Účes měl jako přízrak z 90. let minulého století. A účinkoval v pořadu nazvaném jako laciné fantasy ještě o pár dekád starší. Když majitel šíleného odbarveného mulletu s přezdívkou Joe Exotic počátkem covidové pandemie vtrhl na obrazovky Netflixu, seriál Pán tygrů se stal okamžitou senzací.
V oprýskaném londýnském nahrávacím studiu Paul McCartney pracuje na rané verzi písně I’ve Got a Feeling, Yoko Ono sedí poblíž Johna Lennona, George Harrison vymýšlí text skladby Something a Ringo Starr si pohazuje s paličkami na bicí.
Několikrát jsem Milana Kunderu navštívil v Paříži, nenechal se natáčet, máme jen audio záznam, říká o spisovateli Miloslav Šmídmajer, režisér dokumentu Kundera: Od Žertu k Bezvýznamnosti. Nechtěl být disidentem, vypráví o proslulém autorovi, který po roce 1968 emigroval z Československa. Těžce nesl obvinění, že údajně udal západního agenta Miroslava Dvořáčka, dodává režisér.
Policejní film, na letošním berlínském festivalu oceněný Stříbrným medvědem za mimořádný umělecký výkon a nyní dostupný na Netflixu, začíná vyprávěním o korupci v mexických bezpečnostních složkách. Zvolna se ale mění v komplexní, trochu dokumentární a trochu hranou studii.
Hana, o rok mladší sestra Petra Síse, měla jako dítě často smůlu. Chodila si k mamince stěžovat, že si s ní brácha nechce hrát, protože zase kreslí. Celovečerní dokument o slavném česko-americkém ilustrátorovi Petru Sísovi se ohlíží za neuvěřitelně pestrým životem i rodinným zázemím. Režisérem snímku nazvaného Sny o toulavých kočkách je nejmladší ze sourozenců, David Sís.
Nejlepším českým dokumentem 25. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava se v sobotu večer stalo Bratrství. V sekci Česká radost uspělo v konkurenci dalších 18 snímků.
Ten starý muž je tak ošlehaný a vrásčitý, až jeho kůže barvou i vzhledem připomíná všudypřítomná lodní lana, která drží jeho bárku ukotvenou v přístavu na karibském ostrůvku. „Nikdy jsem na pevnině nežil a nevím, jestli to mám zkoušet,“ říká osmdesátiletý námořník Paul Johnson.
Letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který trvá do neděle, nahlíží na zakázkovou ekonomiku, narození telete nebo na podzemní komunikaci hub. Z nabídky vybíráme osm světových snímků.
Režisér Martin Mareček sledoval pět let život filmového kritika Kamila Fily, který se potýkal s depresemi, osobní krizí i pokusem na vlastním těle. "Vzniklo mezi námi kritické přátelství, bavili jsme se o velmi osobních a intimních věcech," říká Mareček o dokumentu Síla, který měl ve čtvrtek předpremiéru na jihlavském festivalu. Kina ho uvedou 6. ledna.
Kamera pokukuje po starých kamenných památkách, ale brzy už kola vlaku supí vstříc rurální krajině, kde má ještě civilizace jinou, až mytickou podobu. Snímek Zem spieva, který v těchto dnech uvádí Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, je jedním ze základů československé kinematografie.
Byla jednou z nejvlivnějších intelektuálek druhé poloviny 20. století. Susan Sontagová pronikavými eseji hledala, jak živě interpretovat umění, na němž oceňovala přímost a jasnost. A sama uměla přímě i rozhodně konat.
Experimentální sekce Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který začal toto úterý a potrvá do neděle 31. října, promítne esej o přírodě z počítačových her, snovou vzpomínku na bicykly v pekingských ulicích nebo pohled na betonové komplexy někdejších novozélandských mrazíren, ze kterých se staly ruiny prorůstající zelení. Zkáza si v nich podává ruku s krásou.
„Teď přehraji hlas Timothyho Learyho z roku 1974, kdy byl uvězněn ve vacavillské věznici,“ říká na začátku snímku Moje psychedelická romance tehdejší partnerka známého propagátora psychedelických drog Joanna Harcourt-Smithová. A pak oscarovému dokumentaristovi Errolu Morrisovi začne vyprávět příběh, který má divočejší obrysy než výlet pod vlivem LSD.
Italové si vypůjčili z Ameriky přinejmenším dva žánry: western a disco. Italo disco je však hudební žánr zbožňovaný i nenáviděný. Stejnojmenný dokument s podtitulem Jiskřivý zvuk 80. let ukazuje, co vše se ukrývá za chytlavými melodiemi a charakteristickým syntezátorovým zvukem.
Jeden film dává prostor "pražské kavárně" i voličům SPD a snaží se pochopit, kam zmizel jednotný porevoluční étos. Jiné snímky se zabývají osudem romských partyzánů, kauzami na Slovensku nebo životem bosenských pastevců svázaným islámským směrem saláfismus. V úterý začíná další ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Vybíráme tipy z domácí soutěžní sekce Česká radost.
V jednom koutě leží noviny, na komodě se jako přízraky minulosti povalují čtyři staré bílé telefony se sluchátkem a otáčivým číselníkem. Tu prosklenými dveřmi zazáří první dotek dneška. Z obrazovky počítače je slyšet proslov o jednom z nejdůležitějších mužů 20. století. Stařec s charakteristickou skvrnou na čele sedí před monitorem. A spí.
Písničkář Jan Nedvěd se brodí křovím ke slavné chatě Toronto, kam s bratrem Františkem jezdili od dětství. Nachází však jen zchátralou ruinu. "Věnoval jsem ji synovi," říká smutně muž, jehož písně po dekády znějí od táboráků.
Skrytá tvář sportu, dokumentární seriál Netflixu, pojednává o propojení zločinu a sportu, rozebírá mezinárodní skandály z pohledu očitých svědků. "Většina případů působí neuvěřitelně. Kdyby to nebyly dokumenty, mohly by to být hrané seriály," tvrdí filmový kritik Kamil Fila.
Cosa nostra je jednou z nejobávanějších zločineckých organizací na světě. Aktéři dokumentární série Vendeta: Pravda, lži a mafie však pochopili, že strach, který sicilská mafie vzbuzuje, může být také zdrojem peněz a slávy.
