Pro vydání publikace nazvané Mašinérie lží si nakladatelství Kalich nemohlo vybrat vhodnější dobu. Kniha izraelského novináře Ben-Drora Jeminiho popisuje, jak si západní média a akademický svět převypravují složitou realitu na Blízkém východě.
Vzpoura Íránců - a především Íránek - právě vstoupila do druhého měsíce. Jejich revoluce zatím nezvítězila, ale už teď je zřejmé, že je jiná než všechny předchozí pokusy o změnu poměrů. Čím se liší a jakou to hraje roli?
Svět sleduje dvě revolty. Ruským mužům se nechce do války a íránské ženy mají dost povinného zakrývání hlavy. Jenže zatímco Rusové se proti svým vládcům bouří neradi a pozdě, Íránky a Íránci se nebojí a riskují vše. O co usilují, proč právě teď a mají šanci na úspěch?
Pracuje ruský ministr zahraničí pro ukrajinskou vládu? Zní to jako hodně divoká spekulace, občas to tak ale vypadá. Svými historickými výklady Sergej Lavrov poničil rusko-izraelské vztahy a prospěl Kyjevu.
Ukrajinský prezident si vytvořil mocnou zbraň - pomocí telemostu oslovuje jeden světový parlament za druhým a snaží se otřást svědomím národů. Teprve v neděli večer se něco zadrhlo, a to během jeho proslovu k izraelskému Knesetu.
Naftali Bennett je prvním zahraničním politikem, který měl po napadení Ukrajiny možnost v přímém jednání zhodnotit Putinovy pozice, případně i jeho psychický stav. A platí to i naopak: ruský prezident měl po dlouhé době šanci hovořit s někým, kdo mu popsal situaci zvenčí, odjinud než z moskevského bunkru.
U politologických knih se člověk smíří s trochou nudy. Ničeho takového se nemusí bát čtenář knihy Státní převraty od Edwarda N. Luttwaka, Brita rumunského původu. Poprvé vyšla anglicky v roce 1968, česky se objevila teprve teď, ale podstatně přepracovaná. Sám autor tvrdí, že jde o „praktickou příručku“.
Možná to nebude kniha roku, její chuť ale čtenáři dlouho zůstane a pravděpodobně mu změní pohled na Bibli. Román spisovatele Moacyra Scliara Žena, která napsala Bibli má takovou sílu. Vyznívá jako meditace o zvláštním propojení mezi mocí, tělesnou touhou a schopností vytvářet příběhy.
Izrael a hnutí Hamás po sobě přestaly pálit raketami, a mohou pokračovat v náhradním boji. Totiž slovním sporu o to, kdo vlastně vyhrál. Nejpřesnější by asi bylo říci, že obě strany utrpěly vítězství.
Konflikt Izraele a Hamásu je starý, snadno se teď z něj ale může stát něco nového.
Dnes zapáleně debatujeme o vlivu internetu na politiku. Před 100 lety hrál úlohu nebezpečně horkého média film a jeho možnosti rychle rozpoznaly i rodící se totalitarismy. O tom, jak jej zneužívaly, ale také o osobním filmovém vkusu jejich zakladatelů napsal osmadevadesátiletý Peter Demetz pozoruhodnou knihu, kterou nedávno vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury.
Doučování může být pro vnímavou studentku zdrojem přivýdělku, ale také poznání. Třeba když navštěvuje rodinu ortodoxních židů, tak jako belgická spisovatelka Margot Vanderstraetenová.
Židé prožili většinu své historie jako psanci. Pak se cosi přihodilo a z Židů se stala nejúspěšnější skupina moderního světa. A jak tvrdí americko-ruský historik Yuri Slezkine, i ze všech ostatních se tak trochu stali Židé.
První obětí debat o Izraeli bývá skutečnost a všechny její složitosti. Připomnělo nám to i poslední kolo diskuse o anexi Západního břehu a o dopisu tří českých ministrů zahraničí na toto téma.
Jak se dělají děti? Jak je dělají židé? A jak rabíni? Opovážlivé otázky si v česky nedávno vydané publikaci klade Delphine Horvilleurová – a jako ve správné židovské anekdotě je to nakonec všechno trochu jinak.
Snad každý život stojí za sepsání vzpomínek. Když je jejich autorem intelektuální celebrita s cizokrajným původem a pozoruhodnou životní dráhou, je o důvod víc číst. Platí to také o memoárech slavného kulturologa Edwarda Saida, které nyní vyšly v českém překladu pod názvem Nikam jsem nepatřil.
Debutový román Zuzany Kaiserové vyslovuje obavy z toho, kam směřuje Evropa. Napínavá, ironická próza o české dívce v Bruselu polemizuje s oficiální podobou evropanství a „progresivními“ názory.
