reklama
 
 

Právě vychází nový, netrpělivě očekávaný román držitelky Pulitzerovy ceny Donny Tarttové

Komerční článek
Foto: Donna Tarttová
Podobně kvalitních knih je málo… MALÝ KAMARÁD čtenáře zcela pohltí, od samého začátku až do hořkého konce. – The Guardian

Donna Tarttová ve svém druhém románu Malý kamarád brilantně zachycuje dusivou atmosféru upadajícího jižanského městečka, kde stále doutnají rasové a společenské konflikty, ze slávy bývalé honorace zbyly už jen trosky a pod zdánlivě ospalým povrchem číhají skryté hrozby.

V městečku Alexandrie ve státě Mississippi dojde k tragédii - na Svátek matek je devítiletý Robin Cleve nalezen oběšený na stromě na zahradě před domem svých rodičů. Jeho vražda není nikdy objasněna a rodina se ze ztráty jediného syna nikdy nevzpamatuje. O jedenáct let později se do pátrání na vlastní pěst pouští chlapcova mladší sestra Harrieta, které v době neštěstí nebyl ještě ani rok. Uzavřené, ne právě milé a až nezdravě inteligentní děvčátko, k jehož vzorům patří kapitán Scott, Harry Houdini a Sherlock Holmes, se o prázdninách rozhodne, že s pomocí svého jediného kamaráda Hellyho bratrova vraha nejen najde, ale také náležitě potrestá. Co na tom, že většina pamětníků odmítá o celé záležitosti mluvit, že těch pár svědectví, která děti přece jenom získají, nepůsobí zrovna spolehlivě a že chybějí jakékoli důkazy? Pátrání, které zpočátku vypadá jako celkem nevinná dětská hra, se záhy zvrtne v nebezpečné dobrodružství, při němž se dá snadno přijít k úhoně. Zvlášť poté, co malí mstitelé zkříží cestu vyšinutému místnímu výrobci drog a několika dalším členům jeho poněkud zvláštní rodiny.

Malý kamarád nabízí až bezohledně přesný popis světa ve vší jeho děsivosti, ošklivosti, monotónnosti a neuchopitelnosti, přefiltrovaný skrze jasné barvy a rozdychtěnost dětského vidění. Uchvátí čtenáře jako pohádka – ale na rozdíl od ní mu nedopřeje konejšivou jistotu, že je to všechno „jenom jako“. — New York Times

Donna Tarttová (*1963) patří k neuznávanějším americkým autorům současnosti, přestože napsala zatím jen tři romány. Její psaní charakterizuje vypravěčská poctivost, myšlenková hloubka a neuspěchaná prokomponovanost - ne náhodou vznikal každý z jejích románů dlouhá léta. Za své dílo obdržela Donna Tarttová řadu ocenění, včetně nejprestižnější americké literární ceny, Pulitzer Prize. Všechny tři romány postupně vycházejí v nakladatelství Argo.

Druhý román Donny Tarttové patřil k nejočekávanějším knihám poslední doby – a vysoká očekávání rozhodně nezklamal. Tarttová v něm opět předvádí svůj jedinečný vypravěčský talent i schopnost precizně zkoumat lidskou povahu a morálku… Malý kamarád se vyznačuje emocionální hloubkou, působivou groteskností i vynikajícím rytmem a nabízí mimořádně uspokojivý čtenářský zážitek. – Publishers Weekly

UKÁZKA Z KNIHY:

Harrieta si právě procházela poznámky v zápisníku, když se k ní otevřeným oknem donesl ze zahrady před domem hlasitý výkřik a vzápětí Allisonino volání: „Harrieto! Harrieto! Pojď sem honem!“

Vyskočila, nohou zašoupla zápisník pod postel, seběhla do přízemí a vyřítila se ze dveří. Allison stála na chodníku a plakala, vlasy jí přitom spadaly do obličeje. Harrieta už byla v půli cesty k ní, když si najednou uvědomila, že je bosa a beton je příliš rozpálený, a tak po jedné noze doskákala - kymácivě, nakloněná na jednu stranu - zpátky k verandě.

„No tak pojď sem! Pospěš si!“

„Musím si vzít boty.“

„Co se to děje?“ objevila se v kuchyňském okně Ida Rhewová. „Co to tam vyvádíte?“

Harrieta vydusala nahoru po schodech a vzápětí v sandálech seběhla zpátky dolů. Než se stačila zeptat, o co jde, vyrazila vzlykající Allison k ní, popadla ji za ruku a vlekla ji na ulici před dům. „No tak dělej! Pospěš si! Dělej!“

Harrieta co nejrychleji klopýtala vedle ní. V sandálech se běželo těžko. Pak se Allison najednou zastavila, plakat však nepřestala, jen volnou paží mávla ke středu ulice, kde sebou něco s bolestným pískáním škubalo.

Harrietě chvilku trvalo, než jí došlo, na co se dívá: byl to kos, který jedním křídlem uvízl v kaluži asfaltu. Druhým křídlem zběsile tloukl kolem sebe a Harrieta ke své hrůze zjistila, že tomu vřískajícímu stvoření vidí až do krku, až k modrým kořenům špičatého jazyka.

„Udělej něco!“ vzlykala Allison.

Harrieta netušila, co by to mělo být. Vydala se ke kosovi, ale vzápětí vyděšeně ucouvla, protože jakmile pták zahlédl, že se k němu blíží, pronikavě zavřeštěl a zuřivě zabušil křivým křídlem.

Na verandu u svého domu se vyšourala paní Fountainová. „Nechte toho ptáka na pokoji,“ zavolala na ně tenkým, popudlivým hlasem, nezřetelná postava za síťováním dveří. „Je nebezpečný.“

Harrieta se srdcem až v krku natáhla ruku ke kosovi, ale několikrát zase ucukla, jako by se pokoušela sáhnout na žhavé uhlí. Bála se ho dotknout, a když ji na zápěstí zašimrala špička křídla, mimoděk ruku zase stáhla.

„Dokážeš ho vysvobodit?“ vyjekla Allison.

Z Malého kamaráda se už stala moderní klasika - právě ten typ knihy, kterou budou nadšeně číst rodiče a jejich dospívající ratolesti jim ji budou potají krást z poličky, aby okusily sladkokyselé plody exotického, zakázaného vědění.New York Times

Nakladatelství Argo již dříve vydalo román Stehlík a připravuje také třetí knihu Donny Tarttové Tajná historie.

   
reklama
   
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

 
reklama