Se zájmem sleduji kauzu kolem kritiky užívání akademického titulu Mgr. novou ministryní spravedlnosti Evou Decroix. Zdá se mi to sice býti trochu bouří ve sklenici vody a symptomem okurkové sezony, ale zároveň to přece jen trochu vypovídá o našem ne zcela reflektovaném (a někdy možná ne zcela zdravém) přístupu k akademickým titulům. Pokusím se tady shrnout svou perspektivu na tento případ.
Noví ministři ještě ani nebyli instalováni do svých úřadů a už se na některé z nich snášela kritika. Kritizovat konkrétní kroky ministra je samozřejmě legitimní. Ale kritizovat jej za neschopnost ještě předtím, než mohl udělat cokoliv - dobře či špatně? Jediné vysvětlení snad může pramenit z nepochopení, co to takový ministr je a jaká je jeho role v novém zaměstnání, do kterého právě nastoupil.
Po celý rok 2025 jsem se snažit mapovat politiku premiéra a předsedy ODS Petra Fialy, který věřil, že jako první povládne dvě volební období za sebou. Měl jsem možnost občas mu položit otázky, jezdil jsem se podívat na jeho předvolební setkávání s příznivci i kritiky. A ve vánočním čase jsem přemýšlel nad tím, proč pro něj tento rok končí neúspěchem, po kterém opět začíná vládnout Andrej Babiš.
Zatímco se čeští liberálové na síti X hroutí studem nad tím, co předvedl Petr Macinka, polští konzervativci jsou pobouřeni „hulvátstvím“ svého ministra Radosława Sikorského, který podle nich skákal ostatním do řeči. Zatímco čeští liberální novináři píší o tom, jak nás Macinka ztrapnil před Hillary Clintonovou, polští konzervativci zdůrazňují, že Macinkovo hrdinské vystoupení vysílá Fox News.
Uplynulý týden v české politice přinesl pochybnosti o tom, jestli někteří politici jednají skutečně jen a jen podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebo jsou spíše ovládáni – přímo či nepřímo – někým jiným. Největší pozornost v tomto smyslu vyvolala poslankyně ANO Helena Válková, která k radosti šéfa ANO Andreje Babiše zpochybnila nestrannost soudů.
