Když francouzská spisovatelka Annie Ernaux loni přebírala Nobelovu cenu za literaturu, na slavnostním banketu vzpomínala, proč se kdysi rozhodla psát. Zvláštní žánr nobelovské řeči k tomu svádí, reflexe a bilancování jsou něco jako prvky povinné sestavy.
"A co se týče děje, který záhy započne, ten se odehrává v Polsku, tedy nikde," stojí jako motto v česky právě vydaném románu Plavec ve tmě od Tomasze Jedrowského.
"Jako černobílý film, jako hra světla a stínů se ze tmy vynořují útržky minulosti," začíná román Jmenuji se Maryte, který právě vydalo nakladatelství Odeon. S trochou nadsázky některé knihy předkládají záměry autorů tak jednoznačně, že recenzent má o práci míň.
Je to ten typ první věty, který se doporučuje v kurzech tvůrčího psaní. „Když se mě někdo ptá na dvaatřicet dětí, které přišly o život v San Cristóbalu, má odpověď se různí podle věku tazatele,“ začíná vyprávění bezejmenného ředitele městského odboru sociálních věcí v románu Andrése Barby nazvaném Město světla.
„Žurnalistika nebo literatura faktu mají poskytovat odpovědi. Ale próza nás zásobuje otázkami. Próza nás nutí přemýšlet o tom, čemu si myslíme, že rozumíme,“ řekla venezuelská novinářka a spisovatelka Karina Sainz Borgo při španělském uvedení knihy V Caracasu bude nejspíš stále ještě tma. Znepokojující románový debut teď ve výborném překladu Lady Hazaiové vydalo nakladatelství Odeon.
„Většina spisovatelů nerozumí literatuře víc než ptáci ornitologii,“ prohlásil jednou Marcel Reich-Ranicki, německý kritik s takovou autoritou, že se mu přezdívalo literární papež. Jistě měl pravdu, že praktici svého řemesla nemusí být nejlepšími teoretiky. Jenže zároveň to přirovnání vystavěl chybně.
V českých knihkupectvích se objevila další obálka, z níž shlíží zasmušilý Nor Karl Ove Knausgård. Někdy prostě zaprší, konstatuje podtitul lakonicky, tentokrát téměř v rozporu s provokativním názvem celé románové série Můj boj.
Když se před pár týdny na tenisovém turnaji Wimbledonu hrál finálový zápas žen, z královské lóže ho pozorovaly vévodkyně z Cambridge Kate i vévodkyně ze Sussexu Meghan.
Italský filozof a spisovatel Umberto Eco jednou zalitoval, že nikdy nepřečte všechny knihy, které má ve své knihovně. Tak to pravděpodobně cítí většina intelektuálů, ne každý ale vlastní knihovnu o padesáti tisících svazcích, jakou měl Eco ve svých dvou sídlech.
Nakladatelství Paseka v českém překladu vydalo první román, jejž Vladimir Nabokov napsal v angličtině. Skutečný život Sebastiana Knighta začíná jako vcelku tradiční životopis, avšak z životopisu spisovatele se mění spíš v prozaizovanou úvahu o možnostech životopisu spisovatele.
Záhada spojená s přitažlivostí psaní Karla Oveho Knausgårda se ve třetím díle hexalogie Můj boj, pro svůj rozsah a autobiografičnost přirovnávané k Hledání ztraceného času Marcela Prousta, možná zase o něco víc odkrývá.
