Avril Lavigne, Sam Smith a Čestmír Strakatý. Na českých festivalech vedle velkých hudebních hvězd čím dál častěji vystupují také hvězdy podcastové. Živé natáčení pořadů nahrazuje dřívější debaty, zároveň pro pořadatele představuje způsob, jak nalákat návštěvníky zasažené inflací a ulehčit rozpočtu.
Jako fotograf se dostane do míst, kam běžný smrtelník nevkročí. "Svět, který dokumentaristé rádi fotili, už v Evropě skoro zmizel," říká Pavel Svoboda, jenž své cesty směřuje převážně do odlehlých horských oblastí Asie, Jižní Ameriky a dokumentuje poslední střípky nedotčené civilizací. O svých cestách si v podcastu Za závěrkou povídal s redaktorkou Petrou Stěhulovou.
Novinářka Kateřina Šafaříková a reportér Martin Novák se již téměř čtvrt století věnují dění v Evropě. Kateřina měla vždy blíže k zemím ležícím západně od Česka, Martina to naopak táhlo opačným směrem. Nyní se schází v podcastu Aktuálně.cz E40, aby společně probrali události, které hýbou evropským děním a třeba i odkryli jejich zákulisí. A proč zrovna E40? Odpověď nabízí první epizoda podcastu.
Střední třída je na vzestupu, zemi ale rozdělují palčivé sociální problémy, národnostní spory i střet mezi levicí a pravicí o dalším směřování. Výtvarné umění meziválečného Československa má v sobě optimismus moderního života a pro dnešního diváka i předtuchu blížící se katastrofy.
Duchovnímu Církve československé husitské Martinu Chadimovi přišlo, že současné historické romány jdou trochu po povrchu. „Buď jsou to čisté fantasy bez reálného podkladu, nebo byly napsané hantýrkou 21. století, kde spolu lidé mluví jako v tramvaji, jen mají historická jména. To mi vadilo,“ vysvětluje, co ho přimělo sepsat historickou prózu Poslední kacíř, kterou právě vydalo nakladatelství Argo.
Od roku 1826, kdy Joseph Nicéphore Niépce pořídil první snímek, se kolem fotografie točí spousta silných příběhů. Vývoj šel rychle dopředu, a tak třeba už v roce 1856 vystavovali v Praze stereosnímky ženských aktů. A když člověk v roce 1969 pořídil první záběry z Měsíce, fotografie ještě neoslavila ani 150 let své existence. O jejích hrdinech vypráví nová kniha Jiřího Koliše i nová série podcastů.
Prostřednictvím celeru a avokáda zkoumá vizuální umělec Jakub Jansa společenské vztahy a souvislosti. Před dvěma lety byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, loni se s celerem a avokádem po boku dalších umělců podíval do Bruselu, kde jeho dílo představené u příležitosti předsednictví Česka v Radě Evropské unie vidělo 85 tisíc lidí.
"Pokud bychom měli mluvit o penězích, bylo by to vůbec poprvé, doposud jsem se tomuto tématu vyhýbal," upozorňoval kurátor Petr Nedoma před rozhovorem o svém odchodu z pražské Galerie Rudolfinum, kterou vedl nepřetržitě od roku 1994.
Česko-francouzská spisovatelka Lenka Horňáková-Civade popisuje fiktivní setkání dvou géniů evropské renesance, pobělohorského exulanta z Čech Jana Amose Komenského a nizozemského malíře Rembrandta van Rijna. Její francouzsky napsaný román Amsterodamské vigilie právě česky vydalo Argo. Autorka nyní píše scénář k filmu režiséra Václava Kadrnky, jehož hlavní postavou bude rovněž Komenský.
V uměleckém světě výtvarnice Marie Lukáčové nevěsty získávají sebevědomí rituálem, v němž jde o život. Vodník není ladovská figurka látající boty na vrbě, ale ztělesňuje tvořivé síly přírody včetně sexuality, zatímco filmové pohádky pro dospívající působí syrově, bez sentimentu, na nějž jsme v žánru zvyklí.
Už dnes některé školy učí podle moderních vzdělávacích trendů, po velké reformě výuky má takto učit většina z nich. V podcastu projektu Chytré Česko to vysvětluje Ivo Jupa, ředitel Národního pedagogického institutu, který má změny na starosti. Popisuje, jak se výuka ve školách promění a zda to nedopadne jako s minulou reformou, která se do praxe zavést příliš nepovedla.
Pětadvacetiletý Filip začal kvůli změně klimatu pociťovat vztek. Postupně jej ale během studia na vysoké škole přetavil v aktivismus a pozitivní přístup. V rámci klimatické buňky na pražské AMU se proto snaží o tak zvanou “užtopii”, tedy přesvědčení, že to, jak si představuje ideální svět, lze zakusit už nyní. O svých zkušenostech z klimatických organizací mluvil v podcastu Co z tebe bude?!
„Byla hodná jako většina babiček a jmenovala se Marie. Celý život strávila na Ukrajině, přitom věděla, že má otce Čecha z Berouna. Ke konci života se přestěhovala do Čech,“ popisuje Alexej Sevruk postavu, které se stala předlohou jeho románu Evropanka. Ten právě vydalo nakladatelství Argo.
Elen začala s kamarády popíjet ve 12 letech. Prostředí, ve kterém vyrůstala, předurčilo její večírkový styl života. I když získala dobré vzdělání, zaměstnání a naučila se šest jazyků, propila se k láhvi tvrdého denně. Když se rozhodla abstinovat, pravdivý důvod zatajovala. Nechtěla bojovat s pokryteckým přístupem v kultuře, která pití alkoholu podporuje, ale na závislé se dívá skrze prsty.
Martin se na začátku abstinence cítil jako malé dítě, které se musí naučit, jak to v životě chodí. Z muže na ulici s jednou igelitkou se vypracoval v člověka, který pracuje v pekárně, má domov i partnerský vztah. V podcastu Na plech prozrazuje, že ruku v ruce se střízlivostí přišlo také objevování toho, kým vlastně je. Zjistil, že má strach ze svých emocí a své citlivosti.
"Myslel jsem, že z železnice už jsem se vypsal ve Winterbergově poslední cestě, což je železniční román o cestě z Berlína do Sarajeva a dějinách střední Evropy," vysvětluje Jaroslav Rudiš vznik své nové prózy nazvané Návod k použití železnice. Napsal ji v němčině. Dva roky po originálu ji teď v českém překladu Michaely Škultéty vydalo nakladatelství Labyrint.
Když se Katka přestěhovala kvůli partnerově práci do zahraničí, začala na ni doléhat samota. Její představa společného soužití v nové zemi se nenaplnila podle jejích představ a ona postupně začala zapíjet "díru", kterou v novém prostředí cítila. V podcastu Na plech prozrazuje, kdy si uvědomila, že je závislá na alkoholu, proč vlastně pila a díky čemu se jí daří skoro čtyři roky abstinovat.
Mohou být obrazy a výtvarné umění víc než krásná ozdoba a povznášející potěšení? Otázku se pokouší zodpovědět nová výstava nazvaná Myšlení obrazem: Vizuální události Miroslava Petříčka, která příští týden začne v pražské Městské knihovně.
„Lidé jsou si vědomi šetrnosti vůči životnímu prostředí při nakupování módy nebo potravin, ale u knih o ekologii podle mě vůbec nepřemýšlejí,“ říká nakladatelka a spisovatelka Barbora Baronová, která už 12 let vede knižní značku Wo-men. Přitom například výroba celulózy a papíru nutných pro knižní trh je celosvětově třetím největším průmyslovým producentem skleníkových plynů.
Ve svých devětačtyřiceti se Šimon Koudela stal z filmového a televizního režiséra i scenáristy knižním debutantem. Dosud točil dokumenty pro Českou televizi či společnost Febio, vytvářel projekce pro představení Laterny magiky či baletu pražského Národního divadla.
