


Recenze: "Vesničan" Hájíček vzpomíná i na bílá místa paměti
Byť jde o texty vzdálené od sebe takřka dvacet let, jejich společné vyznění pozoruhodně ladí. Jiří Hájíček maluje venkov poněkud melancholický, znavený, vybledlý jak na sluncem vyšisované fotce.





































