Začnu vzpomínkou, která potěší všechny, co mi dole pod čarou píší všelijaké pohrdavé vzkazy. V sedmé třídě jsem začal chodit se spolužačkou Lenkou. A protože už byla trochu zkušenější, napsala mi několikastránková "Pravidla chození".
Už jako malého kluka mě táta bral s sebou na ryby. Moc mě to bavilo, hlavně muškaření na pstruhovém potoce v Libři.
Na našem pejskovi je dobře vidět, jaký je takový domácí mazlík vlastně degenerát. A co my, civilizovaní Evropané, obstáli bychom vůbec bez civilizace?
Vzhledem k charakteru některých čtenářských reakcí usuzuji, že i já na tomto místě mohu použít ostřejší slůvko.
Mrzí mě, když někoho otravují moje historky ze zahraničí. Nemohu si prostě pomoci. Mě takové postřehy odjinud baví.
