Tři bývalí squateři podávají svérázné svědectví o tom, co v 80. letech minulého století zažili v Západním Berlíně. Úkolu se zhostili se značnou dávkou sebereflexe a humoru.
Poslední rok života strávila americká spisovatelka Sylvia Plathová na venkově, kde vychovávala dvě krátce po sobě narozené děti. S manželem, anglickým básníkem Tedem Hughesem, si v Devonu plnili sen: dva literáti tvořící v krásném domě. Že něco takového není k žití, ukazuje česky nedávno vydaný román nazvaný Euforie.
Mauricovi je 84 let. Sedí v hotelovém baru v malém irském městečku, a jak už to tak u Irů typicky bývá, sedí sám. Dnes je ale něco jinak. Maurice se konečně odhodlal vyprávět svůj příběh se vším všudy, včetně pochybení, studů a strachů.
Juli Zeh patří k nejvýznamnějším německým spisovatelkám. Každá její kniha je událostí, která otevírá širší společenskou diskusi. K českým čtenářům se teď se zpožděním 13 let dostal její román Ve jménu metody, jejž lze po pandemii číst úplně nově.
Tohle už dnes čtenář jen tak nezažije. Česky nedávno vydaný román Nevděčná cizinka ohledává téma emigrace a ciziny ve starém stylu. Autorka Irena Brežná svoji novou vlast nešetří, nevděčnou cizinkou ale není. Spíše skvělou pozorovatelkou a zapisovatelkou.
Můj odpočinkový rok je román o experimentu. Zoufalá hrdinka se rozhodne prožít 365 dnů v omámení a naději, že se probudí a život jí „bude stát za tu dřinu“. Jak tohle může dopadnout?
Jméno Marieke Lucas Rijneveld zná česká veřejnost díky nedávné kauze. Nizozemský spisovatel, který se identifikuje jako žena i muž a používá zájmena oni/jejich, měli přeložit báseň Amandy Gorman z inaugurace amerického prezidenta Joea Bidena. Po kritice tamních literátů černé pleti nakladatelství raději angažovalo překladatelský kolektiv.
Ženské příběhy, sociální nerovnost, konzervativní vnímání rodiny i manželství. Mieko Kawakami v česky nedávno vydaném románu Prsa a vajíčka vypráví o Japonsku, jaké z literatury tolik neznáme. Není to jen čtení pro ženy.
Anna Fodorová je dcerou poslední německy píšící pražské spisovatelky Lenky Reinerové, jež žila v letech 1916 až 2008. Označovala se za „vypravěčku“, literatura a pozorování mikro i makro dění ve světě pro ni byly vším. Málokdo ovšem ví, jaké bylo její odcházení a jaká byla matka. Bolestné i veselé vzpomínky dcera přetavila v intimní prózu, kterou vydalo nakladatelství Labyrint.
Okno na jih se jmenuje česky nedávno vydaná novela o psaní a pozorování chodu přírody, života i malé vesničky. Na jejím okraji se islandský autor Gyrðir Elíasson ukryl v kamarádově domě, aby psal.
Česky nedávno vydaná objemná korespondence filozofky Hannah Arendtové s religionistou Gerhardem Scholemem je mimořádně zajímavá hned z několika důvodů. Dozvídáme se, jak důležitou roli oba sehráli v záchraně židovského kulturního dědictví, v udržování odkazu jejich společného přítele Waltera Benjamina, a především jak fungují přátelství plná rozporů.
Mlíkař od severoirské spisovatelky Anny Burnsové je mistrovské dílo. Zatímco svět už tuto literární událost prožil předloni, kdy román získal Bookerovu cenu, čeští čtenáři mají možnost si jej přečíst až nyní. V brilantním překladu Ester Žantovské ho vydalo Argo.
Jan Štifter ve své povídkové knize prokazuje dar vyprávět o duchu míst a osudů v soukolí historie. O tom, jak moc minulost určuje naši přítomnost a – pokud se nezastavíme a nepodíváme se na ni – i budoucnost. Tato kniha se zabývá minulostí jižních Čech. Takže jen regionální literatura? Ne, je to mnohem víc.
Na obálce novely Kocovina bravurního a nedoceněného prozaika Stanislava Berana je shora vyfocené nahnilé jablko na kostkovaném ubruse. Kocovina je stav, ve kterém se nacházejí někteří hrdinové, ale především místa, o nichž kniha vypráví. Vykořeněná oblast, kde mnozí žijí v domech po těch, kteří odsud byli vyhnáni. Nezajímá je zbytek světa a ten se zase nezajímá o ně. Anamnéza Sudet shora.
Překladatel a někdejší diplomat Zdeněk Lyčka v doslovu hovoří o „románu z exotického prostředí“. Ať už mu exotické připadá Grónsko či neheterosexuální zápletka, obojího spisovatelka Niviaq Korneliussenová ve svém románu Homo sapienne nabízí dostatek. Grónskou prózu, která v roce 2014 získala Literární cenu Severské rady, nedávno v Lyčkově překladu vydalo nakladatelství Argo.
Na tenkém ledu se pohybuje osmatřicetiletá polská spisovatelka Marta Dzido. Co jiní tabuizují, stává se předmětem jejího pozorování. V novele Slast, která vloni získala Evropskou cenu za literaturu a nyní ji v českém překladu Anny Plasové vydalo nakladatelsví Dokořán, zprostředkovává to, co u většiny literárních textů zůstává naznačeno: erotiku, vášeň, tělesnost.
Po publicistické knize nazvané 100 x TGM se Pavel Kosatík stejným způsobem rozhodl zpracovat osobnost Václava Havla. Vybral stovku výroků, nad nimiž se zamýšlí. Nutná stručnost úvah je však tentokrát spíš na škodu. Každý máme svého Havla – a ten Kosatíkův je plný krásných paradoxů.
Různými podobami rodinných neporozumění se zabývá francouzská spisovatelka Delphine de Vigan ve volné trilogii, která začala prózou Pouta a nyní pokračuje také česky vydaným románem Vděk.
