Jméno Marieke Lucas Rijneveld zná česká veřejnost díky nedávné kauze. Nizozemský spisovatel, který se identifikuje jako žena i muž a používá zájmena oni/jejich, měli přeložit báseň Amandy Gorman z inaugurace amerického prezidenta Joea Bidena. Po kritice tamních literátů černé pleti nakladatelství raději angažovalo překladatelský kolektiv.
Epická sedmidílná sci-fi sága Nadace, kterou napsal Isaac Asimov, je považovaná za dílo svou „neakčností“ se vzpírající filmovému zpracování. Prokletí se pokouší prolomit americká desetidílná série, jež zvolna vrcholí ve videotéce Apple TV+.
Když britský písničkář Ed Sheeran odehrál první koncert před vyprodaným stadionem ve Wembley, nechal vyklidit šatnu, otevřel pár piv a povídal si s manželkou o životě. Nebo tak přinejmenším líčí svůj životní triumf na novém albu nazvaném =. Posluchače se snaží přesvědčit, že je stále tím skromným, srdnatým klukem s omlácenou kytarou, pojem cukrová vata však na jeho páté desce dostává nový význam.
Do přístavního baru, kde se ospale povaluje pár pijanů, se vpotácí zarostlý muž. Už jeho přítomností jako by vzduch ztěžknul a nálada klesla. Harpunář Henry Drax za rozbřesku odplouvá na dlouhou arktickou výpravu a chce si dát poslední drink. Než se však monstrózní muž nalodí, ukáže se, že jako zrůda nejen vypadá. Ale i jedná.
Poděkování je zpravidla odstaveček na konci knihy, kde autor vzdává hold rodině nebo literárním agentům, kteří ho podpořili. V případě debutu Američana Nica Walkera nazvaného Poprvé se však číst vyplatí, neboť nastiňuje nezvyklý příběh svazku – a potažmo autora.
Ve filmové alegorii Lidi krve, která je zároveň historická i fantasmagorická, režisér Miroslav Bambušek pokouší trpělivost diváků. Nejen bolestivým vyrovnáváním se s odkazem Sudet, ale také vykloubeností z času a prostoru.
Na albu Assume Form před téměř třemi lety britský producent a skladatel James Blake otevřel téma vlastního duševního zdraví. Dotýkal se předsudků spojených s emocemi a maskulinitou.
Firmy Walt Disney Company a Marvel předloni uzavřely dobrodružství superhrdinského týmu Avengers filmem Endgame. Teď otevírají další týmovou kapitolu Eternals.
Krátce po sametové revoluci z exilu přiletěla dojatá spisovatelka Zdena Salivarová. „Jsem šťastná, že jsme se sem dostali zpátky, my jsme v to vůbec nedoufali,“ uvedla. Milan Kundera nic takového neřekl. Přesto mají jedno společné: Salivarová dnes větší část života strávila v Kanadě. A dvaadevadesátiletý Kundera, který v Československu žil 46 let, už stejně dlouho pobývá ve Francii.
Když Pavla Horáková před třemi lety vydala románový debut nazvaný Teorie podivnosti, nevplula do hlavního řečiště, v němž současná česká próza omílá příběhy podivných rodinných vztahů.
Americká zpěvačka Lana del Rey si nárokuje právo smutnit, právě vydala svou nejosobnější nahrávku nazvanou Blue Banisters. Jednu píseň dokonce napsala se sestrou a otcem. Místo fantazií o „staré dobré“ Americe předkládá střípky ze svého života. Místy zpívá falešně, na osmém albu si ale už nemusí nic dokazovat a je jí jedno, co si kdo myslí.
Vypadá to jako kočka, mňouká to jako kočka, ocas to má jako kočka. Dost možná to ale kočka nebude. Kniha izraelského spisovatele Eškola Neva nazvaná Poslední interview, kterou vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská, vypadá jako rozhovor, je tak strukturována, ale málo platné, rozhovor to není.
S dědictvím podnikatelských „devadesátek“ účtuje v inscenaci hry Maxima Gorkého nazvané Vassa Železnovová režisér Jan Frič. Na scéně Stavovského divadla sledujeme rozklad rodiny a firmy, kde stále ještě pevnou rukou vládne matka v podání Zuzany Stivínové.
Mladá nepoddajná Pařížanka rozmlouvá s duchy. Rodina ji nechává zavřít do psychiatrického ústavu, jehož léčebné metody dovádějí některé pacientky ke skutečnému šílenství.
Česká kina od čtvrtka promítají Paralelní matky, zahajovací film letošního benátského festivalu od španělského režiséra Pedra Almodóvara. Hrdinky výrazově utlumeného mateřského melodramatu se snaží porozumět vlastní i národní historii.
Jeden z nejlepších seriálů současnosti je ve třetí řadě zatím nejintenzivnější a zdá se, že na úplný vrchol ještě nedosáhl. Zatímco poslední dvě dekády na HBO kralovaly tituly o osamělých antihrdinech, Boj o moc opulentně předvádí zkaženost těch nejbohatších.
Na úvod trochu statistiky. V současných Spojených státech amerických více než 70 procent indiánů žije ve městech, ne v rezervacích. V oblasti sanfranciského zálivu, kam děj svého románu umístil debutující mladý prozaik Tommy Orange, se jich nachází přes 140 tisíc, přičemž necelá pětina pobývá pod hranicí chudoby.
Kdyby nějaká pokročilá umělá inteligence schroustala všechna severská krimi uplynulých dvou dekád a na jejich základě se pokusila vytvořit modelový příběh, dost možná by vypadal jako Kaštánek. Aktuální seriálový hit dánské provenience patří k nejsledovanějším také na českém Netflixu.
Kina začala promítat málomluvné drama z období stalinismu v Česku nazvané Kryštof. Přesvědčivější je jako nadčasové podobenství o životě v zemi sevřené nedůvěrou, kde každý sleduje jen vlastní zájmy.
Stovky hráčů, kteří padli na sociální dno, přijmou pozvánku zúčastnit se dětských her. Čeká je lákavá odměna, nebo smrt. „Hlavním tématem seriálu Hra na oliheň je kritika kapitalismu,“ tvrdí Kamil Fila.
