Ve čtyřech letech ji k lyžování přivedl její otec Petr Záhrobský. Ve světovém poháru se poprvé představila ve svých 17 letech a její otec působil jako její trenér až do konce sezóny 2008/2009, kdy s ním přerušila spolupráci jako s trenérem a o rok později i jako se svým manažerem. Pod jeho vedením získala kompletní sadu medailí z mistrovství světa ve slalomu (bronz ze Santa Cateriny 2005, zlato z Åre 2007 a stříbro z Val d'Isere 2009).

V roce 2011 veřejně oznámila, že jí otec při trénincích přetěžoval a že od 20 let trpěla bolestmi kyčlí, kolen a páteře. Z toho důvodu začala od roku 2006 spolupracovat s bývalým veslařem Antonínem Strachem, který se stal jejím kondičním trenérem. Další spor se svým otcem vedla kvůli penězům od sponzorů vybraných na její přípravu, které jí však její otec nedal. Antonín Strach se od roku 2009 stal i jejím koučem, se kterým získala v roce 2015 bronzovou medaili na MS v Beaver Creeku a bronzovou medaili na olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010. Od dubna 2010 nahradil Antonína Stracha Pavel Šťastný, se kterým kvůli neuspokojivým výsledkům ukončila spolupráci v roce 2012.

Dne 5. července 2012 byla převezena do nemocnice s podezřením na nádor na mozku.To se však nepotvrdilo, šlo o nezhoubný útvar v oblasti hypofýzy, který byl lyžařce bez komplikací odoperován. Po úspěšné léčbě se znovu vrátila k lyžování.

Ve světovém poháru se Šárka Strachová umístila celkem sedmnáctkrát na medailové pozici, z toho dvakrát na prvním, sedmkrát na druhém a osmkrát na třetím místě. Jejím nejlepším výsledkem v celkovém hodnocení světového poháru bylo 2. místo ve slalomu v sezóně 2008/2009 a 9. místo v celkovém hodnocení v sezóně 2006/2007.

Na Zahajovacím ceremoniálu Zimních olympijských her 2014 v Soči se stala vlajkonoškou české výpravy. V roce 2015 byl do kin uveden dokumentární film Dvě minuty mého života pojednávající o jejím životě.

Dne 28. března 2017 oznámila na tiskové konferenci oficiální konec své sportovní kariéry.