Ivan Kytka: Sevření varovných statistik
Bývalý britský premiér Winston Churchill prý věřil ze zásady jen té statistice, kterou si mohl sám zfalšovat.
Bývalý britský premiér Winston Churchill prý věřil ze zásady jen té statistice, kterou si mohl sám zfalšovat.
Mohlo by se zdát, že náchylnost k potížím s půjčkami nejasného původu či s anonymními finančními dary provází činitele, politiky či celé politické strany spíše v demokraciích, ve kterých se standardy veřejného života teprve formují.
Při pohledu zvenčí je investice do akcií Českých energetických závodů jednou z nejvýnosnějších v evropském kontinentálním kontextu. Za poslední dvě léta vykázala až tisíciprocentní návratnost.
Jisté Marii Rogersové (54) odmítla místně příslušná zdravotní správa v anglickém Swindonu předepsat lék zvaný Herceptin, který pomáhá ženám s onemocněním rakoviny prsu.
Strávil jsem v posledních pár dnech hned dvakrát několik dlouhých hodin ve společnosti bývalého vojáka, který prožil druhou světovou válku ve Francii a v Británii.
Ředitel londýnské pobočky bývalé české banky mi kdysi vyprávěl, jak chodí se svými účetními knihami na pravidelné kontroly ke "staré dámě".
Důraz, s kterým se postavil ministr financí Bohuslav Sobotka tento týden v Bruselu za zachování nižší, pětiprocentní daně z přidané hodnoty na stavební práce v České republice (a implicitně i za cenovou dostupnost nových bytů), nezůstal bez odezvy.



Měl přísnou tvář, v níž se zrcadlilo neústupné odhodlání zaníceného diskutéra. A také znělý, nepřeslechnutelný hlas.



Radní v Barnetu, londýnské čtvrti kterou zastupovala dlouhá léta v britské Dolní sněmovně Margaret Thatcherová, si v minulých dnech odmítli potřást s neviditelnou rukou trhu.



"Politici stěžující si na média jsou jako námořníci, kterým vadí moře," prohlásil dnes už zesnulý britský politik Enoch Powell.



Když přivřela Moskva v prvních dnech Nového roku kohoutky plynovodu, Britové mohli být vcelku v klidu. Ještě stále totiž mají vlastní zásoby zemního plynu v Severním moři a dovážejí jen šest procent vlastní spotřeby.



Když někdy v roce 1848 posílal vévoda z Braunschweigu svého sluhu do Londýna, aby mu v Britském muzeu opatřil výtisk týdeníku Weekly Dispatch, neměl dozajista tušení, že následný soudní spor s vydavatelem a rozsudek vytvoří precedens, který přežije dalších sto padesát let..



Nemám příliš v lásce firemní vánoční večírky. Bourají metabolismus a někdy i jinak korektní vztahy s kolegy.



Nepamatuji si, že bych viděl britského ministra zahraničí Jacka Strawa tak ustaraného, jako když novinářům v Londýně vysvětloval, proč seškrtal výdaje Evropské unie na příštích sedm let zhruba o sedmnáct procent.



Vzpomněl jsem si před pár dny na trafikanta, u kterého jsem měl kdysi objednané ranní noviny.



Kdyby byl český prezident význačným hudebním skladatelem a místo zahraničních přednášek přijímal účast na koncertních vystoupeních, dozajista by platilo, že jeho "londýnští", mu výtečně rozumějí.



Návštěvy u obvodního lékaře bych za svá léta strávená v Londýně spočítal na prstech jedné ruky, nicměně jedna z nich mi utkvěla dodnes v paměti.



Je to tak trochu kafkovský příběh, který se stal a který připravil dvaatřicetiletého Čecha hledajícího v Británii práci o pět měsíců života na svobodě.



Krátce po 7. červenci letošního roku se cestující v Londýně rozdělili na ty, kteří se vydávají do víru velkoměsta jaksi automaticky a vědomě s co nejmenším počtem zavazadel. A pak na ty, kteří poutají pozornost napěchovanými ruksaky pokaždé, když nastoupí do vagónu.



Po letech strávených v zahraničí jsem se odnaučil vymezovat se vůči okolnímu světu malostí či dokonce provinčností země, odkud pocházím. A plést si společenskou skromnost s jistým druhem intelektuálního sebemrskačství.