kolem zastavení svozu elektrozařízení značky Samsung kolektivním systémem ASEKOL podle generálního ředitele konkurenčního kolektivního systému REMA Davida Vandrovce mimo jiné ukazuje, že ne všechny kolektivní systémy v ČR si plně uvědomují svoji roli v ochraně životního prostředí. Na druhou stranu jim chybí jasná vize a strategie Ministerstva životního prostředí i celkově koordinovaná aktivita státu.
ASEKOL na konci července oznámil, že přestává od 1. 8. 2020 ze sběrných dvorů svážet elektrozařízení značky Samsung. Byl to pro REMA překvapivý krok?
To, jaké starosti ASEKOL svým krokem nejen občanům, ale i obecním a městským samosprávám připravil, je z pohledu ochrany životního prostředí, resp. financování sběru elektroodpadu pro nás nepředstavitelné. Snaha rozlišovat elektro dle značek nebo data prodeje není realistická a žádný z kolektivních systémů v Evropské unii to tímto způsobem nedělá. Pokud se ASEKOL rozhodl pro změnu svého 15 let funkčního systému sběru, je to jeho právo, ale také odpovědnost. Bohužel tento nesystémový a z našeho pohledu také neetický prvek může mít dopad na funkčnost celého systému zpětného odběru v ČR a hlavně, pokud se k této situaci nepostavíme správným způsobem, mohla by mít negativní dopad na obce a jejich občany.
Hrozí tedy reálné riziko, že některý ze sběrných dvorů skutečně přestane elektro značky Samsung odebírat?
Sběrné dvory jsou součástí obecních systémů nakládání s odpady. Obce jsou svrchované subjekty a žádný kolektivní systém nemá oprávnění jim do jejich rozhodování mluvit. V případě, že se některý ze sběrných dvorů obcí či měst rozhodne skutečně přistoupit k tomu, že nebude chtít po 1. srpnu odebírat určité značky elektrozařízení, jde o jeho právoplatné rozhodnutí, ale také jeho vlastní odpovědnost, na něž REMA ani kdokoli jiný nemůže mít vliv. REMA v tom však obce ani jejich občany nenechá a veškerá "nechtěná" vysloužilá elektrozařízení na žádost obcí za standardních podmínek sveze a zajistí jejich ekologickou recyklaci. Informace a pomoc mohou starostové získat na bezplatné lince Chytrá recyklace.
Jakou roli by v této situaci mělo sehrát MŽP?
Rolí ministerstva je každopádně nastavení jasné vize a strategie ochrany životního prostředí a minimalizace dopadů činností člověka na klima planety. V oblasti odpadového hospodářství, kam spadá i problematika rozšířené odpovědnosti výrobce, je prozatím vize nejasná a strategie již mnoho let překonaná. MŽP by se tak mělo orientovat na definici jak zmiňované vize (k tomu má mnoho podkladů jak mezinárodních organizací, tak samotné EU), tak také implementační strategie založené na skutečných partnerstvích a zejména skutečné recyklaci. Takto nastavený systém má následně šanci kultivovat národní prostředí a zajistit potřebné výsledky a cíle požadované například EU.
Ihned poté, co situace kolem značky Samsung vyvstala, REMA nabídla obcím pomoc. Smlouvu se značkou Samsung však má již od začátku roku 2020, proč neuzavírala smlouvy s obcemi dříve?
Nemůžeme obce nutit ke spolupráci. Je pouze na nich, zda naši nabídku využijí. Obecní systém nakládání s odpady, včetně například sběrných dvorů, je vybudován obcí a ta je plně odpovědná za jeho efektivitu a funkčnost. REMA je však stále připravena zajistit obcím zpětný odběr tak, aby zařízení byla ze sběrných dvorů kontinuálně svážena a aby byl jejich sběr obvyklým způsobem financován.
Proč nechtěly obce, resp. jejich sběrné dvory doposud s REMA spolupracovat?
K zodpovězení tohoto dotazu se musíme podívat několik let do historie. Obce z poplatků svých občanů vybudovaly, a to již před vznikem kolektivních systémů jako je ASEKOL nebo REMA, své obecní systémy nakládání s odpady - nebezpečnými, velkoobjemovými, elektroodpady apod. Na obecní sběrný dvůr je občan již desítky let zvyklý nosit, co nepotřebuje a nevejde se mu do popelnice. Tento obecní systém nepatří žádnému kolektivnímu systému, je to systém obce.
Po vzniku kolektivních systémů v roce 2005 se vybrané systémy, které byly MŽP určeny jako výhradní správci tzv. historického elektrozařízení (mezi nimi ASEKOL a ELEKTROWIN) logicky napojily přímo na sběrné systémy obcí. REMA o toto napojení od roku 2005 také usilovala, ale byla mnohými obcemi opakovaně odmítána s tím, že mají svůj obecní systém vyřešen a dalšího partnera nepotřebují a nechtějí.
Ukazuje se však, že v okamžiku, kdy jeden z těchto výhradních smluvních kolektivních systémů vypoví službu, jako to teď udělal ASEKOL, obce se mohou ocitnout v nesnázích.
Dlouhodobě se k aktivitám konkurenčních kolektivních systémů nevyjadřujeme, nicméně jsme vždy proti jakémukoli neférovému a neetickému chování. K uvedené situaci za REMA opakovaně sděluji, že obce na holičkách nenecháme. Už od okamžiku zveřejnění úmyslu systému ASEKOL jsme se starosty v intenzivním kontaktu a kooperujeme tak, aby jakákoli značka elektrozařízení byla i nadále z obecních sběrných míst, kam jsou občané zvyklí již desetiletí nosit, kontinuálně svážena a její sběr byl obvyklým způsobem financován. Starostům měst a obcí proto děkujeme, že jim situace není lhostejná a že jim záleží na tom, aby obecní systémy sběru zůstaly touto jednostrannou a bezprecedentní aktivitou ASEKOL nedotčeny.
Je sběrná síť REMA v takové kondici, aby situaci zvládla?
Celé to kouzlo služeb poskytovaných REMA je v jednoduchosti. V logické, efektivní a dlouhodobě budované a zejména udržitelné unikátní sběrné síti, která dnes patří mezi největší v ČR. Disponuje více než 20 tisíci místy, což jde mimochodem daleko za zákonné požadavky zákona o odpadech. Ano, REMA je plně připravena dostát svým veřejným prohlášením.
Děkuji za rozhovor.
Pavlína Sporková
