


Pro Čínu není žádná země dost malá, aby jí nehrozila obří odvetou. Teď míří na Litvu
Pro Vilnius se však zároveň ve sporu s Pekingem otevírá příležitost poskočit v potravním řetězci dodavatelských vztahů.



Pro Vilnius se však zároveň ve sporu s Pekingem otevírá příležitost poskočit v potravním řetězci dodavatelských vztahů.



Brusel ani Berlín zatím zřejmě nezaznamenaly, že Evropa je pod čínskou palbou.



Právě před třiceti lety o Vánocích, na Štěpána 1991, oficiálně zanikl Svaz sovětských socialistických republik. Zhroutil se režim, který po tři čtvrtě století ovládal Rusko a jeho přilehlé gubernie. Čtyřicet let ovládal také Československo, které se pod jeho nadvládou propadlo z předválečné vyspělé demokracie do "reálně-socialistického" marasmu s frontami na banány a toaletní papír.



Kvůli čínské brutalitě v Sin-ťiangu ohlásila americká vláda diplomatický bojkot zimní olympiády v Pekingu. Sport tímto šalamounským řešením nepřijde zkrátka, nedorazí jen politici a diplomaté. Bude zajímavé sledovat, kteří se ke Spojeným státům připojí a kteří naopak do Pekingu hrdě vyrazí s mávátky.



"Velký Gatsby" i "Vlk z Wall Street" mohou v Pekingu kdykoli záhadně zmizet, stačí, aby v nemilost upadl jejich politický patron.



Výsledky voleb přepíší politickou mapu republiky - právě včas, aby země mohla konečně reflektovat rychle se měnící geopolitické a geoekonomické trendy a zkusila z nich vytěžit co nejvíc. Nejen pro svou bezpečnost, ale i pro své hospodářství. Za pár dní získáme příležitost rozehrát skutečnou ekonomickou diplomacii.



Nad urnami budeme rozhodovat i o tom, kolik prostoru zůstane prezidentovi k prosazování jeho vizí a přeludů v zahraniční politice.



Vztahy s Čínou, a nejen ty české, připomínají jednu z nejzábavnějších povídek Woodyho Allena o dálkové partii šachu mezi pány Gossagem a Vardebedianem.



Temné statistiky naštěstí odlehčují barvití čeští gratulanti.



Peking se vidí ve zcela jiném zrcadle, než jak ho nahlíží demokratický svět. S výjimkou česko-čínské komory a jejích detašovaných pracovišť na českých ministerstvech a v prezidentské kanceláři.



Zemanovo obracení republiky na Východ se zhroutilo pod tíhou svých rozporů. Uchvácení české diplomacie lidmi z jeho okolí však nerušeně pokračuje.



Abychom pod dojmem dramatických událostí pro stromy nepřehlédli les. Pokud je dnes řeč o vlasti- či velezradě, nespočívala by v jednom konkrétním "handlu", ale v systematické, dlouhodobé snaze o zásadní změnu naší zahraničněpolitické orientace.



Nastal čas hledat nové ústavní pojistky, aby prezident bez politické zodpovědnosti nemohl svévolně destruovat národní zájmy.



Sociální demokraté potvrdili na virtuálním sjezdu svůj dosavadní kurz i vedení, a zřejmě tak definitivně zpečetili osud kdysi seriózní levicové strany. Výsledky na sebe nedaly dlouho čekat.



Ve střetu o základní hodnoty je pro Evropany stále těžší sedět v Číně na dvou židlích, které se od sebe stále rychleji rozjíždějí.



Každá epidemie jednou pomine, ale zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu o nákupu ochranných pomůcek bude česko-čínská družba vydýchávat těžko.



Postupná demontáž politického a právního systému Hongkongu je současně ozvěnou minulosti i předzvěstí (možné) budoucnosti.



Summit kontroverzní iniciativy ve východní Evropě vyzněl tentokrát pro Peking hůře než jeho nedávné aktivity v Evropě západní.



Peking rozdíl celkem nepokrytě líčí jako taktické vítězství v bitvě se Spojenými státy. Oslavil je zátahem na hongkongské demokraty.



Případ (donedávna) nejbohatšího Číňana se ovšem od příběhů ostatních mizících podnikatelů a podnikavců hodně liší. A z dobrých důvodů je zajímavý i pro Čechy.