


Uzákoňte manželství pro všechny a uvidíte, co se stane
Existuje představa, že sňatky gayů a leseb mohou pohltit manželství muže a ženy jako oceán bájnou Atlantidu. Hle: magické myšlení. Co se rodin týká, máme palčivý problém úplně jinde.



Existuje představa, že sňatky gayů a leseb mohou pohltit manželství muže a ženy jako oceán bájnou Atlantidu. Hle: magické myšlení. Co se rodin týká, máme palčivý problém úplně jinde.



Absurdní reakce hradního pána může přinést i dobré ovoce. Do neděle máme čas přemýšlet, co vlastně od prezidenta této země chceme slýchat.



Texty italského myslitele skvěle pomáhají pochopit, proč dnešní jednání Rady České televize připomínají zápasy v bahně.



Nesnesitelná lehkost žalobnictví ničí každý pokus o rozhovor. Tenistka Martina Navrátilová nebo spisovatelka Joanne Rowlingová se tak místo debaty před časem dočkaly obvinění z transfobie. Teď přišla řada na kanadského psychologa Jordana Petersona. Už zase.



Autor filmu Francesco portrétuje papeže jako člověka, který si připsal nečekaný bod v zápase o změnu církevního vztahu k stejnopohlavním svazkům. Z tribun zní mohutný aplaus. Oslavuje ale "branku", která padla po filmařském faulu.



Americká filmová akademie usiluje o lepší svět. Projevuje přitom mentalitu okrašlovacího spolku, my v Česku bychom se jí ale smát neměli.



Co si můžeme odnést z postojů v sobotu zesnulého režiséra Jiřího Menzela? Třeba tuhle lekci: Opatrně s ostrými soudy, snadno sklouznou k vulgaritě. To se idyle stát nemůže.



Mariánský sloup na Staroměstském náměstí se stal hromosvodem společenských nálad. Smírčí kříž na Bílé hoře je šancí na čistý vzduch po bouřce.



I rudý teror v sobě nesl prvky demokracie - nechal se minulý týden slyšet historik Michal Pullmann. Káva je to silnější než jen tuplovaná. Jeho slova však dávají smysl, pokud projevíme vůli je pochopit.



Připomínka sedmdesát let staré justiční vraždy Milady Horákové otevřela staré i nové rány. A zbavila nás iluze, že "nejsme jako oni".



S politologem a aktivistou Ondřejem Slačálkem o kapitalismu, štítivosti vůči politice, síle internetu i nutnosti zbavit se touhy poučovat.



Západní tažení proti sochám má svůj kořen v traumatu z toho, že rasismus nevymizel jako záškrt. Nám v Česku pak připomíná, že si stále nevíme rady s vlastní minulostí.



Titulek je samozřejmě klamavý, současná čínská literatura vás naopak překvapí. Ale klam a lest jsou legitimní prostředky války, jak píše už legendární vojevůdce Sun-c’. A Čína je se světem v boji.



Palčivé sucho s sebou přináší i otázky, které jsme si dosud nebyli zvyklí klást. Třeba tu titulní. Vody bylo doposud dost pro všechny. Je ale čím dál zjevnější, že příští časy budou jiné. Co s námi udělají?



Pomíjí doba, kdy bylo rozumné zakazovat cesty do zahraničí. Prezidentova představa, že díky tomu objevíme krásy své země, není ani k pobavení.



Koronavirus tu s námi je sotva měsíc. A už sílí úvahy, jestli striktními opatřeními nechráníme seniory za příliš vysokou cenu. Ta otázka je perverzní, je v ní ale ukryta i dobrá zpráva o české společnosti.



Zloději vracejí, co ukradli. Strach o život nejspíš dokáže kromě úzkosti vyvolat i pozitivní reakce.



Člověk je v izolaci ponechán sám sobě, jako těsto v míse za oknem. Sám neví, co jím zmítá a co v něm kvasí, dokud není donucen setrvat na místě.



Svět stojí na prahu masivního zavádění autonomních aut. S nástupem umělé inteligence je třeba vzít v úvahu, že neexistuje umělé svědomí.



Odešel křesťanský myslitel, jehož odkaz se nám ještě bude hodit. Učil ohleduplnosti vůči stvoření.



V sobotu začal Asijcům rok Krysy. Zvíře v názvu nám může pomoci, abychom pochopili, proč nás dnes Čína tak neurotizuje.