











Když česká blogerka Nicole Sestak poprvé oznámila, že bude s rodinou trávit část roku v Portugalsku, působilo to jako sen o nekonečném létě. Tři roky poté žije svou vysněnou realitu plnou organizace i odvahy jít mimo zaběhnuté koleje. A zatímco u oceánu s manželem našli klid a čas jen pro sebe, v Česku opustili vlastní byt a vstoupili do nové kapitoly - sdíleného bydlení s cizími rodinami.



Už žádné dojíždění, stres z dopravy ani hon za rovnováhou mezi prací a osobním životem. Nový brněnský projekt BRIXX přináší poprvé do České republiky koncept, který je ve světě už dávno běžný – Work & Live neboli život a práce pod jednou střechou. Multifunkční komplex tak propojí komunitní život, chytré bydlení, služby na dosah ruky a možnost podnikat z domova.



Začalo to jako tuctový spor o péči o děti, ale vyvinul se z toho příběh plný dobrodružství, napětí, spekulací a nečekaných zvratů. Tom Phillips, otec tří dětí, se rozhodl zmizet. Nebyl to ale jen tak ledajaký útěk – vzal s sebou svou dceru Jaydu a syny Mavericka a Ember a schoval se s nimi v odlehlé divočině. A vyvrcholení přišlo minulý týden, kdy policie v přestřelce Phillipse zastřelila.



Zatímco spoustu lidí řešilo nástup nového školního roku, probíhal soukromý živý vstup pro ty nejvěrnější fanoušky podcastu Vojty Žižky. A právě těm Žižka představil svůj první realitní crowdfunding, jehož cílem bylo vybrat 94 milionů korun na koupi činžáku v pražském Podolí. Co následovalo, nikdo nečekal. Během pouhých 49 hodin měl nashromážděno 100 milionů korun.



Žádné nudné letáky a magnetky. V Brně ukazují, že i turistické informační centrum může mít přesah a hravý interiér. V tepajícím kulturní místě se potkává historie, design i každodenní život.



Mezi opuštěnými bunkry a odpališti střel země-vzduch se v bizarních vehiklech prohánějí postavy, které se podobají spíš sci-fi monstrům než lidem. V Bratronicích u Kladna se schází svérázná komunita, jež simuluje život po apokalypse. Prý je to docela zábava.



Vzdušnou čarou to k sobě mají přes jedenáct tisíc kilometrů. Přesto spolu už sto let udržují pevné přátelství. Obyvatelé Velkých Bílovic a československá komunita v severoargentinském Presidencia Roque Sáenz Peňa mají nejen společnou řeč a kulturu, ale také historii. Ve 20. letech se v provincii Chaco usídlily více než tři desítky rodin z moravského městečka.



Komunitní a kulturní prostor Karnola funguje v Hranicích od září 2017. Sídlí v prostorách bývalé textilní továrny v těsné blízkosti centra města. Z bývalých sprch a šaten pro dělnice vznikl bar a kulturní sál. Žije to i venku na upraveném dvorku, kde za pěkného počasí probíhají kulturní a společenské akce. Karnola oživila občanskou společnost v Hranicích a vznikla kolem ní aktivní komunita.



Nový bytový dům v Brně vznikl proměnou továrenských skladů. Industriální budova nazvaná Dada District propojuje soukromí s občanskou vybaveností i uměním a financovalo ji dvanáct nadšenců, kteří toužili po vlastním bydlení v loftu. Budova obohacuje okolí atraktivní fasádou, kulturou i zelenou střechou, která zadržuje dešťovou vodu a spojuje komunitu.



Kronikářka ve vsi Oldřichov v Hájích nedaleko Liberce Jiřina Vávrová před osmi lety spoluzakládala občanský spolek Živo v Hájích. Ten tu od té doby pořádá společenské akce a snaží se zkrášlovat obec. V současné době spolek pracuje na opravě německé hrobky. "Nejde se tvářit, že tu žádní Němci nežili," říká Vávrová a dodává, že stereotypy, které kolují okolo Sudet, minimálně v této obci neplatí.



"Na sídlištích je spousta zeleně, která se musí udržovat, ale aktivně se téměř nedá využít. Všechna řešení veřejného prostoru však musí město řešit s obyvateli, bez dialogu se o takových věcech rozhodovat nedá," říká urbánní antropolog Martin Veselý. "Určitě má smysl podporovat občanské iniciativy, které chtějí veřejný prostor měnit. Musíme se ale vždy ptát i těch obyvatel, kteří mlčí," dodává.



Starší pár z Velké Británie promluvil o tom, jaké je to žít bez oblečení. John i jeho partnerka Helen se považují za naturisty. Stoupenci tohoto hnutí se pohybují na vyhrazených veřejných místech a v soukromí nazí, žijí v komunitě a získávají zkušenosti poznáváním přírody.



Dokumentární fotografie nemusí zachycovat jen utrpení, války a katastrofy. Ukazuje to i nová série fotografky Renee Osubuové, která zobrazuje běžný život v Londýně. Zaměřila se přitom na otce a jejich vztah s dětmi, a to v černošských komunitách britské metropole. Fotografie vznikly v rámci projektu Svědectví o každodennosti, který vyhlásil magazín British Journal of Photography.



Lidé, kterým v Praze chybí vlastní zahrada, se můžou zapojit do jedné z těch komunitních. V hlavním městě jsou jich desítky. Zahrada Vidimova na Jižním Městě vyrostla uprostřed sídliště a propojila lidi ze zdejšího sousedství. Nedaleko Stromovky lidé zase chodí pečovat o zvířata.



Když Petr Globočník na litvínovském sídlišti Janov v 90. letech vyrůstal, jednalo se o socialistickou klasiku. Postupně se z něj stala vyloučená lokalita, jedna z nejhorších adres. "Když jsem se v roce 2019 vrátil, můj panelák byl úplně prázdný, celá ulice vypadala jako v Pripjati," líčí. Koupil tu ruinu kdysi výstavní vily Libuše a se spolkem MY Litvínov ji předělává v sousedský dům se zahradou.



Organizace Make More propaguje a rozvíjí moderní digitální kutilství. Pověstné "zlaté české ručičky" se zde spíše než s hřebíky a kladivem uplatní s modelačními programy a 3D tiskárnou. Kultura makerů nabízí alternativu ke konzumnímu způsobu života a sériové výrobě.



Statenice jsou malá obec nedaleko Prahy. Lidé se tu moc neznali a ani se nezajímali o zdejší život. Vše se změnilo, když dvě mladé maminky Barbora a Zuzana přetvořily obecní knihovnu, kam skoro nikdo nechodil, v tzv. komunitní knihovnu, která se kromě půjčování knih zaměřuje na rozvoj obce a její komunity. Kolem jejich "Obýváku vesnice" se zrodila občanská iniciativa.



Vietnamská komunita v Česku se loni na jaře aktivně zapojila do boje proti pandemii koronaviru. Šila roušky, rozdávala kávu a nápoje zdravotníkům, vybrala peníze na plicní ventilátor. O aktivitě vietnamských sousedů psal kdekdo, jejich pomoc ocenilo i ministerstvo zdravotnictví. Rok poté se o jejich filantropii už tolik nemluví, část z nich však stále pomáhá.