Karavaning je dnes stále oblíbenější formou trávení dovolených nebo volného času. Vždyť neexistuje nic svobodnější než sednout do obytného auta nebo zapojit za normální vůz karavan a vyrazit pryč s vědomím, že si s sebou stále vezete místo na přespání. Jak se vyvíjela historie karavanů a obytných aut, si můžete připomenout v následující galerii.
Světová soutěž cestovatelské fotografie Travel Photographer of the Year letos oslaví dvacet let své existence. Její pořadatelé vybrali na dvě desítky snímků z několika posledních ročníků, aby na letošní výročí upozornili - a také proto, aby fotografům připomněli, že uzávěrka už se blíží. Pojďte se podívat na fotky, na kterých je svět krásný.
Dlouho byl zemí, která si své hranice přísně střežila a jejíž obraz nepatřil po světě k nejpříznivějším. S nástupem prezidenta Mirzijojeva v roce 2016 se však mnohé změnilo a Uzbekistán se otevřel světu. Na své si tu přijde každý cestovatel, země nabízí hory, nedotčenou přírodu, pouště i jezera. Překvapí i skromná, ale velice chutná jídla, neuvěřitelně milí a pohostinní lidé a především památky.
Druhé největší město Gruzie, Batumi, bývalo chudým sovětským přístavem. Na začátku tisíciletí se však začalo dramaticky měnit. Na pobřeží vyrostly neortodoxní mrakodrapy, město zaplavila kasina, luxusní hotely a zahraniční turisté. Vysloužilo si několik přezdívek, třeba asijské Monte Carlo nebo Las Vegas Východu.
Většina lidí z Modlešovic už nevěřila, že se památkově chráněný dům na návsi někdy podaří zachránit. Třicet let na něj nikdo ani nesáhl a místní se smířili s tím, že jednoho dne spadne. Když se před čtyřmi lety ve vsi znenadání objevili zájemci o koupi, sousedé je měli za blázny. Rodina se ale nedala odradit, dům koupila a začala ho postupně zachraňovat. Buduje v něm centrum pro milovníky květin.
Přezdívá se mu země ohně a ledu, především mu ale vládne voda ve všech skupenstvích. Severský ostrovní stát patří k nejřidčeji osídleným evropským zemím a není divu, že se dvě třetiny jeho populace tísní v hlavním městě Reykjavíku. Zbytek země pokrývají ledovce, nepřístupné hory, sopky, dravé řeky a drsné pobřeží. Navzdory své odlehlosti krásy Islandu každoročně přilákají stovky tisíc lidí.
Šestičlenná rodina z kanadského Montréalu vyrazila letos v březnu na roční cestu kolem světa. Tři ze čtyř dětí totiž trpí vzácnou degenerativní genetickou chorobou, která způsobuje, že postupně přicházejí o zrak. Rodiče jim proto chtějí poskytnout co nejvíce vizuálních vjemů.
Gruzie má pověst první země na světě, v níž lidé začali z vinné révy vyrábět alkoholický nápoj. Na postavení prvních vinařů jsou tamní obyvatelé patřičně hrdí. Jedna z rodin, která pěstuje na západním pobřeží víno již po několik generací, přečkala už leccos, třeba zvůli stalinského režimu. Teď ale pěstování tradičního gruzínského vína ohrožuje jiný nepřítel – klimatická krize.
Mumie patří neodmyslitelně k Egypťanům. Ti ale nebyli první, kdo začal mrtvá těla mumifikovat. Civilizace Chinchorro v chilské poušti Atacama s tím přišla už před sedmi tisíci lety. Obyvatelé dnešních chilských regionů Arica a Parinaricota dokonce ještě před pár lety cítili z mumií zápach. Pohřbená těla totiž tvoří základy jejich města.
„S manželem jsme měli pocit, že kvůli dětem neděláme věci, které máme rádi. Nevěděli jsme, jaké to bude, ale v horách se cítíme komfortně, takže jsme věděli, že to zvládneme,” říká Markéta Daley, která v březnu vyrazila s manželem a dětmi ve věku dvou, tří a pěti let na trasu legendární Pacifické hřebenovky. Nakonec zvládli 1300 mil.
Nejstarší dochovanou původní lanovkou v Česku byla tradiční dvousedačková lanová dráha z Pece pod Sněžkou na Sněžku, která definitivně ukončila provoz před deseti lety, 2. září 2012. Turisty přepravovala více než 63 let v prakticky původním stavu.
Restaurace na Šumavě, kterou provozuje Štěpán Ruda s manželkou Zdeňkou, k 1. říjnu ukončí provoz. Podnik v Petrovicích u Sušice proslavil šéfkuchař Zdeněk Pohlreich v pořadu Ano, šéfe!
„Na železnici je extrémní množství výluk. Infrastruktura v Česku je sice nejhustší v Evropě, ale jen pětina tratí je vícekolejných. V západních zemích mohou tratě modernizovat během provozu, my v tom máme historický dluh,” říká generální ředitel Českých drah Michal Krapinec.
Šestnáctiletý Ondřej Filgas se ještě během studia základní školy zamiloval do architektury. Zlomovým okamžikem pro něj byla návštěva Archeoparku Pavlov na Moravě, který ho uchvátil svou nevšední atmosférou. Začal se více dívat kolem sebe a rok nato s kamarádem založili online průvodce. Své tipy na domy, mosty, muzea nebo rozhledny chce teď vydat v knižní podobě.
Ulice španělského městečka Buňol nedaleko Valencie se ve středu opět zbarvily dočervena, a to díky 130 tunám rajčat, která po sobě házeli lidé během tamní tradiční slavnosti zvané Tomatina.
Na svérázné hospůdky, krámky s originálními výrobky nebo bistra s autentickou místní kuchyní cestovatelé často narazí mimo památkové zóny. Největší klenoty se mnohdy nacházejí v těch nejzapadlejších koutech měst. Magazín Time Out proto pravidelně vyhlašuje žebříček nejpřitažlivějších ulic na světě, které by turisté rozhodně neměli minout. Podívejte se na místa, která skončila v letošním výběru.
Za první republiky se v Domažlicích vařil světlý ležák, který patřil k nejlepším v Čechách. V posledních letech však měšťanský pivovar chátral a radnice zvažovala, že celý areál srovná se zemí. Nakonec ho nechala zrekonstruovat a nemovitosti vrátila historickou podobu z 19. století. Dnes je v obří budově pivnice, restaurace, městská knihovna nebo komunitní centrum.
Před pěti lety odjeli Klára a Stanislav Trnečkovi na letní brigádu na Island. Po učednických letech v pohostinství i rybářství založili vlastní podnik a v centru Brna udí ryby. Sázka na neobvyklou kulinářskou disciplínu se jim vyplatila, na začátku srpna získali dvě zlaté hvězdy v prestižní soutěži Great Taste Awards přirovnávané ke gastronomickým Oscarům.
Zmrzlinárna Ještě Jednu v centru Brna sídlí v památkově chráněném domě s dlouhou historií. Jakub Gavor ho během covidu zrekonstruoval a na malém prostoru tu připravuje a prodává jednu z nejlepších zmrzlin ve městě.
V krásné krajině u rakouského města Saalbach stojí moderní butik hotel, který si před třemi lety otevřel mladý pár Madlen a Andreas. Od mala vyrůstali v pohostinství, a tak bylo přirozené, že až dostudují, vybudují si něco svého. Koupili pozemek, najali si architekta a stavbu vyladili do nejmenších detailů. Jejím symbolem se stala soška Maneki Neko, která hosty láká na štěstí a radostné zážitky.
