S britským vědcem a futurologem Jamesem Lovelockem, který zemřel předminulý měsíc ve věku 103 let, se dalo skvěle nesouhlasit. Také v jeho poslední, česky právě vydané knize Novacén lze téměř každou myšlenku rozporovat. Nebo se jí nechat unášet do závratných hlubin vesmíru a času.
Parta dětí v kočáru se žene vstříc lákadlům Ostrova potěšení. Budou tam moci dělat vše, co jim rodiče zakazují. A jak si pamatuje každý, kdo viděl kresleného Pinocchia z roku 1940, mládež tu na uvítanou dostává po hrstech doutníky. Disney převedl další klasiku do moderní hrané podoby. V nové verzi, kterou lze vidět na platformě Disney+, však chlapci nekouří, jen pijí pivo na ex.
Na divadelní DAMU a filmové FAMU nedávno studentské iniciativy upozornily, že někteří pedagogové navazují intimní vztahy se studentkami. Obě pražské školy chování vyučujících označily za nevhodné a zřídily funkce ombudsmanek. V nové minisérii režiséra Jana Hřebejka jsou ale všichni, kdo vztahům učitelů se studentkami nefandí, za prudérní hlupáky.
Jen lehce popularizační je odborná mezinárodní kniha Židé v českých zemích: Společná cesta dějinami, kterou v překladu Tamary Vosecké nedávno vydalo Nakladatelství Lidové noviny. Historii zdejších Židů pojímá jako součást českých dějin a přitom využívá v akademickém prostředí dnes módní transnacionální perspektivy, to znamená srovnává s okolními zeměmi či poukazuje na vazby s USA nebo Izraelem.
„Neustálé intriky, léčba zraněného oka pomocí červů a ‚podříznutý‘ Ben Cristovao. Takhle si režisér Petr Jákl představuje středověk,“ začíná s mírnou nadsázkou filmový kritik Mojmír Sedláček hodnocení snímku Jan Žižka.
Teenageři jsou odjakživa hybnou silou populární kultury. I díky nim stoupá hvězda anglického zpěváka Yungbluda, který právě vydal třetí desku.
Než se stal velkým a neporaženým vojevůdcem, Jan Žižka se s kamarády potuloval po lesích. A režisér Petr Jákl o tom natočil nejdražší český film všech dob. Snímek, který od čtvrtka promítají kina, šilhá po tom, co je ve světě trendy. Temný historický velkofilm to není. Paradoxně však může oslovit zahraniční diváky lépe než jiná česká životopisná dramata.
Argentina roku 1985. Zbídačená země se po letech vojenské diktatury probudila do demokracie. Lidé by za minulostí nejraději udělali tečku, avšak ta závisí na výsledku soudu s devíti armádními pohlaváry obviněnými ze zločinů proti lidskosti. Žalobcům Juliu Strasserovi a Luisi Morenovi Ocampovi hrozí nebezpečí, neboť přívrženci fašistů si stále udržují vliv a nikam nezmizeli.
Tomáš Kozák sedí za stolem, odkud se rozdávají rozkazy. Tam, kde si jeho šéf kdysi krájel jablka a moc toho nezastal. Nyní je dřívější vynikající vyšetřovatel v jeho kůži. Přitom třetí řada Případů 1. oddělení, kterou od pondělního večera vysílá Česká televize, se opět věnuje hlavně tomu, co tento kriminální seriál proslavilo. Důkladnému vyšetřování.
Pražské divadelní Studio Hrdinů se podruhé vrací k dílu současného islandského spisovatele Sjóna, textaře zpěvačky Björk. Po adaptaci jeho románu Skugga Baldur nyní na jeviště převedlo mnohovýznamovou novelu Měsíční kámen. Její nelineární vyprávění a silnou tendenci k introspekci hlavního hrdiny mění ve fascinující koncept na hraně divadla, filmu a výtvarného umění.
Dávno před hobity Frodem a Bilbem Pytlíkovými, dávno před časy, kdy Středozemím kráčel hraničář Aragorn, už tuto fantasy říši stvořenou spisovatelem J. R. R. Tolkienem sužovalo temné zlo. Nový seriál Pán prstenů: Prsteny moci, jehož první dvě epizody jsou k vidění na Amazon Prime Video, zve do těchto dob. S velkolepostí vystihující ducha Tolkienových knih.
Šéf místní policie Martin Brody objeví na pláži hlavu a část ženského trupu. Lékař je přesvědčen, že ženu zabil žralok. „Jeden z nejzásadnějších snímků kinematografie stále dokáže pořádně vyděsit,“ tvrdí o thrilleru Čelisti kritik Mojmír Sedláček.
Romantickou road movie o mladých kanibalech uvedl na benátském festivalu italský režisér Luca Guadagnino, jehož pravděpodobně nejznámější snímek Dej mi své jméno před pěti lety proslavil herce Timothéeho Chalameta.
Trvalo dlouhých 16 let, než americký režisér Todd Field natočil nový film. Naposledy roku 2006 uvedl snímek Jako malé děti. Od té doby sice mnoho projektů připravoval, žádný však nedokončil. Novinku, téměř tříhodinovou Tár v hlavní roli s Cate Blanchett, tento týden představil na Benátském filmovém festivalu.
Japonská chemička Chisso do zálivu Minamata roky vypouštěla toxickou rtuť. Johnny Depp v dlouho odkládaném životopisném dramatu hraje fotografa, který o skandálu informoval svět.
Svět se definitivně změnil. Intelektuálové už nejsou ani avantgardou lidstva, ani přecitlivělými jedinci upozorňujícími na možná společenská nebezpečí, nýbrž "osinou v zadku civilizace". Vadí, jednoduše vadí, protože svým věčným přemýšlením a angažovaností narušují pohodový klid samovolně běžícího systému. Stávají se "veřejnými nepřáteli", s nimiž je potřeba zatočit jako s nepříjemným hmyzem.
Martin Salajka povyšuje konvenční dekadenci na osobité umění. Výrazný český expresivní malíř se dočkal své zatím největší samostatné výstavy. Jmenuje se Mimikry, v pražské Ville Pellé potrvá do 2. října a zaujme nejen množstvím velkoformátovými obrazů nabitých energií a hýřících barvami i démonickými motivy, ale především tvůrčí silou.
Při pozorování současného světa se člověk těžko ubrání obavám nebo pocitu, že se všechno řítí ke katastrofě. Tentýž dojem artikuluje píseň výmluvně nazvaná We Are Fucking Fucked, která uzavírá novou desku britské skupiny Muse.
„Co je bez chvění, není pevné.“ Známý axiom teologa Tomáše Halíka přesně vystihuje svět komplikovaného dospívání, jak ho v nedávno vydané novele Na Betáni zachycuje Milena Slavická. S tou výhradou, že na pražské periferii je pevné i to, co se nechvěje.
Britský komediální seriál Trying zobrazuje trampoty páru, který se kvůli neplodnosti rozhodl pro adopci. Jeho nesnadná cesta k získání dítěte je zároveň výpravou do dospělosti. Třetí řadu série lze nově vidět na Apple TV+.
