Před třemi roky pražské Švandovo divadlo uvedlo první české drama vygenerované umělou inteligencí. Cílem experimentu bylo především ověřit, zda vůbec nebo v jaké kvalitě dokáže stroj něco takového vytvořit. Nyní na stejnou metodu geneze textu vsadili režisér Jan Mikulášek s dramaturgem Petrem Erbesem. Inscenaci nazvanou Ej Áj lze vidět v Divadle Na zábradlí.
Pro svou první premiéru v pražském Rokoku, kde sídlí od aktuální sezony, si divadelní spolek Jedl nemohl vybrat případnějšího hrdinu. Podle autorského scénáře Lucie Trmíkové zde v režii Jana Nebeského uvádí na scénu svého druhu rokokový archetyp, mýty opředeného italského libertina a proslulého svůdníka Giacoma Casanovu z 18. století.
Na život lidí s postižením se zaměřuje divadelní inscenace Příchozí, která měla tento týden premiéru v pražském Vzletu. Vznikla jako součást projektu Území nikoho, jímž vršovické kulturní centrum od jara přibližuje problémy komunit a míst přehlížených společností.
V jejích krátkých příbězích se život odvíjí „jako pokáleně páchnoucí pestrobarevná škála nekonečných dnů“, napsala. Texty finské autorky Rosy Liksom teď jako první v Česku převedlo na jeviště pražské Divadlo Na zábradlí.
Ve chvíli, kdy nakladatelství Paseka připravuje vydání čtvrté knihy francouzského spisovatele Édouarda Louise, hned dvě pražská divadla adaptovala jeho předchozí díla. Po Kdo zabil mého otce, uvedeném Venuší ve Švehlovce, nyní Švandovo divadlo nastudovalo Louisův druhý román Dějiny násilí.
Když se roku 2003 před budovou Národního muzea v Praze upálil devatenáctiletý student z Humpolce, média ve zkratce psala o „činu vyšinutého jedince“. O necelých 20 let později se těžko uchopitelnému skutku, na nějž veřejnost rychle zapomněla, snaží porozumět rakouský spisovatel a dramatik Peter Handke ve hře Zdeněk Adamec.
Za jedno z nejvýznamnějších antinacistických děl 20. století je považována románová trilogie Čekárna od německého židovského spisovatele Liona Feuchtwangera. Ve 30. letech, tedy až obdivuhodně bezprostředně, v ní zachytil vzestup nacismu i jeho sociopolitické a ekonomické příčiny.
Ze sklepa mezi zlaté portály a průběžně zase zpátky. Přibližně tuto trajektorii opisuje divadelní kariéra herečky Evy Salzmannové, zachycená v knižním rozhovoru. Pod názvem Útěkářka Eva Salzmannová jej nedávno vydalo nakladatelství Větrné mlýny.
Čistírnou, balírnou kuřat, supermarketem Albert, žiletkárnou či třídírnou odpadu prošla novinářka Saša Uhlová. Před třemi lety po dobu půl roku zkoušela nekvalifikovaná, nízkopříjmová, pro chod společnosti však důležitá zaměstnání, aby o nich podala zprávu zevnitř.
Příznačně v týdnu, kdy hostí desátý ročník festivalu 13+ zaměřeného na dospívající publikum, uvedlo pražské Divadlo v Dlouhé novou dramatizaci slavné novely Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma v režii Hany Burešové.
Pražské Divadlo Na zábradlí uvádí adaptaci proslulého románu Mýcení Thomase Bernharda. Stárnoucí spisovatel tu z ušáku pozoruje a nemilosrdně reflektuje dění na "umělecké večeři", na niž byl pozván. Postupně se večer zvrhává v panoptikum nevybíravě se urážejících polonahých opilců.
Divadlo pod Palmovkou uvedlo crazy komedii Pusťte Donnu k maturitě!, která odkazuje na populární televizní seriál Beverly Hills 90210 i symboly českých 90. let od moderátorky Terezy Pergnerové po taneční klub Discoland.
