Zemřel písničkář Leonard Cohen, prezidentem byl zvolen Donald Trump a kamarádce se ztratila dospívající dcera: tři nesouvisející události tvoří půdorys románu Pouštní dívka, který nedávno vydalo nakladatelství Leda.
Jako do pohádky o starých časech včera první návštěvníci vstoupili do čerstvě zrekonstruované budovy Státní opery v Praze. Po tříleté rekonstrukci celá svítí a vypadá jako nová. Už ve vstupní hale lze podlehnout dojmu, že dostavěno bylo včera, a člověk podvědomě slyší hrčet kočáry přivážející hosty.
Ruka držící úhel se pohybuje nad bílým papírem. Nejprve je slyšet jen šustění pokožky o podklad, žádné zjevné linky, umění teprve čeká na počátek zrodu. Mezitím v okolním prostoru vyskakují úvodní titulky francouzského snímku Portrét dívky v plamenech, který se o svátcích dostal do české distribuce. A předčil vše, co v kinech bylo za loňský rok k vidění.
Po publicistické knize nazvané 100 x TGM se Pavel Kosatík stejným způsobem rozhodl zpracovat osobnost Václava Havla. Vybral stovku výroků, nad nimiž se zamýšlí. Nutná stručnost úvah je však tentokrát spíš na škodu. Každý máme svého Havla – a ten Kosatíkův je plný krásných paradoxů.
Na Nový rok se na obrazovkách České televize objevilo pokračování výpravné historické koprodukční minisérie Marie Terezie. Arcivévodkyně rakouská a královna uherská i česká se vrátila s odlišnou tváří, ale podobnými problémy – v prostředí dvorských klevet a intrik svádí boj o habsburský trůn i manželovu lásku.
Labutí písní kurátora Adama Budaka, který byl koncem roku vyhozen z Národní galerie, je série výstav v pražském Veletržním paláci věnovaných fenoménu ticha.
Jako dva filmy v jednom působí americký kriminální thriller Dokonalá lež, který od čtvrtka promítají česká kina. Ústřední role ve spletitém, překombinovaném příběhu o finančních machinacích, falešné identitě a pomstě vychutnané za studena ztělesnili slavní britští herci Ian McKellen a Helen Mirrenová.
Bělovlasý hrdina si klestí cestu nepřátelským světem, kterému vládne zákon ohně a meče. Proroctví věští brzký pád. Agresivní černé hordy císařství Nilfgaard proudí přes hranice a dobývají jedno království za druhým. A Geralt z Rivie, profesionální lovec nestvůr, vyvrhel a samotář si konečně musí připustit, že jeho role v dalším osudu světa zdaleka nebude tak epizodní, jak si přál.
Neinvenční, z mnoha inspiračních zdrojů poslepovaná je slovenská romantická komedie Šťastný nový rok, kterou od tohoto čtvrtka promítají česká kina. Svěže na ní působí jediná věc: snad díky scenáristce a producentce Adrianě Kronerové nahlíží na citové vztahy převážně ženskou optikou.
Prsty listují stránkami bohatě ilustrované pohádkové knihy. A vypravěč úvodem odříkává klasická slova: „Byl jednou jeden král.“ Pak přiletěl drak, unesl princeznu, král slíbil půl království zachránci, tím se stal sedlák Honza... a byla svatba.
V českých knihkupectvích se objevila další obálka, z níž shlíží zasmušilý Nor Karl Ove Knausgård. Někdy prostě zaprší, konstatuje podtitul lakonicky, tentokrát téměř v rozporu s provokativním názvem celé románové série Můj boj.
Čtyři muži, kterým je v součtu téměř 300 roků, se scházejí při úplňku. Vytahují kyslíkové lahve a zhluboka dýchají. Vypadá to všelijak – ale má to jednoduché vysvětlení.
Při sledování anglického seriálu nazvaného Koruna, v originálu The Crown, diváka střídavě přepadá pocit, že 20. století je pryč, a strach z toho, že pořád neskončilo. Platí to i o třetí sezoně, kterou nedávno zveřejnil Netflix.
Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii... museli už podeváté vyřešit, jak zachránit vesmír před temnou stranou Síly a jak vyřešit komplikované rodiné vztahy.
„To jsem dopadla. Takový mám kamarády, ale jaký bych měla mít, když sama jsem taky divná, ale ne tak divná, abych si myslela, že utéct z domova je řešení toho, když nechce člověk jet na školu v přírodě,“ pomyslí si sedmačka Katka zhruba v polovině nové knihy Petry Soukupové nazvané Klub divných dětí.
Drobný příběh Pláž v noci od italské autorky publikující pod pseudonymem Elena Ferrante je variací na otázku, co se děje s věcmi, když odvracíme zrak a třeba nerušeně uléháme ke spánku.
„Všechno nakonec dobře dopadne. Pokud to dobře nedopadlo, znamená to, že ještě není konec.“ Jako by se americký teoretický fyzik a popularizátor vědy Michio Kaku ve své knize Budoucnost lidstva, která nedávno vyšla v českém překladu Jana Petříčka, nechal inspirovat právě tímto výrokem chasidského rabína Nachmana z přelomu 18. a 19. století. A vzal ho doslova.
Ve středu večer začínají kina promítat Star Wars: Vzestup Skywalkera, závěrečný díl původní ságy Hvězdných válek. Podle kritika Kamila Fily je konvenční a neoriginální. Objevuje se v něm spousta nových postav a stane se vše, co by divák očekával. "Děj je očekávatelný, mytologie ságy se nenaruší," shrnuje Fila.
„Říká se, že v Česku není hrdinství na pořadu dne, to je ale jenom teze,“ říká umělec Jiří Sozanský, autor monumentálního projektu Amnézie, jehož výtvarnou část nyní vystavuje Obecní dům v Praze. Zhruba šedesát velkých expresivních obrazů vystihuje osud devíti statečných mužů a jedné ženy, kteří se postavili totalitě. Přehlídka potrvá do 17. ledna 2020.
Pražské divadlo ABC účtuje s „americkým snem“. Nová inscenace slavné hry Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího představuje titulního hrdinu jako oběť vlastních iluzí i společenského systému. Cesťáka Willyho Lomana hraje Miroslav Donutil v režii Michala Dočekala.
