Pro teenagery je dětský pokoj středem života a útočištěm, kde se mohou skrýt před povinnostmi, utéct do fantazie a cítit se v bezpečí, třeba obklopeni plakáty popových hvězd.
"Víc hudby, méně filozofie, prosím," žádala jedna recenze dokumentárního filmu o velšské rockové kapele Manic Street Preachers.
Podle renomovaného filmaře, autora avantgardních komiksů a spiritualisty Alejandra Jodorowského má jazyk dvě funkce. Ta gramatická člověku pomáhá stavět věty podle schémat a pravidel, ale ta magická – vedoucí do světa za zrcadlem – se odhalí jen někomu. Ovšem zase je srozumitelná bez ohledu na mateřský jazyk.
“Tady se ti splní všechny tvoje sny, tvoje noční můry taky, noční můry taky,” slibuje britská artrocková kapela These New Puritans na svém čtvrtém, apokalyptickém albu nazvaném Inside The Rose. Je chvíli chladně gotické, jindy saténově hebké a zní, jako by bratři Jack a George Barnettovi zaprodali duši ďáblu.
Jejich skladby jsou jako liturgické texty, někteří na jejich alba přísahají jako na evangelia a hlučná, monolitická hudba zní majestátně jako chrám.
“Opustím éter,” zpívá něžným falzetem britský hudebník James Blake na svém novém albu Assume Form, zatímco ho doprovází decentní piano a pomalý rozbitý beat.
Spolužáci ve třídě se jim smáli, že celé dny vysedávají u fantasy hry na hrdiny Dungeons & Dragons, mluví jazykem Pána jeskyně a volný čas tráví v arkádových hernách. Jenže pak tihle "nerdi" s tajemnou dívkou přezdívanou Jedenáctka zachránili celé městečko Hawkins a přemohli démona Demagorgona, kterého vyvolaly divné pokusy v nedaleké vojenské laboratoři.
"Píšu ti, Anikko Norlin, je leden 2018." Hlavička dopisu v písni minulý rok otevřela intimní a laskavý dialog, který se po celý minulý rok rozvíjel v rámci projektu nazvaného Correspondence – a je povzbuzující mu naslouchat.
"Děcka ožijí, protože po tom Vrchlickém to už nejsou figuríny z muzea, ale reální lidé," říká hudebník a středoškolský učitel Jiří Imlauf, který se rád ztrácí při výkladu literatury amerických beatniků.
Americká kapela Low vynalezla žánr slowcore. Chtěla být nejtišší a nejpomalejší ze všech. Na svou novou desku teď zařadila i hlučné pasáže.
Americký novinář John Seabrook v knize Stroj na hity nahlíží pod kapotu slavných písní. Líčí prostředí ovládané náhodami a ambicemi, v němž úspěch znamená první příčku v hitparádě. Pointou ovšem je, že žádný recept na song, který vydělá miliony dolarů, neexistuje.
