Developeři se snaží pro svá sídliště navrhovat co nejatraktivnější názvy ulic, politici zase rádi reagují na aktuální dění a lidé by chtěli pojmenovávat ulice podle oblíbených postav z pohádek nebo seriálů. "Bráníme tomu a snažíme se udržet vžitá pravidla, názvy nemají podléhat módním trendům," říká historik a člen pražské místopisné komise Václav Ledvinka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
První se na plátně objeví oči. Temné a pichlavé, jako by patřily samotnému ďáblovi. A herec Michal Kern ve své první velké filmové roli musel ztvárnit postavu vskutku až démonickou. Drama Arvéd, které od čtvrtka promítají kina, je životopisný film, jaký tu ještě nebyl. A také jeden z nejpozoruhodnějších debutů za dlouhé roky.
„Rozpočet postupně bobtnal a stal se z toho úplně jiný film, podstatou je ale Jan Žižka pořád stejný. Nechtěl jsem dělat kompromis a měnit ho pro Američany. Je to hlavně český film a hlavně pro Čechy, ale věřím, že se bude líbit i v Americe,” říká producent a režisér Petr Jákl o nejdražším českém snímku s Benem Fosterem či Michaelem Cainem v hlavních rolích, který půjde do kin začátkem září.
Na podzim loňského roku otevřelo v Kopřivnici své brány Muzeum nákladních automobilů Tatra. Jedná se o druhou expozici věnovanou slavné automobilce, která se už podle názvu zaměřuje na nákladní auta. Původní Technické muzeum Tatra se vznikem nového neskončilo, místo nákladních ale vystavuje čistě jen osobní auta. Jak se expozice změnila, se podívejte v galerii.
„V jedné osobě se potkala všechna témata, kterými jsem se zabýval. Ohledávání reality, faustovské téma a také to, že se někdo ocitne v historicky tak vychýlených a šílených dobách a přitom je sám do značné míry vychýlený,” říká Vojtěch Mašek, režisér a scenárista filmu Arvéd, který od čtvrtka promítají kina. Inspirovaný je skutečnou postavou Jiřího Arvéda Smíchovského.
V neděli si Češi připomněli výročí srpna 1968. O okupaci, kterou Sověti vydávali za "bratrskou pomoc", koluje mnoho zvěstí. Fámy v poslední době šíří hlavně odpůrci pomoci Ukrajině, kterou už půl roku sužuje ruská invaze. Někteří upozorňují na to, že se na obsazení Ukrajinci podíleli, jiní tvrdí, že byli jejími strůjci. Podle historika Prokopa Tomka jde však o marnou snahu očistit jméno Moskvy.
Ve věku 107 let zemřela Cuneko Sasamotová, považovaná za první japonskou fotoreportérku. Mezi její neznámější snímky patřily například fotografie amerického generála Douglase McArthura z období krátce po skončení druhé světové války, kdy v Japonsku vedl okupační správu. Sasamotová fotografovala a poskytovala rozhovory ještě nedávno, ve věku více než sto let.
Virginia Oldoiniová byla milenkou císaře Napoleona III. a měla takový sex-appeal, že po ní v šedesátých letech 19. století toužili všichni muži v Paříži. Ona zase toužila po stále nových fotografických portrétech, pro které vymýšlela pózy, kostýmy i celé příběhy. Snímky se zapsaly do historie, jsou ve sbírkách Metropolitního muzea v New Yorku a nyní jsou k vidění i na výstavě v Londýně.
Zatímco v ateistické literatuře přeživší říkají, že měli štěstí, v česky nedávno vydaných Chasidských povídkách z doby holokaustu zasahuje mystérium pro Židy nejvzácnější: zázrak. Nebo to nakonec byla jen prostá lidská odvaha, přátelství, oddanost či víra?
Jednou ze západoevropských automobilek, které se úspěšně prodávaly i v Československu, byla Simca. Její modely byly dostupné v Mototechně i Tuzexu a představovaly vítané zpestření poměrně jednotvárného socialistického autoparku. Oblíbený byl už typ Aronde z počátku 50. let, který ale o dekádu později přestával stačit konkurenci. Do hry se tak dostal nástupce s jednoduchým označením 1300 a 1500.
Básník Ivan Martin Jirous kvitoval, že když je český underground za komunismu ilegální, alespoň se mu nemůže stát to, co se na Západě běžně děje alternativní kultuře: tedy že jej pohltí mainstream. Nakolik je někdejší podzemní kultura důležitá pro dnešek, ukazuje nová publikace literárního historika Martina Machovce.
„V jedné osobě se potkala všechna témata, kterými jsem se už dřív zabýval. Ohledávání reality, faustovské téma a také to, že se někdo ocitne v historicky tak vychýlených a šílených dobách a přitom je sám do značné míry vychýlený,” říká Vojtěch Mašek, režisér a scenárista filmu Arvéd, který míří do kin. Inspirovaný je skutečnou postavou Jiřího Arvéda Smíchovského.
Události po 21. srpnu 1968 zachycuje čerstvě dokončený český film Muž, který stál v cestě. Vypráví o Františku Kriegelovi, jednom z představitelů pražského jara. Jako jediný se vzepřel vedení Sovětského svazu a nepodepsal takzvaný moskevský protokol, dodatečně ospravedlňující okupaci země vojsky Varšavské smlouvy.
Jiřímu Arvédu Smíchovskému se přezdívalo malostranský ďábel. Za první republiky vyvolával při magických rituálech démona, později propadl nacistické ideologii, a aby po válce unikl popravě, začal spolupracovat s komunisty. O jeho temném osudu nyní vypráví film Arvéd. Režisér Vojtěch Mašek v rozhovoru popisuje, jak se mu proslulého okultistu a udavače podařilo polidštit, aniž by jeho činy omlouval.
Kromě několika značkových prodejen vozů Škoda byla nová auta za socialismu dostupná přes Mototechnu a Tuzex. Zatímco v první prodejně se nakupovalo za koruny a jádro nabídky tvořila auta socialistických značek, druhá prodejna nabízela auta jen za speciální poukázky, takzvané bony, ale měla i auta západních značek. Jaká byla nabídka Tuzexu před bezmála půlstoletím? Podívejte se do galerie.
Francouzská technika, americký komfort, hlásala počátkem 70. let brožura nového Chrysleru 180. Bylo to auto, které sice neslo jméno a značku slavného amerického výrobce, americký původ ale nemělo. Francouzům se zase nelíbilo, že nemělo značku Simca. A tak se velký prodejní úspěch nekonal. Přesto se třeba v Československu z francouzského Chrysleru stalo žádané zboží.
Devadesátá léta byla na českém automobilovém trhu prvními skutečně svobodnými roky po více než půl století. Najednou se v prodejnách dala koupit auta západoevropských i japonských značek a dokonce bez pořadníků a několikaletých čekacích lhůt. Pozici lídra si zachovala Škoda, za ní se ale objevovaly dnes už často zapomenuté automobily. Nejoblíbenější auta roku 1997 si připomeňte v galerii.
Mezi nynějším holešovickým nádražím a severním okrajem areálu zrušeného nádraží Praha-Bubny se dnes rozprostírá neuspořádaný prostor s nahodilou zástavbou a budovami z období normalizace. Kdysi tu však stála svébytná čtvrť úzkých uliček, několika činžáků a malých krámků drobných živnostníků. Nesla název Zátory. Vraťme se o půl století v čase nazpět a nahlédněme do míst, která navždy zmizela.
U příležitosti 100. výročí narození herce Miloše Kopeckého, které připadá na 22. srpna, vyjde komplet jeho nahrávek z archivů Supraphonu, Českého rozhlasu a televize nebo soukromých sbírek. Dvojalbum nazvané Známá i neznámá tvář čítá bezmála 20 hodin. Nabízí téměř vše, co slavný herec namluvil a nazpíval, ať už sám, nebo se spoluhráči.
Když potřeboval Renault vyplnit mezeru mezi menšími modely a R16, přišel se sedanem R12. Autem, které mělo být dostatečně komfortní pro francouzské zákazníky, ale také dostatečně robustní a jednoduché, aby bylo možné vyrábět ho kdekoliv na světě. A Renault 12 to splnil do puntíku, protože svůj domov našel i v Turecku nebo Rumunsku.
