K nejhranějším operám druhé poloviny 20. století patří Le Grand Macabre maďarského skladatele Györgyho Ligetiho, a přesto ji české publikum dlouho nemohlo vidět. Změnila to až pražská Státní opera, kde měla minulý měsíc premiéru inscenace v režii Nigela Loweryho pod taktovkou Jiřího Rožně s mezinárodním pěveckým ansámblem.
Masová tovární produkce v Číně a vysoce individuální tradice západní hudby jsou možná neslučitelné světy. Přesto se mohou vzájemně inspirovat, jak ukáže předposlední den letošního ročníku festivalu Pražské jaro. Koncert nazvaný 11 000 strun se tuto neděli 2. června ve Foru Karlín pro velký zájem uskuteční hned dvakrát. Obě vystoupení už jsou vyprodaná.
Spíš jako fyzická vlna než něco, co se jen poslouchá ušima, působila skladba In vain rakouského autora Georga Friedricha Haase, když tuto sobotu zazněla v pražském Centru současného umění Dox. Pro její provedení bylo klíčové osvětlení. Ve dvou částech se v sále zcela zhaslo a hráči i posluchači se na pár minut ocitli ve tmě. Před koncem se k hudebnímu rytmu přidal rytmus blikajících světel.
Svět vážné hudby se v posledních desetiletích zdá být rozdělen na dvě části. V jedné se pozornosti těší několik málo mrtvých mistrů, jejichž díla jsou neustále interpretována. V té druhé, méně viditelné skupině vzniká hudba nová, která publikum vede na dobrodružnou cestu k netušeným zvukům a formám.
