Na berlínský olympijský stadion, který pojme až 75 tisíc lidí, dorazila irská skupina U2. Speciálně postaveným setem, v němž nechyběly za sebou přehrané písně ze slavného alba The Joshua Tree, oslavila třicet let jeho vzniku.
Tři filmoví kritici a jeden filmový režisér se podělili o nějvětší zážitky z karlovarského festivalu. Podívejte se, jaké snímky byste si neměli nechat v průběhu roku utéct. Podle všech respondentů byla letošní hlavní soutěž až nečekaně silná.
Romantická tragikomedie Jejich nejlepší hodina a půl je přesně tím typem filmu, který na festivalu může sehrát roli užitečného rozptýlení mezi všemi těmi depresivními artovými náložemi. Příběh z druhé světové války o natáčení mírně propagandistického antihitlerovského filmu je příjemně starosvětskou podívanou, které se dnes už příliš netočí.
Film Křižáček Václava Kadrnky, natočený na motivy básně Jaroslava Vrchlického, provázela před karlovarským festivalem velká očekávání. Premiéra však ukázala, že Křižáček je snímek, jehož postavy neprojdou žádným vývojem a ani zdařilý hudební podkres Vojtěcha a Ireny Havlových žádnou transcendenci z totálně plochého děje nevykřeše.
Kina ve čtvrtek začínají promítat nový film o Spider-Manovi, z něhož je tentokrát opravdový chlapec. Snímek sympaticky cílí na mládež, mladistvý pocit z jeho sledování však brzy vyprchá.
Rapování je trochu jako vrcholový sport: po čtyřicítce už schází dřívější výbušnost a energie. Dobře se to ukazuje na nové desce muže, který si říká Jay-Z. Na desce 4:44 se omlouvá za nevěru své ženě Beyoncé, ale jako kdyby svým zmoudřením přišel i o část charismatu. Zdaleka nejpřesvědčivější totiž je, když rapuje o svém bohatství anebo se chvíli vrací ke starému "hedonistickému" já.
Film Western režisérky Valesky Grisebachové je až fyzicky intenzivní, dokumentárně laděná a intimní ruční kamerou snímaná sonda do života německých dělníků, kteří dostali za úkol v zapadlé horské krajině vykonat přípravné práce pro stavbu vodní elektrárny.
Slovenský režisér Peter Bebjak natočil film o tom, jak ještě před deseti lety na slovensko-ukrajinské hranici fungoval čilý pašerácký život. Pašovali se migranti, drogy i cigarety a situace by se tam s trochou nadsázky dala srovnat s mafiánskou Sicílií. Čára, čtvrtý celovečerní snímek talentovaného režiséra Bebjaka, je nejen napínavou historkou, ale v druhém plánu také sociologickou sondou do východňárského zapadákova.
Kulisy příběhů se mění, doba je stále víc vymknutá z kloubů, ale finský melancholik Aki Kaurismäki točí nakažlivě optimistické zprávy o potřebě naděje a o tom, že solidarita mezi lidmi (zvlášť těmi na okraji společnosti) ještě nevymřela. Novinka Druhá strana naděje je jeho nejlepší film za posledních deset patnáct let.
Film Svět podle Daliborka stojí podle Kamila Fily na osobě Dalibora. Řada scén ve filmu je stylizovaných, režisér Vít Klusák nad objektem natáčení intelektuálně dominuje a lehce si s ním pohrává: Dalibora představuje spíš jako směšnou postavu. Ta ani po kontaktu s paní, která přežila Osvětim, není schopná pochopit, že existují fakta a pak také konspirační teorie. Ve filmu je ovšem vidět, že Dalibor K. není hloupý, nemá sníženou inteligenci. Jeho počínání je dané spíš nefunkční rodinou a obecně nefungujícími institucemi, jako je škola nebo komunita kamarádů. Bezprizornost zahání na internetu, ze kterého si vybírá informace, které konvenují jeho názoru.
V Karlových Varech byly v sobotu k vidění přesně takové filmy, kvůli kterým se jezdí na festivaly. Gay romance Na konci světa vytváří zvláštní paralely mezi vztahy lidí a zvířat. Ve snímku Divý kraj figuruje chapadlovité monstrum z vesmíru, jaké se na plátna českých kin běžně jen tak nepodívá.
Režisér Bruno Dumont, autor loňského varského filmu Líná zátoka, vypravuje legendu o bájné Johance nečekaně inspirativním způsobem.
Film íránského režiséra Amira Naderiho je předstírané umění. Zabejčený hrdina buší kladivem do skály, aby spadla a její magický stín dál nepadal na jeho vesnici postiženou morem. Děje se na plátně něco jiného? Ne.
Na špatném výsledku Hamleta na Letních shakespearovských slavnostech se podepsala nejen plochá úprava režiséra Michala Vajdičky a nenápaditě řešená scéna, ale také místo, kde se představení odehrává. V Královské zahradě jsou totiž víc než hlasy herců slyšet projíždějící auta a padající předměty.
Největším zločinem snímku Já, padouch 3 není fakt, že nejde o výchovný film. Prohřeškem číslo jedna je, že přestal být zábavný a stal se předvídatelným.
Skupina Foo Fighters má vcelku vzácnou vlastnost. Každý koncert prožívá s takovým entuziasmem a skoro až dětskou radostí, že jen těžko uvěřit dvaadvaceti odkrouceným rokům na scéně. Jak moc je tahle zdánlivě banální dovednost ve skutečnosti zásadní, předvedla po pěti letech v pražské O2 areně.
Heslo "hudba je nejmocnější zbraň" se už stalo námětem před více než půlstoletím slavného filmu Kdyby tisíc klarinetů. Hrdinové nové knihy hudebního publicisty Karla Veselého ovšem silou hudby chtějí zachránit hroutící se reálný socialismus. Pozoruhodná groteska Bomba*Funk hýří fantazií a úsměv vyvolává i podobnostmi čistě náhodnými.
Mladí manchesterští popaři The 1975 si do pražského Fora Karlín přijeli napravit reputaci po odbytém setu na loňském Rock for People. Koncert, na který nejvěrnější fanynky čekaly na chodníku před halou celý den, měl sice rozpačitý rozjezd a úsměvnou atmosféru, skončil ale jako jasná zpráva, že žít se má tady a teď.
Pražské Studio Hrdinů se v představení Pár vzkazů veškerenstvu snaží dopátrat toho, co je úkol člověka na planetě Zemi. Mlhavě naznačená odpověď je stejně tak banální, jako hluboká: jednou z mála nejistých jistot je láska a schopnost milovat. Kdyby se inscenace vedle filozofického dotazování a esteticky vytříbené formy nebála aspoň občas přitlačit na životní syrovost, mohla by být ještě o stupeň působivější.
V pražském kině Lucerna je v těchto dnech možné vidět slovenský film Únos o osudu Michala Kováče, syna bývalého slovenského prezidenta. Snímek je řemeslně dobře zpracovaný, horší je to se za pochodu přepisovaným scénářem. Diváci, kteří s případem nebudou alespoň rámcově seznámeni, se v množství postav i kondenzovaných informací ztratí. Naopak publiku, které kauzu zná, thriller žádnou převratnou informaci ani potřebné napětí nepřinese.
