Přitažlivé téma žen, které v zapomenuté době zkraje 13. století kdesi na jihu Francie otevřeně psaly o tom, co je těší a pálí, vynáší na světlo nová deska českého vokálního souboru Tiburtina. Nepřináší ale žádný společenský nebo genderový apel, nýbrž čistou radost z odkrývání krásných textů ve staré okcitánštině, z jejich přebásnění do češtiny a nové hudby.
Motiv dívčí války prochází celou evropskou kulturou. Když ho koncem 19. století využili skladatel Zdeněk Fibich s libretistkou Anežkou Schulzovou v opeře Šárka, téma i zpracování bylo vrcholně historické. Nová inscenace v pražském Národním divadle ho teď zkouší aktualizovat. Výsledkem je však nesnadno stravitelný tvar, kterému nepomáhají rezervy v interpretaci.
Slavnostní, ale bez dějinného patosu a zátěže divadelních kulis mělo být koncertní provedení opery Libuše od Bedřicha Smetany, které tento týden uvedl festival Pražské jaro. Speciálně pro dva pražské večery a následnou reprízu na Smetanově Litomyšli jej připravila Česká filharmonie s hlavním hostujícím dirigentem Jakubem Hrůšou, zpíval Pražský filharmonický sbor a v popředí stáli čeští sólisté.
Situační humor bez složitostí, člověčina, naivní herectví a lehká hlava. Jednoduchou cestou se vydal režisér Ondřej Havelka v nové inscenaci opery Tajemství od Bedřicha Smetany. V pražském Národním divadle měla premiéru minulý pátek a byla jednou z událostí právě probíhajícího festivalu Pražské jaro.
Včely, mravenci nebo koráli tvoří výjimečná společenstva živočichů jednoho druhu. Díky vzájemné synergii a dokonalé organizaci je biologové označují jako superorganismy, v nichž jedinec může mít specializovanou funkci, ale sám přežít nedokáže.
Silný názor a výrazně odlišný výklad přináší nová inscenace Rusalky od Antonína Dvořáka v brněnské Janáčkově opeře. Režíruje ji David Radok, který si urputností a absolutní promyšleností děl, jimž se věnuje, vydobyl významné postavení také v mezinárodním měřítku. Novinka však ukazuje, že pevné vedení příběhu jediným směrem nemusí přinést vždy hodnotu navíc.
Návrat k hlubokému prožitku hrdinky a základu příběhu o střetu dvou světů, které si vzájemně nemohou dlouhodobě porozumět, slibovala nová inscenace opery Rusalka od Antonína Dvořáka. Od minulého týdne ji uvádí pražské Národní divadlo v režii dua Skutr, tedy Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského, kteří vedou činohru první scény.
I když se údaje o původu středověkého rytíře Dalibora liší – některé zdroje mluví o Kozojedech, jiné o Konojedech, dvou středočeských vesnicích vzdálených necelých deset kilometrů –, za tím současným je dobré se vydat do Brna.
Belgičan Philippe Herreweghe je po desetiletí přední osobností historicky poučené interpretace klasické hudby. Umělec narozený v Gentu začínal u slavného dirigenta Nikolause Harnoncourta, záhy poté na sebe upozornil výjimečnými nahrávkami mladého Collegia Vocale Gent, které založil během studií.
Jak se žije člověku, který má svůj domov tam a ne tady, je tématem čerstvě vydaného alba altistky Belly Adamové nazvaného There Is Home. S klavíristou Michaelem Geesem ho představila na čtvrtečním zahájení festivalu, který se 18 let jmenoval Americké jaro. Do letošního roku vstoupil pod novým názvem Music Is.
Osmatřicetiletý violoncellista Tomáš Jamník příliš nepasuje do běžné představy o virtuosovi klasické hudby. Místo pěstování vlastní hvězdné image vkládá čas a energii do věcí, ze kterých mají vždy něco navíc i lidé kolem něj.
Před půltisíciletím zemřel jeden z největších géniů renesanční hudby Josquin Desprez. Díla, která složil v posledních letech života, nabídne 15. května koncert festivalu Pražské jaro.
