Román, který ještě skoro nikdo nečetl, už má téměř jistou seriálovou budoucnost. Mokrý inkoust (Wet Ink) o ženě, jež během večírků tajně šíří erotické povídky, rozpoutal mezi producenty nebývale ostrý boj o práva. Podobné případy, kdy se adaptace prodává ještě před vydáním knihy, přitom patří ve světě spíše k výjimkám.
Přihodilo se to v anglickém Manchesteru. Mladík z publika zakřičel při koncertu Boba Dylana: „Jidáši!“ Na amerického zpěváka tou dobou část posluchačů bučela nebo pískala už skoro rok. Měl toho akorát. „Nevěřím ti. Lžeš,“ reagoval do mikrofonu, načež zavelel muzikantům: „Hrajte pořádně nahlas!“ A kapela spustila Like a Rolling Stone, Dylanův možná nejslavnější hit.
Z rádia zní rokenrol, studentské revolty otřásají světem, avšak v redakci Československého rozhlasu se odehrává boj o život. Do období pražského jara zasadil režisér Jiří Mádl svůj nový film. Vypráví o skupině novinářů, kteří bojují s tajnými službami a jsou odhodlaní přinášet nezávislé zprávy za každou cenu.
Pelíšky patří k filmům, které Češi můžou vidět posté, a stejně je neomrzí. Kdo by si je chtěl užít i jindy než o Vánocích v televizi, může navštívit kavárnu v pražském Radotíně, kterou si otevřeli manželé Eva a Vladimír Barákovi. Čas se tam zastavil v 60. letech. Hosté se mohou usadit do křesílek v bruselském stylu, zamíchat si turka lžičkou od soudruhů z NDR a zocelit se při hře Vyděržaj pioněr.
