Skutečně se stáváme společností unavených a osamělých lidí, kteří v každé konvenci vidí nepřiměřený nátlak a v každém odlišném názoru osobní útok? Proč je někdy lehčí žít v mantinelech společenských pravidel a proč jsou „zkostnatělé“ instituce pro naše přežití důležitější, než si často chceme připustit? Na to se snaží odpovědět nová kniha sociologa Pavla Pospěcha Osamělí hrdinové.
Díky globalizaci i masivní komercionalizaci se Vánoce v posledních desetiletích proměnily v cosi, co už dávno přesahuje zdi kostelů. Dekorace, vánoční trhy, koledy z reproduktorů a tlak na „sváteční pohodu“ dnes obklopují i ty, kdo se ke křesťanství nehlásí. Z původně ryze náboženského svátku se stal kulturní fenomén - čas setkávání a rituálů. Přesto ovšem platí, že ne všichni Vánoce slaví.
Mění se dějiny, vánoční dekorace, dárky, ale dětská radost zůstává pořád stejná. Myšlenku, že dárky nosí Kristovo dítě, zavedl Martin Luther. Z protestantských zemí se tradice postupně přelila i do těch katolických, a tak Ježíšek dělá radost dětem už pěkně dlouhou dobu. Podívejte se, jak se děti radovaly v posledních sto letech.
