První generace automobilů Moskvič vycházela ještě z předválečného Opelu Kadett a na počátku 50. let tak už nešlo o kdovíjak moderní konstrukci. Moskevská automobilka MZMA tak začala pracovat na nástupci, automobilu vlastní konstrukce. V dubnu 1956 pak vyjel první Moskvič druhé generace, který dostal označení 402 a v lecčem znamenal pro sovětský automobilový průmysl důležitý zlom.
Neschopné vedení, rigidní plánování, zákaz konkurence, ale i masové spoléhání na špionáž a zanedbání vlastního vývoje vedly sovětský průmysl v 60. a 70. letech do stále větší zaostalosti. Když se strana rozhodla motorizovat masy, musela koupit licenci od Fiatu. O patnáct let později už pohlaváři sáhli po západním autě přesto, že ruští konstruktéři měli hotový projekt. Tak vznikl Moskvič Aleko.
Tvary Moskviče 407 i následného přechodného typu 403 v 60. letech postupně zastaraly, a moskevská automobilka MZMA proto potřebovala svůj výrobní program oživit. Ke slovu tak přišly designérské i technické práce, které vyústily v Moskvič 408.
